RECENZE: Tim Powers, Silou svého zraku

Že jste se v posledních třiceti letech nezajímali o události ve světové fantastice a jméno Tim Powers vám nic neříká? I tak jste ale jistě někdy slyšeli o lordu Byronovi, Percym Bysshem Shelleym, Marry Shelleyové, či Johnu Keatsovi. Ti jsou hrdiny Powersova posledního česky vydaného románu a v jiných jeho knihách se zase můžete setkat například s Einsteinem. Že to připomíná postup třeba takového Dana Simmonse? No ano, on a Tim Powers vedou v rámci fantastiky svébytnou (leč pomyslnou) skupinku, která svá vyprávění pevně ukotvuje do reálného světa a víc času než samotným psaním tráví velmi důsledným průzkumem reálií, které pak toliko lehce ozvláštňuje čímsi nadpřirozeným.

I přesto se ale Powersovi téměř záhadně daří psát velmi zábavné a hlavně akční romány. Například jeho (v originále) nejnovější kniha, Tři dny do nikdy, je přímočarým špionážním románem i přesto, že se točí kolem Einsteinových teorií a vynálezů. Ze všech česky vydaných knih šlape právě v Silou svého zraku nejvíce na brzdu a přibližuje se výše zmíněnému (a stylově mnohem rozmáchlejšímu) Simmonsovi. Neznamená to, že by v románu bylo málo akce, to rozhodně ne. Ale vypreparovali-li byste samotný příběh, dostanete se na dvě třetiny obsahu a možná ani to ne. Zbytek se poměrně podrobně zabývá osudy známých básníků, které jsou zjevně Powersovou vášní.

Nerad bych ale vzbudil dojem, že je to na škodu. Sledovat jak autor s archeologickou pečlivostí oprašuje úlomky informací a citace z jednotlivých dopisů, vyměněných mezi dávno mrtvými literáty, je fascinující. A úplně nejlepší je, jak rozsáhlý a ve všech detailech perfektně provázaný a fungující příběh na tom dokáže vystavět.

O Múzách jste určitě něco slyšeli. A také o lamiích, nebo minimálně o upírech. Všechna ta označení se vztahují k tomu samému: rase bytostí, která s námi sdílí svět, živí se lidskou krví a je spjata s přírodou mnohem více než my. Tyto bytosti mohou za to, že dějiny většinu velkých literátů vykreslují jako divoké, nepokojné lidi, divoce migrující světem, vnitřně rozervané a ve společnosti tak trochu obávané. Upíři (či upírky, ale ony to ty bytosti nemají s pohlavím tak úplně jako my) sice člověku dodávají neskutečnou tvůrčí inspiraci a zajišťují mu praktickou nesmrtelnost, ale obcování s nimi je dosti náročné a jejich žárlivost na kohokoli, kdo je jejich objektu zájmu blízký, je strašlivá a smrtící. Takže dříve či později většina postižených dojde k závěru, že by se jich ráda zbavila. Což samozřejmě není tak jednoduché.

Společně s doktorem Crawfordem, který je hlavním protagonistou románu, to básníci zkouší, zbrázdí přitom polovinu Evropy a zapletou se s mnohými (především antickými) mýty. Mezitím dojde na mnohé zrady, mnohé lásky a mnohé boje, hluché pasáže v románu i přes jeho obsáhlost rozhodně nejsou. A je pravda, že právě díky ní a stylu vyprávění máte na konci pocit, že jste s postavami opravdu těch více než třicet let, které příběh pokrývá, prožili. A to vám jen tak nějaká kniha neumožní.

Silou svého zraku je určitě nejrealističtějším románem o upírech, jaký jsem četl, nadpřirozeného je v něm přesto více než dostatek, jenže dokonale funguje v rámci skutečné historie (nakolik si můžeme být opravdu jisti tím, co se událo před téměř dvěma sty lety). Člověk by opravdu uvěřil, že si Byron, Shelley a Keats s upíry zahrávali, už jen proto, jak úryvky jejich dopisů dokonale sedí do Powersovy fabule.

Knihu si asi nevezmete na pláž, ale za dlouhého zimního večera, v křesle a se sklenkou whisky po boku, se vám odvděčí vtáhnutím do neskutečně komplexního, fascinujícího světa tajemství velikánů 19. století. Jen pozor, kdyby vám v onen večer někdo zaklepal na okno, zvlášť kdyby nakrásně vypadal jako váš nedávno zesnulý drahý, nepouštějte ho dovnitř…

Silou svého zraku /The Stress of Her Regard/
Powers, Tim
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Roman Tilcer
Obálka: Ann Moon
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 568
Rozměr: 110 x 165
Provedení­: paperback
Cena: 329 Kč