SLOUPEK: Hrdinové

Článek od: Martin Stručovský - 21.10.2012

Nedávno jsem četl román Zlato Arkony, v němž se spisovatel Juraj Červenák vrátil ke dvěma postavám, které stály na počátku jeho spisovatelské kariéry. Četbu jsem si náramně užíval a ve vzpomínkách jsem se vrátil do dob, kdy jsem četl první díly téhle série. Sluší se prozradit, že to byla ta část mého života, v níž jsem začínal s fantasy literaturou.

Mimo jiné jsem se zamyslel nad jednou věcí: proč rádi utrácíme spoustu peněz za x dílů nejrůznějších sérií či ság a hlavně proč jsme ochotni je číst a strávit nad nimi nepřeberné množství času? Je to snad kvůli příběhu? Prostředí? Možná. Prostředí a atraktivní příběh jsou jistě základem, stejně jako dobré spisovatelské řemeslo. Domnívám se však, že naším největším hnacím motorem ke čtení knih a dívání se na filmy a seriály o několika dílech, jsou hrdinové a jejich osudy.

Máme potřebu vyhledávat hrdiny se silnými charaktery, kteří si poradí za každé situace, ať je sebenebezpečnější. To kvůli hrdinům jsme schopni číst několik dílů zdlouhavé ságy, kde už autor začíná motat páté přes deváté, musíme prostě zjistit, jak to s nimi dopadne. Kromě toho jsou pro nás, obyčejné smrtelníky inspirací, dokážou nám ukázat, že když si myslíme, že něco nejde, tak je to naopak.  Není se čemu divit, protože archetypy o archetypy o pohádkových hrdinech či starověkých bojovnících o sobě máme zakódované od nepaměti. 

Takového Jamese Bonda máme rádi kvůli tomu, že musíme mít pocit jistoty, že je tu někdo, kdo svět zachrání, až to s ním půjde nejvíc s kopce. Sherlock Holmes nebo Phillip Marlowe  jsou zase důkazem toho, že ještě pořád existuje spravedlnost i trest, ačkoliv je to jen v jejich fikčních světech. Když ale potřebuje někam vypadnout, zažít něco, co se nám v životě nenaskytne, můžeme se bez obav vydat na dobdrodružství s Indiana Jonesem. Conan upomíná na doby, kdy jsme si spravedlnost mohli získat pomocí kusu poctivé oceli. Pro porušování zákona a rebelii ve sci-fi světech pak všichni rádi vrheme do náručí Malcolma Reynoldse nebo Hana Sola. 

A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Je jedno, zda podleheme Bondovi, Sherlockovi, Malu Reynoldsovi či někomu dalšímu – všechny spojuje neuvěřitelné charisma, silný cit pro spravedlnost a především ochota dojít pro dosažení cíle za hranici vlastních sil, což je ten největší důvod, proč vyhledáváme hrdiny a rádi kvůli nim zažíváme probdělé noci. 

A co vy? Souhlasíte se mnou? Je pro vás tou nejdůležitější složkou příběhu rovněž hrdina? Pochlubte se se svým názorem v diskuzi. 

Komentáře

Rozhodně souhlasím! V našich oblíbených žánrech to platí dvojnásob, co by byly všechny ty (hrdinské) příběhy bez hrdinů? Vždyť by ani název neměly:-) Ve skutečném životě to silné osobnosti asi nemají příliš jednoduché, protože jejich vůdčí schopnosti jim kolikrát život spíš komplikují. Literatura si je ovšem žádá, protože extrémní situace si žádají extrémní řešení a ta by nějaký nemastný, neslaný ňouma nevymyslel... ženy se cítí bezpečně, protože vědí, že hrdina je ochrání a muži se cítí mužně, protože se mohou do hrdinské role aspoň vžít, když už jim okolnosti nedovolují samo hrdinství konat na živo.

Škoda, že pro divoké ženštiny je na vžívání se do rolí hrdinek, těch možností přece jen méně... teď hned mě napadá (aby byly opravdu všeobecně známé) snad jen Xena a Anita Blake. Vlastně, v mnou tak protěžovaném seriálu Once upon a time je hlavní hrdinka Ema Swan rozhodně Hrdinka podle tvých kritérií, neohrožená, všechny zachraňující - i když ze začátku poněkud proti své vůli, mající nadhled a skvělé hlášky:-)

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Ale já netvrdím, že jich je málo, znám pár dalších, které mám ráda (třeba Rachel Morgan -BTW, myslíš na mě s tím čtvrtým dílem??). Spíš jsem myslela na tu veleobecnou známost a povědomost. Když se řekne Indiana Jones, nebo James Bond, jen málokdo nebude vědět, o koho se jedná. V tomhle směru žádná ženština díru do světa ještě neudělala:-)

A na hraní her bych si musela půjčit od Hermiony ty její kouzelné hodinky... protože jinak už fakt nevím:-D Ha, ale s těmi hrami jsi mi jednu z těch známějších připomněl - úplně jsem vypustila Laru Croft, to je prototyp:-)

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Jo, jo, kde jsou ty  "doby, kdy jsme si spravedlnost mohli získat pomocí kusu poctivé oceli." Tenhle postup by se mi v poslední době dost hodil :). Hlavně takové to klasické jednání s lidmi by bylo o hodně snazší :). Přijít na úřad, v patách sekerníka... joj!

Jako ženská hrdinka mě okamžitě napadla "vetřelčí Elen" a knížková Linda, alias Sparta ze "Zlatého věku Venuše A.C. Clarka." Tu jsem měla ráda, když mi bylo náct. Jako hodně. Byla fakt všestranná a děsně inspirativní.

Momentálně žádnou nemám, takže by mi nedělalo problém vrhnout se do nějaké té náruče, no. Do těch zmiňovaných určitě :). 

Je pro vás tou nejdůležitější složkou příběhu rovněž hrdina? Jednoznačně.

Přidat komentář