RECENZE: Kevin Hearne, Prohnaný

Americký autor Kevin Hearne, sběratel komiksů a učitel angličtiny, po neúspěšných pokusech o epickou fantasy prorazil na trh s moderní urban fantasy. Do jejího centra vcelku nevšedně usadil jednadvacet století starého druida Attika, který se tváří, že mu ty dvě nuly ve věku chybí, obklopil ho tvory z keltských mýtů a vše zabalil do humorného hávu. Recept se podařil a další díly rychle následovaly, není tedy divu, že se Kronik železného druida chytlo i nakladatelství Laser-books a vytvořilo pro ně novou řadu Style.

Posledního druida Attika O'Sullivana už nebavilo věčně utíkat před svými nepřáteli, usadil se proto v malém zapadlém městečku v Arizoně, pořídil si krámek s čaji a knihami a doufal, že si ho nikdo nebude všímat, hlavně tedy keltský bůh Aenghus, jenž touží po kouzelném meči, který Atticus už pár století ukrývá. Jeho poklidnému vaření čaje a pobíhání po lesích s irským vlkodavem Oberonem bude však brzy konec, jak mu prozradí bohyně smrti Mórrígan, jež mu je naštěstí příznivě nakloněna. Atticus nebere varování na lehkou váhu, ale utíkat nemíní, nejradši by se s bohem lásky Aenghusem konečně utkal a jednou provždy se ho zbavil. Aenghus je však poněkud zbabělý a do boje s Attikem posílá své pomocníky – a tak se nestárnoucí druid musí utkat s konventem čarodějnic, obry, očarovanými policajty a obratně tančit kolem bohyně lovu, než dojde ke konečnému střetnutí. Naštěstí má Atticus i pár pomocníků, a zcela nezvykle je to tým jeho právníků – dva vlkodlaci a upír. Že to vypadá jako pěkná komedie? Taky že jo.

Kroniky železného druida se odehrávají v současnosti ve světě, v němž lidé nemají o nadpřirozených stvořeních tušení, podle knihy se jich tu však potuluje nepočítaně, včetně bohů všech možných i nemožných náboženství, i když příběh se soustřeďuje na ty irské (ale zmiňuje se třeba i o Thórovi jako nepříteli Attikových právníků).

Atticus je sympatický hrdina, tím stylem kamaráda od vedle, kterého má každý rád, ale jenž zároveň nemá žádné opravdové přátele, které by si pustil blíž k tělu. Nejbližším přítelem je pro něj jeho pes, vlkodav Oberon, se kterým dokáže sdílet myšlenky. Jejich četné dialogy hodně připomínají rozmluvy Harryho Dresdena s duchem Bobem. Vůbec celý styl vyprávění se svým humorem a nadsázkou knihám Jima Butchera podobá.

Příběh se povětšinou skládá z vršení jedné šarvátky na druhou, v oddechových okamžicích je prokládají vtipné dialogy. Ty však čtenáře hlavně z počátku zahrnou množstvím jmen, jež jsou navíc irská, tedy trochu krkolomná a obtížná k zapamatování tím spíš, že o některých postavách se jen mluví, ale v knize se nevyskytují. Pořád tak máte snahu listovat zpátky, o kom že to zase mluví. Nakonec vám to možná jako mně přijde nepodstatné a budete se soustředit jen na ty, co se příběhem proženou, a ani těch není na docela útlou knihu málo.

Nadsázky a humoru na mne naneštěstí bylo příliš (podobný problém mám s Dresdenem) a chyběla mi emotivnější stránka postav. Ani Atticus, ani nikdo jiný mě bohužel nezaujal natolik, abych se o něj strachovala, chybělo mi tak větší vtažení do děje. Kniha pro mne nebyla takovým zážitkem, jak jsem podle jejího nadšeného čtenářského přijetí v zahraničí čekala, přesto čas u ní strávený nepovažuji za ztracený.

Navzdory svému vlastnímu podivnému vnímání tak musím konstatovat, že první díl Kronik železného druida – Prohnaný je čtivý, svižný a zábavný příběh z nadpřirozeně pokroucené současnosti a zřejmě většina čtenářů se naladí na jeho vlnu, přečte jej jedním dechem, bude se příjemně bavit a těšit se na další pokračování.

Hearne, Kevin: Prohnaný (Hounded)
Vydalo: Nakladatelství Laser-books; 2012
Překlad: Roman Tilcer
Obálka: Gene Mollica
Vazba: brožovaná
272 stran / 259 Kč