RECENZE: Pevnost 03/2012

Článek od: Štěpán Jura - 03.04.2012

Vždycky bylo pravidlem, že na obálce Pevnosti bylo téma čísla. Tentokrát se na nás ze znovu lehce předělané obálky mračí Chris „Thor“ Hemsworth, ovšem v čísle se o něm objeví jen zmínka v podobě umístění se do Deseti největších filmových trháků roku 2012 podle Ďura Červenáka.

Tématem březnové Pevnosti jsou (super)hrdinové & dobrodruzi. Máme tu představení jak filmového (zatím pouze v podobě preview, recenze je až v dubnovém čísle), tak knižního hrdiny Johna Cartera od Ladislava Loukoty (pokud jste však sledovali v poslední době Sarden a naše články o Carterovi, asi se nic nového nedozvíte), ale dojde i na opravdové hrdiny z ulic v článku Leoše Kyši Skuteční superhrdinové. Je až s podivem, kolik maskovaných strážců zákona se po ulicích ve světě poflakuje. V malém rámečku jsou nám ukázáni i relativně noví "superhrdinové" z Česka a Polska. Petr Janeček nezapomněl ani na našeho jediného pořádného superhrdinu Péráka, který nejen pronikl do historie a městských mýtů, ale i do filmů a množství knih.

Dobrodruhů v Pevnosti najdeme už víc... Ať těch opravdu existujících deset nejvýznačnějších dle Leonarda Medka (v jeho seznamu však vážně chybí Francisco Pizarro) či přímo Medkova Dobrodruha Františka Frantu, kterého nám spolu s autorem uvede Ondřej Jireš. Ten pokračuje i v nálevně spolu s představováním dobrodružné literatury, jíž sekunduje jako v únorovém čísle průvodce od Borise Hokra. Na rozdíl od minula se pánové shodli a pěkně se doplňují. Tématem si i hezky připravili půdu dopředu do dubnového čísla, kde představí hrdinskou fantasy. Od dobrodruha k hrdinovi je to přeci jen kousek.

Pro mě překvapivě se v Pevnosti opět vyskytl článek o Star Wars: The Old Republic. Avšak jeho obsah je jen o tom, jak začít hrát – věci známé z PR článků či už obsažené v recenzi v minulé Pevnosti... Trošku to působí jako umělá snaha zaplnit dvojstránku a možnost, jak nacpat na titulní stránku velkými červenými písmeny Star Wars.

Samozřejmě pokračují i všechny obvyklé Pevnostní seriály a leckomu udělá radost fakt, že Magické základy Hitlerovy říše se konečně začínají přibližovat k „jádru pudla“. Byť stejně na konci čeká magické: pokračování příště.

Povídky jsou tentokrát čistě tuzemské. Třetí (předposlední) pokračování westernu Chřestýš Callahan a brána duchů Juraje Červenáka a povídka Leonarda Medka Valčík v ponurém domě z cyklu o jeho oblíbeném dobrodruhovi Frantovi. Ten se v povídce sice nevyskytne ani na okamžik, ale to vůbec nevadí. Povídka je opravdu pěkně napsaná s hezkým vyvrcholením i atmosférou a věřím, že bude mít moc někoho k Dobrodruhovi přilákat.

Pevnost 03/2012
Nakladatel: K4KPublishing
Obálka: Bontonfilm
Rok vydání: 2012
Počet stran: 98
Rozměr: 210 x 295
Provedení: paperback
Cena: 55 kč
Cena s knižní přílohou: 125 Kč

Komentáře

Využiji možnost trošku to doplnit: a) Pizzaro tam skutečně chybí: když jsem tu desítku chtěl mít různorodou, z conquistadorů bylo místo jen na jednoho. Vyhrál Cortés kvůli těm spáleným lodím... On je ten přehled dost osekaný i jinak, redakce škrtala, kde mohla. (Ne že bych se divil, chtěli devět tisíc znaků a já dodal jedenáct. Takže to přišlo o pár detailů.) b) Povídka (mimochodem: děkuji za pochvalu) nebyla míněna jako "z cyklu o F. Frantovi", nýbrž jako nezávislý doplněk třetího dílu. Tom Němec i Ondra Jireš - aniž by se na to zeptali - nezávisle na sobě uvedli, že bude součástí dílu čtvrtého... Tak jsem to sice původně nezamýšlel, nicméně ještě mohou mít pravdu: je v ní jeden nenápadný podružný motiv, který pro čtyřku může posloužit jako příhodný otvírák.

Já osobně považuji Pizzara za mnohem zajímavějšího než Cortéze :)

Ten možná zapálil svoje lodě, aby dostal více můžu a věděli, že se nemají kam vrátit, ale Pizzaro místo toho jim dal možnost se vrátit a i tak dobyl Inckou říši s třinácti vojáky. Neuměl psát a s hrstkou vojáků porazil Inky. Kam se na to Cortés hrabe. A i ten jeho "zajímavý konec", kdy údajně při své smrti nakreslil do své krve kříž... Cortéz se jen nechal zajmout Aztéky a dostal zlata co jeho hrdlo ráčí... Subjektivně mi tedy přijde Francesko zajímavější a dobrodružnější :) Navíc mám pocit, že narozdíl od Cortése není tak všeobecně známý.

Známkou dobrého štábu je, že se admirál o bitvě dozví až ve chvíli, kdy jí štáb vyhrál.

Já bych řekl, že co do známosti na tom vyjdou nastejno. Alespoň co se týče Franceska. O kom už ale lidi neznají skoro vůbec, to jsou jeho bráchové... A že pizzarovský klan byla pěkná smečka.

Přidat komentář