RECENZE: Michael Connelly (ed.), V mistrově stínu (2. část)

Předchozí část zde.

Pro někoho překvapivě je mezi přispěvateli knihy V mistrově stínu skoro celá polovina žen, přesně devět autorů z devatenácti. Tvůrkyně tuctu románů Jan (sic) Burkeová (nar. 1953) se v úvaze Pod peřinou s Fortunatem a Montresorem zamýšlí nad drastičností Harry Pottera a vzpomíná, jak jí bylo teprve deset a hltala Amontillado. Ona povídka umí vyvolat klaustrofobii, je si jista, a toi při opakovaném čtení. Burkeová ovšem váhá, jak moc byl Poeův hrdina v právu a nakolik šílený. Má sklon k nadměrnému zveličování i těch nejmenších drobností, všímá si. A ještě mnohého. A přece netuší, že zde Poe jen využil kapitolu z Lyttonových Poslední dnů Pompejí. Ano, snad využil, ale předělal a „povýšil“ tu pasáž excelentně!

Kritička a autorka bestsellerů P. J. Parrishová alias Kristy Monteeová vzpomíná v Plutově odkazu, jak s manželem přijali od bezdomovce jednooké kotě. Pojmenovali ho podle hrdiny Poeovy povídky Černý kocour. Dále Kristy připomíná povídku J. C. Oatesové Bílý kocour, kde manžel až vražedně žárlí na perskou kočku své choti. Proč ale vlastně manželku oddělal Poeův hrdina? spekuluje Parrishová. Neví. Ať byl důvod, jaký chtěl, jde možná o vůbec první prózu s nespolehlivým vypravěčem, kterým se až později stala i guvernantka z Jamesova Utažení šroubu anebo doktor Sheppard z Vraždy Rogera Ackroyda. A Poe?

Kočkám oči nevypichoval a ani je nevěšel jako Josef Lada (viz jiný článek zde na Sardenu), ale miloval je - a sepsal dokonce o manželčině kočce Catarině vědecký esej Instinkt versus rozum (1840).

Když se perem dotkl papíru,nebál se přesto kočku zabít, konstatuje Parrishová, a to ač platí zásada: Zabij zvíře - a čtenář se k tobě otočí zády.

Další z autorek Lisa Scottolineová (nar. 1956) žije v rodné Filadelfii (také Poeově rodišti) a vede zde seminář Spravedlnost a beletrie na právní fakultě Pensylvánské univerzity. V mnoha z patnácti ze svých úspěšných románů se Lisa zabývá dvojí identitou. Zamilovala si Poeovu povídku William Wilson. Zvláštní: tento titulní hrdina se narodil stejně jako Poe dne 19. ledna. Ve své stati Krize identity uvažuje Lisa zajímavě nad znechucením z Poea jako z povinné četby na středních amerických školách. Nebrala jsem drogy. Ani nepila. Do posledního ročníku jsem ale nosila rovnátka, předsedala kroužku latiny a patřila do klubu Svatoušků, takže ten jediný způsob, jak jsem se mohla vzbouřit, bylo vynechat Poea, a taky jsem to udělala. Ke své škodě, dodává, a trhlinu zacelila až dospělá.

Zaujalo ji přitom, že je vypravěč povídky William Wilson záporný. Co vlastně dělá? Sleduje vlastního dvojníka, čímž se podobá i budoucímu panu Ripleymu z patera románů od Patricie Highsmithové. Také ale Satanovi, který vyprávěl už Miltonův Ztracený ráj. Stojí v čase MEZI oběma.

Wilsonovy pocity, jak Lisa připomíná, uspokojivě vysvětlil Freud v eseji Něco tísnivého (1919). Wilsonův zmatek však autorka srovnává i se zmatky Jasona Bournea z románů od Roberta Ludluma anebo se šílením hrdiny v Kingově Osvícení.

A další spoluautorky sborníku? Je tu i mainská prapravnučka čínského básníka, která se jmenuje Tess Gerritsenová (nar. 1953) a je zpola Číňankou. Thrillery, co sepsala, prodala už do více než třiceti zemí v nákladu patnácti milionů výtisků. S Edgarem Poem se seznámila už v sedmi letech v biografu (Poea a já v kině) a ze sedmi Cormanových adaptací má nejradši tu kritiky nejodsuzovanější: Předčasný pohřeb (1962). Je prý ráda, že Poea poznala nejdřív v kině, protože by jí jako čtenářce připadal v sedmi letech určitě okázalý.

Režisér Corman, dodám, zpracoval spolu s geniálním sci-fi autorem Richardem Mathesonem vlastně hned tucet Poeových povídek! Mimo Předčasného pohřbu i Dům Usherů (1960), Jámu a kyvadlo (1961), Děsivé příběhy (1962), což je adaptace Morelly, Černého kocoura, Sudu vína amontilladského iMonsieura Valdemara, dále Havrana (1963), což je i adaptací Příběhu z Rozeklaných hor, Masku Červené smrti (1964, = navíc i adaptace Skokana) a konečně filmovými kritiky nejvynášenější Ligeinu hrobku (1965).

A jeho souznějící film Strašidelný palác (1963): Navzdory úvodnímu sloganu „inspirováno Poeovou básní" jde o adaptaci Příběhu Charlese Daxtera Warda od H. P. Lovecrafta!

Ale ke zbylým úvahám.

Sara Paretsky (nar. 1947) založila v Baltimore sdružení autorek detektivek Sisters in Crime. Vytvořila taky pátračku V. I. Warshawskou, ale zde, ve stati Obraznost Edgara Allana Poea, snad až příliš zdůrazňuje Edgarův chorobný strach z udušení. Mimo to dělá reklamu na knihu Andrewa Taylora Americký kluk (2003), což je jeden z řady příběhů, ve kterých Poe funguje jako detektiv. Taylorův Poe je bystrý a přitažlivý mladík, ví Sara, zatímco jiný spisovatel, Louis Bayard, nám představuje excentrického a tajuplného mladíka. Bayardovo „Bledě modré oko“ (2006)se odehrává během pár měsíců, kdy byl Poe kadetem Vojenské akademie ve West Pointu, a tento Poe je posedlý smrtí. Jeho básnický hlas ovlivní nešťastná milostná pletka s dcerou vojenského lékaře. A sice West Point opustil s hanbou, dodává Sara Paretsky, ale nešlo o nic vážného. Kadeti a důstojníci shromáždili pak peníze, aby si předobjednali Poeovu druhou sbírku básní. Na akademii je dodnes považován za romantického hrdinu a kadeti obvykle milují jeho poezii. Oblibě se také těší historky o Edgarových pozoruhodných činech tady - i vč. legendy, že se na přehlídce jednou vynořil nahý, jen se šerpami.

Sara Paretsky také cituje Toni Morrisonovou (nar. 1931), která zdůraznila Poeův význam pro koncept amerického afrikanismu. Hned potom, co se Gordon Pym probil temnotou, fabuluje Morrisonová, před ním vyvstala bílá postava a „neproniknutelná bělost". Ta však na povrch americké literatury vybublá vždy, když se tu vynoří černoch, a obrazy neproniknutelné bělosti se objevují téměř pokaždé se znázorněním mrtvých či bezmocných negrů, tvrdí Toni Morrisonová ve své Hře v temnotách (1992).

Sara Paretsky navíc připomíná i Argentovu operu Voyage af Edgar Allan Poe, komponovanou jako emocionální záznam básníkovy pouti z Filadelfie do Baltimore. Spravedlnost u symbolického soudu tu představuje Poeův detektiv Dupin – a skutečný kritik Griswold jen uboze útočí.

Poeovo vypravěčství je opravdu materiál pro operu, postřehl už Deaver, a je tu klasická ouvertura, střed i finále. I struktury libující si ve zločinu a násilí, v mystickém napětí, vášni a smrti. Ano, často přetékají a hraničí s melodramatem, ale do opery přece také nechodíme za rafinovanými psychologickými nuancemi příběhu!

A to je fakt. Podle Sary Parentsky jsou Poeovy příběhy děsivé hlavně pocitem bezmoci. Taky ona se ptá: Proč jsou jeho vypravěči tak často negativní? Nevinil se z matčiny smrti? Anebo z toho, že jej odvrhli oba otcové?

Další žena v pořadí, autorka nejméně čtrnácti bestsellerů Laura Lippmanová (nar. 1959) obdržela svého Edgara prvně za knihu Kouzelné město (1998), kde precizně funguje kapela Poe White Trash. Zde ale Laura píše o maskovaných mužích, kteří od devětačtyřicátého každoročně přicházejí s půlkou láhve koňaku a se třemi rudými růžemi ke hrobu Edgara Allana Poea na starém hřbitově v Baltimore. Počínaje půlnocí šlo tyto bardy až do šesti ráno zahlédnout z rohu ulic Fayette a Greene, nicméně výhled nedávno narušila nová budova.Nikdo přesně neví, kolik lidí už na sebe vzalo onu úlohu, dodává Lippmanová a předkládá výčet mnohých dalších baltimorskách „poklon“ Mistrovy i vč. ubytovny Poe Homes či Edgarova kulečníkového klubu.

Památník Poeovive městě Baltimore vztyčili už roku 1875, ale datum jeho narození je na něm posunuto o den. A nemocnice, kde skonal? Dávno stržena.

Čímž i naše knížka takřka končí, avšak autorka dvaceti románů Laurie R. Kingová (nar. 1952) zde ještě stihne ve stati Zloděj zkritizovat všeliká klišé. Poeova i Shakespearova. Pošetile pak i popírá, že má Holmes zač děkovat Poeovu Dupinovi, jako by ani nevěděla, že sám Arthur Conan Doyle kdysi položil řečnickou otázku: „Kde byla detektivní povídka, než jí Poe vdechl život?"

Má ale - paní Kingová - zase pravdu v tom, že námětů a rekvizit rozhodně není nekonečný počet, takže se opakují.

A nyní pozor. Spoluautorem knihy V mistrově stínu je i Stephen King. Svou poctu vzdal Zrádnému srdci, vedle kteréžto povídky prý ho víc vyděsil už jen Goldingův Pán much. Zrádné srdce, dodá King, je navíc i prvním příběhem se sociopatickým zločincem, jejichž řada dosud vrcholí Hannibalem Lecterem.

Knihu V mistrově stínu důstojně uzavírá autorka detektivek „podle abecedy" Sue Graftonová (nar. 1940), jejíž A jako Alibi (1982) kdysi zahájilo řadu, ve které se titul od písmene Z očekává roku 2020. A její stať Jak jsem konvertovala k E. A. Poeovi?

Nesvědčí kupodivu o souznění duší těch dvou. Co autorce detektivek vadí?

“Nevysvětlitelé" francouzské fráze. Příslovce. „Otřesné" dialogy. Je ale na místě dodat, že fantasy o Gordonu Pymovi četla až díky editorovi sborníku - a že ji ohromila, tak jako i metoda, kterou jed toto dílo velesložitě orámováno. A právě Pyma doporučuje tudíž Graftonová jako ukázkový příklad Poeových tvůrčích schopností.

Rovněž další žena, autorka asi deseti románů S. J. Rozanová přispěla do této knihy, a to vzpomínkou Edgar Allan Poe, Mark Twain a já. Ve dvanácti ji sklátil zápal plic komplikovaný streptokokem, i uvěznili ji na dva týdny kvůli nákaze v pokoji s kompletním vydáním Poea a Marka Twaina. Má matka tyto knihy ve dvou vysokých komínech postavila do pokoje a ony ze mě vytvořily to, čím dneska jsem!

Na rozdíl od Graftonové vnímá zaumný Poeův jazyk jako krásný a píše: Vyzývám každého, aby našel povídku s dokonalejším rytmem, intonací a tónem, než jakou je - věta za větou - Zrádné srdce. Jistě, taky Twainův jazyk je nádherný, ale je rafinovanější. A mně bylo dvanáct. A nechtěla jsem rafinovanost, chtěla jsem se klepat strachy a v Poeovi jsem objevila i něco méně konkrétního, s čím dosud souzním. Nevyhnutelnost.

A absurdní povahu lidských záměrů. Myslím, že jsem se nikdy nedostala k žádnému spisovateli tak blízko, tedy tenkrát a během těch dvou týdnů. A potkalo mě větší štěstí než jeho, protože hned vedle čekal i Mark Twain, který ukazuje, jak se i všemu navzdory smát.

I když vyšla kniha V mistrově stínu díky organizaci Mystery Writers of America (založené už roku 1945), nevyskytují se uvnitř kromě Vražd v Rue Morgue a Zlatého brouka vůbec žádné  detektivky, ale spíše fantaskní příběhy jako Rukopis nalezený v láhvi, "Monsieur Valdemar", "Arthur Gordon Pym" (byť necelý) a Pád do Maelstromu.

Žádná srovnatelná publikace dosud česky nevyšla a jenom velice vzdáleně se tomu podobá dávná práce Poe aneb Údolí neklidu (Československý spisovatel 1972), ke které doplnil poutavý Poeův životopis básník Miroslav Holub. Musel to ovšem tenkrát udělat anonymně.

Údolí neklidusice nepředstavilo ani jednu Poeovu povídku, ale najdete na jeho dně i kus Eureky a pasáže z děl Poeových životopisců a obdivovatelů, kterými byli Walt Whitman, Baudelaire a pánové jako Campbell, Buranelli nebo Tate.

Z našich autorů pak Kaizl (v Lumíru 1856), Chudoba a Teige (v Manifestu poetismu).

A taky „Julek“ Fučík. Údolí neklidu navíc končí zajímavým článkem Leslie Fiedlera E. A. Poe jako praotec pop-artu (The Guardin 24. 11. 1967) - a jiná kniha srovnatelná s titulem V mistrově stínu dosud v češtině skutečně neexistuje.

V mistrově stínu /In the Shadow of the Master/
Connelly, Michael (ed.)
Nakladatel: Nakladatelství XYZ
Překlad: Vítězslav Nezval, Tomáš Pekárek, Josef Schwarz, Ladislav Šenkyřík, Jaroslav Vrchlický
Obálka: Isifa Image Service, Jakub Karman
Redakce: Luboš Snížek, Pavel Dvořák
Rok vydání: 2010
Počet stran: 384
Rozměr: 150 x 210
Provedení­: hardback
Cena: 249 Kč

Kniha věnovaná mistrovi hororu a detektivky.

Edgar Allan Poe, za svého krátkého života tragická a zasmušilá postava, je dnes, dvě stě let po svém narození, oslavován jako šílený génius, který stál u zrodu detektivního žánru a výrazně ovlivnil umění vůbec - od poezie přes hudbu až po film. Kromě Poeových významných literární prací (např. povídky Jáma a kyvadlo, Sud vína amontilladského, Maska Červené smrti, William Wison nebo Černý kocour) v knize najdete eseje a úvahy těch, kdo kráčejí v Poeových stopách a nechali se jím ovlivnit. Jsou to úspěšní tvůrci, vítězové ceny Edgar, autoři nejprodávanějších knih. Za všechny jmenujme Stephena Kinga, který výmluvně píše o svém vztahu k Poeovi, Sue Graftonovou, jež láskyplně a zdráhavě skládá Poeovi poklonu, nebo zesnulého Edwarda Hocha, autora téměř devíti set povídek. Všichni tito spisovatelé jsou současnými vládci světa, který Poe vytvořil. Nápad byl prostý. Jsme na narozeninovém večírku. Dvacet hostů, které organizace Mystery Writers of America pozvala, přišlo poblahopřát Edgaru Allanu Poeovi k dvoustým narozeninám.

Sestavil Michael Connelly

Eseje a úvahy:

• Michael Connelly: Co Poe způsobil (What Poe Hath Wrought)
• T. Jefferson Parker: O Edgaru Allanu Poeovi (On Edgar Allan Poe)
• Jan Burke: Pod peřinou s Fortunatem a Montresorem (Under the Covers With Fortunato and Montresor)
• Lawrence Block: Prokletí amontilladské (The Curse of Amontillado)
• P. J. Parrish: Plutův odkaz (Pluto's Heritage)
• Lisa Scottoline: Krize identity (Identity Crisis)
• Laura Lippman: V podivném městě - Baltimote a Poe Toaster (In a Strange City - Baltimore and the Poe Toaster)
• Michael Connelly: Tenkrát o půlnoci (Once Upon a Midnight Dreary)
• Laurie R. King: Zloděj (The Thief)
• Tess Gerritsen: Poe a já v kině (Poe and Me at the Movies)
• Stephen King: Geniálnost „Zrádného srdce" (The Genius of „The Tell-Tale Heart")
• Steve Hamilton: Poprvé (The First Time)
• Edward D. Hoch: Jáma, kyvadlo a dokonalost (The Pit, the Pendulum, and Perfection)
• Peter Robinson: Jáma a kyvadlo v Paláci (The Pit and the Pendulum at the Palace)
• S. J. Rozan: Edgar Allan Poe, Mark Twain a já (Edgar Allan Poe, Mark Twain, and Me)
• Nelson DeMille: Rychlý a nemrtví (The Quick and the Undead)
• Sara Paretsky: Obraznost Edgara Allana Poea (Imagining Edgar Allan Poe)
• Joseph Wambaugh: Havraní krákání (Rantin' and Ravin')
• Thomas H. Cook: Krátká úvaha o Poeovi (A Little Thought on Poe)
• Jeffery Deaver: Poe v g moll (Poe in G Minor)
• Sue Grafton: Jak jsem konvertovala k Edgaru Allanu Poeovi (How I Became an Edgar Allan Poe Convert)

Povídky (Edgar Allan Poe):

• Pád do Maelströmu (A Descent into the Maelström)
• Sud vína amontilladského (The Cask of Amontillado)
• Černý kocour (The Black Cat)
• William Wilson (William Wilson)
• Rukopis nalezený v láhvi (Manuscript Found in a Bottle)
• Zánik domu Usherů (The Fall of the House of Usher)
• Fakta případu monsieura Valdemara (The Facts in the Case of M. Valdemar)
• Ligeia (Ligeia)
• Zrádné srdce (The Tell-Tale Heart)
• Jáma a kyvadlo (The Pit and the Pendulum)
• Maska Červené smrti (The Masque of the Red Death)
• Vraždy v ulici Morgue (The Murders in the Rue Morgue)
• Zlatý brouk (The Gold Bug)
• Příběhy Arthura Gordona Pyma z Nantucketu (The Narrative of Arthur Gordon Pym of Nantucket)

Poezie (Edgar Allan Poe):

• Havran (The Raven)
• Zvony (The Bells)