REPORTÁŽ: Parcon, Istrocon a Comics salón 2012 – reportáž z Bratislavy

Pátek 21. září

Já po čtyřech hodinách jízdy byla ráda, že jsem se vybelhala z auta. Nejvyšší čas se ubytovat v „turistické ubytovně“ a hurá na registraci.

Na bratislavském Parconu jsem poprvé a místo konání - dům odborů ISTROPOLIS, mě svou rozlehlostí šokuje. Architekti prostorem nešetřili. Je tu velká šatna, velké schodiště, velký sál; velké jsou dokonce i toalety, dvě dlouhé nudle plné žlutých kójí a zrcadel.

Účastníci všechny prostory bez problémů zvládají zaplnit. Vždyť minulý rok jejich počet dosáhl rekordních jedenácti tisíc!

Zdravím se s kolegy z webu Fantasy planet, kteří podobně jako já jen valí oči a nechávám se unášet davem. Nad hlavou mi trochu nečekaně září billboardy s tvářemi muzikálových protagonistů (Inu, kulturák…) a na ně se z plakátů na protějších zdech culí ,,anime slečny“.

V předsálí stojí stánky - převážně s herními suvenýry, komiksy a módními manga doplňky. Spousta úžasných blbůstek, které nepotřebujete, ale v tu chvíli aspoň jednu z nich musíte mít – i kdyby to měl být jako míček kulatý plyšák angry birds. Zírám jako uhranutá na fialové punčocháče s nápaditým vzorem a v tu chvíli mě ani nenapadne, že mezi nabízenými věcmi chybí pultík s knížkami.

Před hlavním sálem téměř není k hnutí. Okolostojící mají často na sobě kostýmy postaviček manga nebo komiksových a seriálových hrdinů. Modrá nebo růžová paruka nejsou žádnou vzácností. Prochází po hlavním schodišti a pózují fotografům. Mezi maskami nejspíš potkávám několik přátel z facebooku, ale k jejich nové vizáži nedokážu přiřadit známou tvář. Protože se v japonských seriálech příliš neorientuji, většinu kostýmů nepoznávám, někdy dokonce nepoznávám ani pohlaví…  

Z přeplněného předsálí zamířím do prostor vyhrazeným přednáškám o literatuře, počítačových hrách a filmu. Už páteční program je bohatý, můžete například besedovat o minulosti Istroconu a Parconech na Slovensku, nebo si poslechnout něco o komiksových Avengers, či se dovědět horké novinky z redakce časopisu Pevnost.

Po půl deváté večer končí oficiální část programu a já se jdu občerstvit u baru. Pivo však je špatně natočené a čeká se na něj dlouho. Problém dělá dokonce i čepování kofoly.   V deset nás stejně vyhazují a poslední zbytek účastníků (převážně přednášející a skalní zástupci českého a slovenského fandomu) se přesouvá do kvalitní pivnice s výtečným minipivovarem, kde už čekají zamluvené stoly, a zábava může pokračovat.

Sobota 22. září

Následující den nám přeje počasí. Jako by se do Bratislavy nakrátko vrátilo léto. Před mohutnou šedou budovou ISTROPOLISu stojí platan s gigantickou korunou. V pátek za večerního přítmí jsem mu nevěnovala pozornost. Dnes jsou lavičky pod ním plně obsazené. Lidé si povídají a zejména čeští fanové si užívají skutečnosti, že Slováci nemají prohibici.

Uvnitř kulturáku se draží staré knihy a nové se křtí – od českých autorů antologie historické fantasy Čas hrdinů a Zlato Arkony slovenského autora Juraje Červenáka. Následuje autogramiáda – hodinu a půl. Máš hodně čtenářů, Ďuro! Tim Powers na letošním Euroconu podepisoval svoje knížky jen o půl hodiny déle. Svá díla ale podepisují i další autoři, jako například Lucia Dropová nebo Alexandra Pavelková.

Já zakotvuji na přednášce Leonarda Medka a potvrzuji si své podezření, že braková literatura se psala dávno před „Braquem“. Pánové Dumas mladší nebo Viktor Hugo by mohli vyprávět. Leč úkolem tehdejších autorů nebylo čtenáře jen bavit, ale i vzdělávat – například popsáním řekněme bitvy u Waterloo v knize, která s Napoleonem vůbec nesouvisí.     

Ještě než začne přednášet Františka Vrbenská o bájích a moderní pop kultuře, jdu se vydýchat do předsálí, kde pod plátěnými stříškami jedou počítačové hry a v jednom koutě vidím dokonce hrát Bulánky naživo. Jak je to možné? Mezi úkryty z nafukovacích barelů pobíhají děcka a dospěláci se svítícími pistolkami! Z pohledu na takovou rozcvičku dostávám žízeň.

Odporoučím se proto k baru, ale ani tady se nelenoší. V sousedství ledniček s bagetami a pípy s pivem probíhá hraní DDR. „To šlapou mouchy?“ ptá se kdosi ve frontě za mnou, to už ale i s točenou kofolou odcházím do velkého sálu na COSPLAY.

Je to přehlídka ručně šitých kostýmů, my formou hlasovacích lístků vybereme ty nejlepší. A hned vidím na podiu Thora. I s kladivem. Mám štěstí, škoda, že s sebou nevzal ještě bráchu Lokiho. Spolu s Ódinovým synem se vyjímá kapitán Amerika se svým štítem, ale mým favoritem je vetřelcec.

V převleku aliena se skrývá sympatická blondýnka, která si dělala celý kostým včetně věrné kopie vetřelcovy hlavy. Tu prý šila natřikrát, než se ji podařilo dosáhnout nejen podoby, ale hlavně nositelné váhy. Výsledek rozhodně stojí za to.

Poté, co je každá postava představena, následuje takřka nekonečné focení. Nakonec nás – lidi v kostýmech i fotografy – pořadatelé musí taktně vyexpedovat.

Jdu si poslechnout, jaké má Petra Neomillnerová plány do budoucna. Chystá se psát pro Albatros knihy pro mládež, ze světa Počertěné - dospívající dívky, která zjistí, že její tatínek je ďábel. Možná se Petře povede zapůsobit na budoucí výkvět národa lépe, než na nás, dospělé konzumní čtenáře, kteří si z jejích knih často zapamatují akorát „kdo s kým a jak“, a morální kontext nás přitom dokonale míjí.

Večer Parconu je tradičně věnován cenám – je vyhlašován vítěz Ceny Karla Čapka, jsou uděleny ceny Drak, Souček a další. Součka za zásluhy dostává Ján Žižka, který fotí na conech už hezky dlouho a na internetu má rozsáhlou foto galerií. Spisovatel Honza Kotouč převzal diplom – ocenění ještě z letošního záhřebského euroconu. A smutný závěr: In memoriam byl oceněn Vlado Srpoň, který v únoru letošního roku podlehl těžké nemoci a za svého života dlouhá léta organizoval Istrocony. 

Kolem desáté nás opět z předsálí vyhazují a my se deštivou nocí ploužíme do oblíbené pivnice. Lovím poslední fotky, úplně promarním příležitost zvěčnit Jiřího Walkera Procházku zápasícího se  stolem. Mohutný kus nábytku skřípe, jedna noha odpadává, ale vzápětí je spravena a mohou usednout i poslední příchozí. JWP má vše plně pod kontrolou.   

Je hodně po půlnoci, když mě taxík odváží na kutě. Parcon skončil, ale Istrocon a Comics salón běží až do pozdního nedělního odpoledne a já rekapituluji dojmy.

Suma sumárum

Pocitově hodnotím akci, která finančně jistě neprodělala, hodně vysoko. Co do organizace budu ale maličko přísnější.

Výběr jídel a nápojů byl velmi omezený. Tam kde měli například pivo a kofolu, už jste nedostali vodu. Na to byl jiný stánek v jiném patře. Problém byl i s džusem. A úplně mi tu chyběla čajovna. Stravování bylo další bolavou ránou – člověk mohl do blízké pizzerie, kde sice byla výborná pizza, ale všechny místa byla skoro pořád obsazená a na jídlo (i na pití) se muselo čekat velmi dlouho. Tomuto šlo předejít například nějakým odkazem v conové brožuře na blízké restaurace. Také program by se mohl protáhnout do trochu pozdějších hodin, než je devátá večerní a některé literární bloky nebyly příliš šťastně zvolené – přednášky se překrývaly se křty, načež odpoledne vznikala hluchá místa.

A tak dál, aneb není ten, kdo by se zavděčil lidem všem. Suma sumárum se spojení tří akcí povedlo a já tímto děkuji pořadatelům za báječně strávený víkend a přeji jim hodně zdaru a pevné nervy do příštího roku.

Více k Istroconu: http://www.istrocon.sk/  

Více k Comix salónu: http://www.comics-salon.sk/

Galerie zde.