ÚVAHA: Jan Kotouč: Desatero věcí, co nedělat když chcete oslovit nakladatele

Tak dlouhou jsem kolem sebe pozoroval všelijaké pokusy o oslovení nakladatelů, až jsem se rozhodl, že zkusím budoucím psavcům trochu ulehčit a poskytnout jim nějakou radu, co nedělat. Kromě mých skromných zkušeností z pozice konzultanta v nakladatelství Olympia, kde se ke mě pár mailů od nadějných autorů dostalo, jsem hlavně vyzpovídal české nakladatele jako Robert Pilch nebo Vláďa Kejval. Výsledným produktem je toto desatero:

1) Nevychvalujte se.

Vysvětlení: Autor by neměl být zároveň svým nejlepším fanouškem. Jestli je vaše kniha kvalitní nebo ne posoudí nakladatel a chválit by vás potom měli recenzenti a čtenáři. Vás k tomu opravdu nepotřebují a samochvála smrdí. Působíte potom, jako prodavač ojetých rádií. Nepiště ani, proč si myslíte, že je vaše kniha dobrá a neodolatelná pro české čtenáře a jak obohatí literaturu. A už vůbec se nesnažte tvrdit, že vaše kniha je vlastně dobrá úplně pro všechny.

Příklad: (z popisu autorky románu): „Sečteno, podtrženo – kniha je určena pro mladé lidi zápasící s pubertou, šílené teenagery ovládnuté emo i gotickým kultem, pro dospělé čtenáře, co ocení dobrodružnost, alkoholové radovánky, lehkou erotiku i pár sprostých nadávek, ale i pro čtenáře, jímž obyčejné fantasy nestačí, co v knize hledají náročnost, uměleckou hodnotu, citové zadostiučinění, podivnou osobní příchuť, kterou nalezne v knize každý.“

2) Nepiště žádné šílené fráze na úvod e-mailu.

Vysvětlení: Tohle vám nemůže sice zrovna uškodit, ale působíte jako idiot. Nakladatel váš mail neotevře přednostně kvůli tomu, že první věta nebo předmět je polodementní fráze, kterou by normální člověk v životě nenapsal.

Příklad: „Dobrého dne vinšuji, Olympie!“

3) Nesnažte se psát honosným jazykem.

Vysvětlení: Nikoho neohromíte svou jazykovou vytříbeností, když budete psát jako Palacký. Nikdo tak normálně nemluví, takže to bude působit křečovitě a nepřirozeně. Rozhodně to nepřesvědčí nakladatele, aby vám věnoval pozornost.

Příklad: „Dovoluji si k Vašemu laskavému posouzení poníženě nabídnout svůj román a nechat na Vašem moudrém rozhodnutí, zdali byste s ním chtěl obohatit Vaši publikační činnost.“

4) Neposílejte nedokončenou nebo nezačatou knihu a ani část knihy.

Vysvětlení: Román je třeba nejprve dokončit než ho budete někam cpát. To platí vesměs i u vydaných autorů a u nováčků prostě jiný zákon není. Jenom asi 10 % autorů své načaté dílo dokončí, takže pro nakladatele vůbec nemá cenu řešit nějaký polotovar. Už vůbec nemá cenu psát nakladateli o svém geniálním nápadu, který se chystáte zpracovat – nápad sám o sobě nemá žádnou cenu, všechno je to o zpracování. Taky vůbec neposílejte část románu na ukázku. Není pro to důvod (viz bod 9)

5) Posílejte e-mail nakladatelům jednotlivě.

Vysvětlení: Největší pitomost, kterou můžete udělat je napsat jeden hromadný mail všem nakladatelům a nakladatelstvím. Je to neprofesionální, stejně jako posílat hromadně životopis všem firmám, kde byste chtěli pracovat. Pokud vám nakladatel nestojí ani za to, abyste mu napsal samostatný e-mail, asi ho tak zoufale nepotřebujete.

6) Přečtěte si to po sobě.

Vysvětlení: Gramatické chyby v e-mailu vaše šance sníží plus minus na nulu. Všichni píšeme chyby (já jich jenom v tomhle příspěvku budu mít hodně), ale nepracujeme v bublině, tak si povolejte jazyka znalé kamarády, ať to po vás přečtou. A nechte je udělat i korektury vaší knize. Jak pravil Jirka Pavlovský, pokud není autor schopný napsat e-mail, je malá pravděpodobnost, že by byl schopný napsat román.

Příklad: (výňatek z popisu děje autora)“19 letí Jemli a Neals žijí ve měste, které leží v říší na kterou neustále útočí tvorové z Krevlsovy říše. Krevls, její vládce, který zaslepeně bojuje a prolévá krev kvůli každému biť jen malému území, které by mohl připojit ke svému čím dál tím většímu a silněší mu impériu. Jemli s Nealsem to však chtějí změnit, ale nevědějí jak…“

7) Nechlubte se počtem hitů na vašem webu ani počtem lajků na vaší facebookové stránce.

Vysvětlení: Nevypovídá to vůbec o ničem, nemluvě o tom, že nejde odlišit, koho z návštěvníků stránky zaujaly a kdo se jen rozhlédl a se slovy „pane bože, nééé“ zase utekl. A vždycky tam někdo omylem zabloudí při hledání porna. Nakladatele opravdu nezajímá kolik návštěvníku měly vaše autorské stránky, které jste si vytvořil aniž byste měl jakoukoliv knihu vydanou (to aby byly připravené na ten nával fanoušků, až bude kniha venku a stane se z ní přes noc bestseller).

8) Nechlubte se tím, kolik lidí si stáhlo váš ebook

Vysvětlení: To také nevypovídá prakticky o ničem. Lidi si stahují úplně všechno, to neznamená, že to četli a že se jim to líbilo.

Příklad: „Nechci se nějak přechvalovat, ale mou předchozí knihu, kterou jsem vydal v ebook podobě si přečetlo 15678 čechu a mezi nimi bylo pouze 12 lidí, kterým se kniha nelíbila.“

9) Neposílejte nakladateli kus knihy „aby vám to neukradl“.

Vysvětlení: Pro přehlednost to rozdělím do několika bodů:
a) Jestli kniha bude nebo nebude bestseller se nepozná od pohledu, takže jakýkoliv pokus o krádež by byl asi stejně jistý a bezpečný jako nákup akcií řecké společnosti.
b) Počet českých sci-fi a fantasy knih od prvoautorů, které se přes noc staly bestsellery a během několika měsíců se kompletně rozprodaly: 1
c) Pokud by kniha byla dobrá, nakladatel by rád, aby mu autor psal další knihy, krádež by mu dala jen jednu.
d) Jakákoliv krádež by se stejně provalila během chvilky – obzvláště česká komunita je tak směšně malá, že by se o tom dozvěděli úplně všichni – a nakladatel by si zničil reputaci a zajistil, že by u něj už nikdo jiný nechtěl vydávat. A zisk by z toho byl zanedbatelný oproti následným ztrátám.
Prostě a jednoduše, lidé dělají věci proto, aby tím něco získali. Pokus o krádež rukopisu a jeho vydání pod vlastním nebo smyšleným jménem dává asi stejný smysl jako hrát ruskou ruletu s automatickou pistolí.

10) Když vás nakladatel odmítne (a třeba vám váš text opřipomínkuje), nehádejte se s ním.

Vysvětlení: Ať už jakýkoliv, nakladatel je člověk, který se rozhodl živit vydáváním knih (a na rozdíl od českých autorů, většina českých nakladatelů má knihy jako hlavní zdroj obživy). Vydávají to, z čeho koukají peníze, nic víc, nic míň. Připomínky vůči vaší knize nejsou osobním útokem na vaši genialitu, literárního ducha, nesmrtelnou duši, ani důkazem, že vám nakladatel závidí talent. Pokud přesunete konverzaci do urážek a napadání, zajistíte si akorát to, že vám nakladatel nevydá nikdy žádnou vaši další knihu.

Přejato z osobních stránek spisovatele Jana Kotouče s jeho svolením.

Články související s Janem Kotoučem naleznete zde.