SLOUPEK: Sloupek skoro novoroční

V historii sardenských sloupků vynikají dva fenomény: sloupek vánoční/novoroční a sloupek o knihách, které nás ovlivnily. Na Wikipedii píší, že „sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje“, z čehož vyplývá, že (pokud považujeme Wikipedii za důvěryhodný zdroj) jen málokterý ze zdejších sloupků je skutečně českým sloupkem (zabývat se ještě navíc definicí anglického „column“, to bychom skončili na příliš vratkém kolotoči...).

Budiž tedy sloupek! Budiž novoroční! Budiž o knihách, které nás ovlivnily! Mě. Co já vím o vás, že jo. Dámy a pánové, šťastný nový rok 2013, buďte veselí a nikdy si nestěžujte, ať je vaším prezidentem Zeman či Schwarzenberg, ať jste se chystali společně s jiným panem prezidentem emigrovat, či se chystáte emigrovat právě nyní podle hesla „Do nového roku s novou vlastí!“. Nezapomeňte nás informovat o vztahu vaší nadcházející domoviny a fantastiky. Pište, recenzujte, čtěte, nechte se knihami ovlivňovat. Já se též nechal. Knihy, které mě ovlivnily, jsou. Jsou, to stačí, výčty jsou buržoazní přežitek. No, snad jedna neuškodí... V obývacím pokoji mezi knihami, kam jsem ještě nedosáhl, byla jedna se zvláštním hřbetem, něco z toho byla normální písmenka, jako B a I, ale proč to začínalo takovým divným „n“? O runách jsem tehdy nevěděl nic, o Tolkienově Hobitovi už vůbec ne...

Ale tak to nezačíná – začíná to tak, že někdo knihu koupí a má ji doma. Hobit byl mojí maminky. U babičky jsem pak našel strejdova Pána prstenů, vydání z Mladé fronty z počátku 90. let – a bylo vymalováno. I teď je. Přidávám se tímto slavnostně k sardenské tradici – zde máte v jednom textu sloupek novoroční a sloupek o knize, která mě ovlivnila. A o lidech, kteří mi ukázali ke knihám cestu. A také to není sloupek, neboť není vtipný. Moje maminka, která mě dovedla ke knihám, která mi četla, když jsem byl malý, vyprávěla před spaním smyšlené příběhy a chodila se mnou do knihovny, v polovině ledna zemřela. A snad poprvé píšu doopravdy z potřeby být slyšen a být čten. To, že o tom píšu na Sarden a ve sloupku, přikládám absurditě života ve stylu Světa podle Garpa a faktu, že jiné médium by mi takový žblept nevydalo. Tož díky. A šťastný nový rok.