RECENZE: Óba Cugumi a Takeši Obata, Death Note 4 - Zápisník smrti

Jestli si Light Jagami myslel, že L je jeho největší problém, v dalším díle zápisníku smrti zjišťuje, že se šeredně spletl. Pro přísně logického masového vraha nemůže být nic horšího než zamilovaná naivní puberťačka, která oplývá větší mocí než on, a co je nejhorší, nejde zabít.

Na scéně se objevil druhý Kira a jak L, tak Light ho chtějí kontaktovat jako první. L, protože je to jeho práce, a Lighta mimo to zajímá, kdo že mu to fušuje do řemesla a jestli by náhodou nešel nějak využít. Celá první část knihy se nám tedy nese opět ve stylu hry na kočku a myš, přičemž je dost pravděpodobné, že v druhé části budou myši dvě. Jenže chyba lávky. Druhý Kira, v kůži krásné Misy Amane, se nenechá polapit ani jedním, ani druhým detektivem a Lighta sama vyhledá, jen aby se ukázalo, že ač je Misa naivní, bude Lightovi možná mnohem nebezpečnější než L a bude mnohem spíše hrát roli druhého lovce než kořisti. Nabídne mu totiž sama sebe, aby ji využil, k čemu uzná za vhodné, ale na oplátku s ní Light musí začít chodit. V tomto okamžiku se z Lighta vyklube zřejmě gay, neboť jinak si nedokážu vysvětlit, proč nezahodí deník a neodkráčí s Misou do západu slunce. Každopádně nabídka, Lightovy vlastní chyby a Misino naivní chování Lightovi zkomlikuje situaci tak, že bude muset rozehrát partii, o které sám neví, jak může dopadnout, a musí balancovat na ostří laserem třikrát broušeného nože.

Death Note 4 pokračuje ve zvyšování tempa příběhu. Objevují se nové postavy a už nejde jako v minulých dílech o čistý souboj jeden na jednoho. Misa Amane dodává příběhu nového smrtonoše, nutno podotknout, že povahově zcela jiného, než je náš starý známý Rjúk, druhý deník, a tím i nový impuls, novou příběhovou linii. Ač se příběh stále zamotává, Cugumi Óba ho drží pořád pevně v rukou, a tak se nestane, že byste se někde ztratili, nebo museli číst znovu - leda že byste chtěli, ale to není rozhodně chyba.

Kresba zůstává stejně jednoduchá a precizní jako u předchozích dílů, jen u Misina šatníku se Takeši Obata opravdu vyřádil, až je nasnadě otázka, jestli není trochu ujetej na krajky. A Misa samotná? Ta je, když budu parafrázovat klasika, sice jen shlukem čar, ale ty jsou! Pravda, stejně jako vždy jsou pěkně vykreslení i smrtonoši, ve čtyřce potkáme hned tři, takže je na co koukat, ale co do detailů Misa vede.

Death Note drží i po čtvrtém dílu velmi vysokou laťku, dalo by se říci, že co do zajímavosti ji ještě o příčku zvedl, takže majitelům předchozích dílů by určitě neměl ujít (Tohle prohlášení  je tak trochu nošení sov do Atén), a ti, kteří ještě ani jeden díl nemají, mají jednu z posledních příležitostí poměrně bezbolestně naskočit do rozjetého vlaku - přeci jen kupovat čtyři díly v celku ještě zas tolik nezabolí.

Death Note: Zápisník smrti 4