RECENZE: Petra Neomillnerová, Hon na lišku (Písně čarodějky 2)

Moire zastává od minule úřad představené Bratrstva, ale zároveň má velmi pevné vazby k layelským válečným čarodějům. Jako by seděla na dvou židlích, nebo ji odpovědnost příliš vyčerpávala. Necítí se být úplně sama sebou, někteří její muži to cítí také a mají jí to trochu za zlé. Zejména vztah s Desmondem se pomalu, ale jistě rozpadá, a někdo jí nechává na prahu pro výstrahu zabité kočky.

To by ale nebyla Moire, aby v tom nejhorším nevytáhla do války, kterou Layela vede v Posensku. Její filozofie jí totiž našeptává, že jediné, co může udělat, je prostě fungovat dál, ať se cítí jakkoliv mizerně a ať stojí proti jakémukoliv nepříteli. S čím nehneme, to odkládáme, dokud se to nějak nevyvine samo. A Moire se to rozhodně vyvinulo, ale na následky si ještě budeme muset počkat.

A je to tu zase. Přečtete si první slovo, větu, odstavec a padne na vás deprese těžká jako městská duchna černého sněhu. Proč tohle vlastně čtete? Nemáte toho dost ve svém osobním životě? Ale já moc dobře vím, že tohle prostě musíte číst. Chápu to, já totiž taky musím pokračovat dál.

V tom spočívá největší kouzlo stylu Petry Neomillnerové. Její dokonalé autorské řemeslo, úsporný, až úsečný styl a žádné přebytečné cukrbliky, jaly dávno čtenáře do příliš pevných tenat. Kdo mohl odolat, již stojí opodál a my ostatní už uděláme cokoliv, abychom dostali svou pravidelnou dávku. A díky tomu nám může Petra Neomillnerová v lákavém obalu fantastiky podstrkávat opravdu hořká sousta z toho našeho světa. Ale to už jsem říkala minule. A předminule.

Čím je Hon na lišku jiný oproti předešlým nedávným knihám? Opět ubírá na líbivosti. Moire už vlastně ani moc nesouloží, pomyšlení na něco takového je jen mechanický pozůstatek dřívějšího života. Sama v sobě se taky moc nenimrá, protože když není, co by mohla změnit, nemá to cenu. A tak zbývá jen vyprávění. Válka, zrada a bolest. Příběh uteče rychle, sotva stačíte mrknout, a vlastně jste se toho zase až tolik nedozvěděli. Co teď bude s Moire, kterou opouštíme dost narychlo a která vlastně neměla čas cokoliv vyřešit?

Série o Moire se začíná profilovat jako nejrealističtější řada Petry Neomillnerové. Zatímco Tina a Lota využívají fantasy propriet více, Moire by se už pomalu mohla odehrávat ve skutečné historii. V Honu na lišku se magie vyskytuje dosti sporadicky, a jen tak mimochodem. Kdyby úplně zmizela, vůbec nic by se nestalo.

Pokračování Písní čarodějky bude vyhovovat těm, co se neradi patlají v efektních kouzlech a nekonečných popisech krajiny a zároveň snesou trochu té válečné reality. Hon na lišku se snad dá číst i samostatně, ale v rámci vnoření se do postav to nelze doporučit. Bez předešlé znalosti psychologie protagonistů by mohl být problém vytvořit si k nim totiž nějaký vztah. Navíc si Moire stejně zaslouží, abyste jí věnovali plnou pozornost.

Písně čarodějky 2: Hon na lišku
Petra Neomillnerová
Nakladatelství: Epocha
Autor obálky:  Roman Kýbus
Počet stran:  280
Rok vydání:  2011
ISBN:  978-80-7425-120-7
Vazba:  brožovaná
Formát:  205 x 145 mm
Cena:   259 Kč