Velké vesmírné cykly 11 - Xeelee

Vezeme s sebou ke hvězdám lidské bytosti – sotva vyvinuté, neuspořádané měchy vody a větru. Jsme jeskynní lidé uvnitř kosmické lodě….Ale zůstáváme primitivy, a když cestujeme, potřebujeme obrovské krabice s trubkami a kabely, aby se staraly o naše dýchání a vyměšování… Dovedete si představit, že by Xeelee vozili všechno tohle svinstvo s sebou?

Prstenec, str. 99 

Když britský autor Stephen Baxter publikoval v roce 1987 svoji první povídku The Xeelee Flower, zřejmě sám ani nepředpokládal, že si vytyčuje mantinely pro hřiště, na němž si bude (společně se svými čtenáři) hrát více než dvacet let.

K dnešnímu dni je totiž cyklus o supercivilizaci Xeelee stojící svými znalostmi, vědomostmi a cíli nad všemi dalšími inteligentními druhy (včetně lidí) tvořen ne méně než sedmi romány, dvěma povídkovými sbírkami a i řadou povídek samostatně vyšlých.

Baxter prostě není žádný troškař. Jeho „historie minulosti a budoucnosti“ zahrnuje období zahrnující minimálně od pěti miliard let před naším letopočtem do pěti milionů let našeho letopočtu. Vyšle–li Baxter do vesmíru vícegenerační loď, činí předpokládaná délka letu 50.000 let subjektivního času (povídka „Mayflower II“). Pro lidstvo není problém geneticky upravit své jedince tak, aby mohli žít v obalu neutronové hvězdy (román Proud), ani vytvořit červí díru spojující minulost s budoucností (román Časupodobné nekonečno). Baxter klade počátky inteligentního života už do prvé vteřiny po Velkém třesku (povídka „Zpráva z quagmatu“), a jeho díla se odehrávají dohromady ve třech vesmírech:

• většina děl se sice odehrává v našem známém vesmíru,
• ovšem román Vor se odehrává ve vesmíru, v němž je gravitace bilionkrát silnější než na Zemi, takže každý člověk tu má své vlastní gravitační pole, hvězdy mají kilometr v průměru a vyhasínají rok po svém vzniku,
• a konečně do třetího vesmíru jen letmo nahlédneme na konci románu Prstenec.

Při plném vědomí, že každé srovnání silně pokulhává, pokud bych přesto měl Baxterův cyklus Xeelee přirovnat k nějakému jinému českému čtenáři známému cyklu, pak bych asi volil Clarkovy cykly Vesmírných odyseí či Rámy.

Baxtera spojuje s Clarkem (a koneckonců i s dalším významným Britem – Alastairem Reynoldsem) především to, že u těchto autorů je kladen velký aspekt na technickou a vědeckou stránku (dokonce mám někdy pocit, že toto hledisko až Baxter přehání, a zejména některé jeho povídky či jednotlivé pasáže románu Prstenec jsou z tohoto důvodu velmi obtížně čitelné). Je proto žádoucí se před četbou Baxtera osvěžit základní pojmy z kosmologie a fyziky.

Baxtera dále s Clarkem spojuje jev, který bych asi nepříhodněji nazval pokora před vesmírem. U obou nalezneme rovněž v jejich díle mystické prvky (u Clarka to je kupříkladu ona entita vzniklá na konci prvého dílu cyklu, u Baxtera to je zase Konečný Pozorovatel, jehož chtějí na samém konci vesmíru [myšleno časově] svým zásahem stvořit Wignerovi přátelé a který by byl de facto roven Bohu). U Baxtera je ovšem literární styl o něco košatější než u Clarka, i když ne tak moc jako kupříkladu u Reynoldse.

A je dán ještě jeden zásadní rozdíl mezi cyklem Baxtera a cykly Clarka či Reynoldse. Clarkovy i Reynoldsovy cykly jsou v zásadě lineární – události v nich popisované plynou od minulosti k budoucnosti. Je sice možné využít relativistické dilatace času a zakomponovat do děje skutečnost, že u objektů pohybujících se rychlostí blízkou rychlosti světla plyne čas pomaleji, nicméně vždy se pohybuje kupředu, byť případně různým tempem.

Naproti tomu Baxter vnáší do lineárního plynutí času nový prvek – v jeho fantazii lze za pomoci exotické hmoty stabilizovat oba konce (tzv. portály) červí díry a tuto červí díru pak využít nikoliv k cestám v prostoru, ale i k cestám v čase, a to nejen dopředu, ale i dozadu – tedy u Baxtera dochází k časovým skokům i do minulosti, a k časovým paradoxům. To na jedné straně nebývale Baxterův vesmír obohacuje, na druhé straně to však vznáší vyšší požadavky na čtenáře, který má větší problémy se v Baxterově vesmíru vyznat – doporučuji proto při čtení Baxterových děl patřících do uvedeného cyklu mít při ruce časovou osu historie minulosti i budoucnosti světa Xeelee.

Mechanismus vytvoření takovéto červí díry spojující nikoliv prostory, ale čas, je velice jednoduchý. V Baxterově fantazii vyrobíme a stabilizujeme vedle sebe dva portály červí díry. Pak jeden z nich ponecháme na místě a druhý naložíme do vesmírné lodě, se kterou se vydáme rychlostí blízkou rychlosti světla na okružní cestu. Když se po absolvování této cesty vesmírná loď navrátí, pro její posádku uplyne subjektivně čas kupříkladu 111 let, zatímco ve vnějším vesmíru uplyne 1.557 let (viz události popisované především v románu Časupodobné nekonečno) – vzniklá červí díra je pak obousměrnou cestou v čase, kdy její portály jsou v lineárním plynutí času od sebe neustále v čase vzdáleny 1.446 let.

Jaký je tedy Baxterův vesmír Xeelee? Když lidstvo v autorově fantazii kolem roku 3.000 expanduje do vesmíru, zjišťuje ke svému údivu, že není jediným inteligentním druhem, ale vedle lidstva existují ve vesmíru desítky a desítky dalších inteligentních ras. Zvláštní pozornost věnuje Baxter rase Squeemů (vodních bytostí nadaných kolektivním vědomím) či rase Quaxů (zvláštních inteligentních v podstatě nesmrtelných bytostí, jichž je pouze asi několik stovek a přirovnat by je bylo lze ke koloidnímu roztoku) – obě tyto rasy průběžně okupují Zemi a jí ovládané teritorium. Dosti často je v cyklu i zmínka o bytostech zvaných Duchové.

Ve vesmíru je ovšem ještě jedna rasa, a to rasa Xeelee. Jedná se o prastarou rasu, jejíž schopnosti a znalosti ji vyzdvihují vysoko nad všechny jiné. Xeelee se nezajímají o pinožení nižších dětských nezralých ras, pohlížejí na ně s despektem, a jediné, co je zajímá, jsou jejich vlastní tajemné a nepochopitelné projekty (jedním z takovýchto projektů je jejich snaha vytvořit gigantický prstenec o průměru deset milionů světelných let, v jehož středu by byla brána do jiného vesmíru – viz závěr románu Prstenec). Marnotratně po galaxii zanechávají své artefakty (asi podobně jako u Strugackých při pikniku v trávě zanechali mimozemšťané své artefakty v Zóně) a je-li takovýto artefakt některou z nezralých ras objeven, znamená to pro ni obrovský technologický pokrok a velkou výhodu před ostatními.

Kolem roku 3.700 n. l. lidstvo je schopno vyrobit a stabilizovat portály červí díry, a vytvářet tak cesty v čase – tak v roce 3.717 vysílá (již shora míněnou) loď Cauchy s jedním portálem červí díry do budoucnosti vzdálené 1.557 let, v níž je však právě lidstvo okupováno Quaxy a ti chtějí tuto červí díru využít k likvidaci lidstva. Po poražení Quaxů pak lidstvo v polovině 40. století jednak umísťuje do Slunce UI zvanou Lieserl, a jednak vysílá loď Velká Severní na let, jehož cílem je do pět milionů let vzdálené budoucnosti přenést jeden portál červí díry.

Slibný technický vývoj lidstva je však přerušen na sklonku 50. století asi padesát let trvající squeemskou okupací. Následující krátké období prosperity však přerušuje quaxská okupace trvající až do počátku 55. století (když zhruba v polovině jejího trvání se Quaxové dostávají k červí díře, jejíž portál do budoucnosti nesla z roku 3.717 loď Cauchy). Po svržení Quaxů pak nastává období Asimilace, kdy lidstvo si bere od ostatních ras to nejlepší, co může, a stává se tak postupně silnější a silnější.

Nakonec kolem roku 100.000 začínají lidé válčit s Xeelee. Ti ovšem sledují svůj vlastní cíl – opustit náš vesmír, neboť ten je odsouzen k zániku, když živá forma temné hmoty – tzv. fotinoví ptáci – urychlují proces stárnutí hvězd. Válka lidstva s Xeelee končí prohrou lidstva někdy kolem 1.000.000 let n. l. a pak se již mohou Xeelee plně věnovat svému největšímu projektu – výstavbě a dokončení obřího prstence, za jehož pomoci někdy kolem roku 4.900.000 opouštějí náš vesmír.

Když se pak kolem 5.000.000 roku navrací k zemi loď Velká Severní, je již Slunce (a i ostatní hvězdy v celém našem vesmíru) téměř vyhaslé a prstenec Xeelee je zničen. Lodi Velká Severní se však podaří navrátit v čase zpět asi o 100.000 let (tedy do stejné doby, kdy Xeelee náš vesmír opustili), nalézt prstenec ještě funkční – a jím opustí lidé náš umírající vesmír, aby v jiném založili novou Zemi.

Můžeme jen poděkovat nakladatelství Laser-books, díky kterému má český čtenář z této nádherné vesmírné ságy k dispozici čtyři prvotní romány publikované v originále v letech 1991-1994, a díky témuž nakladatelství máme k dispozici rovněž ne méně než pět povídek vyšlých v češtině v různých antologiích.

ČASOVÁ OSA HISTORIE MINULOSTI A BUDOUCNOSTI SVĚTA XEELEE

VELKÝ TŘESK - 1 vteřina po Velkém třesku: Baxterova fantazie už sem na samý počátek vesmíru umísťuje inteligentní život na bázi kvarků, který o sobě zanechá zprávu v časové schráně, která je následně objevena kolem roku 5.600 n.l. Zmínka: „Zpráva z quagmatu“

5 miliard let př.n.l.:   Na Merkuru ztroskotá mimozemská loď, která zanese na Merkur zárodky života, z nichž se postupně vyvinou inteligentní tvorové zhruba 1 metr dlouzí podobající se rybám, kteří žijí hluboko pod ledem Merkuru, a kteří jsou objeveni lidmi v roce 3.948 n.l. v souvislosti s tím, když  lidé zkoumají Merkur za účelem získání stavebního materiálu pro habitat Thovt obíhající kolem Slunce. Zmínka: „Zlatořaska“

KOLEM ROKU 3.000 ZAČÍNÁ ETAPA EXPANZE LIDSTVA DO VESMÍRU

kolem 3.600 n.l.: Lidmi je vyvinuta technologie zastavení stárnutí (ZS)

konec 37.století:  Na asteroidu za planetou Pluto v Kuiperově pásu je postaven hvězdný přístav Port Sol, z něhož posléze v roce 3.953 odletí loď Velká Severní na svou 5 milionů let trvající cestu do budoucnosti. Zmínka: Prstenec

3.717 n.l.: Význačný vědec Michael Pool objeví způsob, jak stabilizovat portály červích děr. V rámci projektu Interface vytvoří poblíže Jupitera dva takovéto portály, z nichž jeden zůstane na místě a se druhým vykoná vesmírná loď Cauchy okružní cestu. Protože loď Cauchy se pohybuje rychlostí blízkou rychlosti světla, subjektivní čas na ní uplývá pomaleji - zatímco na Zemi uplyne 1.557 let, na Cauchy uplyne pouhých 111 let. Přímým důsledkem tohoto je vytvoření tunelu mezi současností a budoucností vzdálenou 1.446 let. Zmínka: Časupodobné nekonečno

3.828 n.l.: Portálem červí díry, který v roce 3.717 zůstal u Jupitera, přiletí do Sluneční soustavy z budoucnosti z roku 5.274, kdy je Země okupována mimozemskou rasou Quaxů, náboženská vědecká sekta jménem Wignerovi přátelé, která sleduje svůj vlastní cíl (tím je zhroucení Jupitera do černé díry, a v ní pak má být zachována v časové schránce zpráva do budoucnosti, v důsledku tehož na samém konci času by došlo ke zrození entity srovnatelné s Bohem – tzv. Konečného pozorovatele). Tato sekta se setká s Michaelem Poolem. Popis: Časupodobné nekonečno

3.829 n.l.: Tímtéž portálem, kterým v roce 3.828 do Sluneční soustavy z budoucnosti přiletěli Wignerovi přátelé, do ní přiletí dvě válečné lodě Quaxů (tzv. Drážky) s úmyslem zničit lidstvo. Za pomoci Michaela Poola jsou obě válečné lodi Quaxů zničeny a Michael Pool následně pak zničí červí díru spojující roky 3.829-5.275, jakož i na ni navazující červí díru spojující roky 5.275-5.775 (z kteréhožto roku obě quaxské lodě pocházejí). Ani v roce 5.775 se Pool však nezastaví a dostane se trhlinami v časoprostoru do budoucnosti zhruba 5.000.000 let. Popis: Časupodobné nekonečno

3.948 n.l.: Lidé staví na oběžné dráze blízko Slunce habitat Thovt. Pro jeho výstavbu jsou používány suroviny z Merkuru, a při té souvislosti je na Merkuru nalezen jednak vrak 5 miliard let staré neznámé lodi, a jednak inteligentní tvorové podobající se rybám. Popis: „Zlatořaska“

3.951 n.l.: Lidstvo vyrobí umělou inteligenci zvanou Lieserl, která je spuštěna do Slunce, aby zjistila, z jakého důvodu Slunce stárne rychleji než jak by mělo – je snad na vině temná hmota, která by hypoteticky mohla být ve středu Slunce? Popis: „Lieserl“ Prstenec

3.953 n.l.: Z přístavu Port Sol odlétá mezihvězdná loď Velká Severní – ta měla původně letět k Tau Ceti, kdy se mělo jednat o kolonizační let trvající zhruba 100 let. S ohledem na rychlejší stárnutí Slunce je však její cíl změněn, a loď vyráží na okružní cestu do budoucnosti - veze 5.000 lidí na let subjektivně trvající 1.000 let, během něhož se má dostat 5.000.000 let do budoucnosti. Popis: Prstenec

ETAPA SQUEEMSKÉ OKUPACE

4.874 n.l.: Země a jí ovládané teritorium je dobyto Squeemy, kteří jako první represivní akci vůči lidstvu odstraní zastavení stárnutí (ZS). Zemi se jim podařilo dobýt naprosto primitivním způsobem – nechali na zem spadnout asteroidy a komety, které kdysi dávno byly ze Země vyvrženy při kosmických srážkách, a na nichž zůstaly zárodky nemocí, proti nimž lidé nemají obranyschopnost. Obyvatelstvo Země je podrobeno. Lidé proti squeemské okupaci sice vedou odboj, jehož některé akce jsou úspěšné, každá takováto odbojová akce je však Squeemy krutě potrestána – v jednom případě dokonce Squeemové nechají zamrznout veškerou vodu na Zemi. Zmínka: „Připomenutí“

4.925 n.l.: Squeemové jsou nakonec lidmi svrženi, a tak se lidé nejen osvobodí, ale i získají od Squeemů hyperpohon (= nadsvětelný pohon), který Squeemové původně získali od Xeelee. Zmínka: „Připomenutí“

před koncem 5.tisíciletí:  Na Rhee (měsíci planety Saturn) objevuje lidstvo zapomenutou kolonii Squeemů. Popis: „Připomenutí“

ETAPA QUAXSKÉ OKUPACE

5.088 n.l.: Země a jí ovládané teritorium je dobyto Quaxy. I ti (podobně jako Squeemové) u lidí odstraní zastavení stárnutí (ZS). Na oběžné dráze kolem Země zůstane vždy jeden až dva Quaxové představující guvernéra, zatímco jednotlivé části lidského teritoria spravují pod dohledem Quaxů lidé a také celé lidstvo u quaxského guvernéra zastupuje velvyslanec Země,  jímž se kolem 5.250 n.l.:     kolem roku 5.250 stane Jasoft Parz. Quaxové samozřejmě nemohou vládnout bez spolupráce lidí, a tak některým lidem, kteří jim pomáhají spravovat jednotlivá teritoria, poskytnou zpět technologii zastavení stárnutí. Popis: Časupodobné nekonečno

5.274 n.l.: Vesmírná loď Cauchy vypravená v roce 3.717 po 1.557 letech (na její palubě však díky relativistické dilataci času uplynulo pouhých 111 let) končí svůj okružní let a přináší do Sluneční soustavy jeden portál červí díry (jejíž druhý portál se mezitím díky přirozenému plynutí času posunul z roku 3.717 do roku 3.828). Příletu lodi Cauchy využívá náboženská vědecká skupina Wignerovi přátelé, kteří se červí dírou dostávají z roku 5.274 do roku 3.828. Quaxský guvernér Země je objevením se portálu červí díry velmi znepokojen, a přesvědčí Parze, aby přiměl pozemšťany, aby obdobnou červí díru obdobným způsobem vybudovali mezi lety 5.275 – 5.775. Lidem se to podaří. Popis: Časupodobné nekonečno

5.275 n.l.: Nově vybudovanou červí dírou se z roku 5.775 dostane do roku 5.275 quaxský guvernér z budoucnosti, který stávajícího guvernéra zabije, a pak společně s Parzem odletí červí dírou z roku 5.275 do roku 3.829, aby lidstvo zničil – to se mu však nepodaří. Popis: Časupodobné nekonečno

5.407 n.l.: Lidstvu se podařilo Quaxy svrhnout. Bezprostřednímu svržení Quaxů předcházel výzkumný let Jima Boldera k tajemnému místu v souhvězdí Střelce - na tento výzkumný let jej vyslali Quaxové, kteří jej vybavili lodí Xeelee. Po příletu na místo Jim Bolder zjistil, že tam Xeelee staví obrovský prstenec, jehož prostřednictvím zřejmě chtějí opustit tento vesmír a dostat se do jiného časoprostoru. Když se Bolder s touto informací navrátí zpět ke Quaxům, podařilo se mu je přelstít, a jejich válečná reakce měla za následek vybuchnutí jejich hvězdy, což byl počátek jejich konce. Zmínka: Časupodobné nekonečno

Po porážce Quaxů začne v pozemském teritoriu vládnout Koaliční vláda, která si jako pomocný orgán zřídí Komisi pro historickou pravdu, která má vyšetřovat a soudit zločiny těch lidí, kteří kolaborovali s Quaxy. Pro takovéto kolaboranty se objeví hanlivé označení jasoftové (podle křestního jména velvyslance Parze), a ti jasoftové, kterým Quaxové poskytli technologii zastavení stárnutí, se hanlivě nazývají faraoni. Cílem Komise pro historickou pravdu je všechny jasofty (=kolaboranty) najít a potrestat. Ti se samozřejmě snaží ukrýt či zachránit, protože nově nastoupivší vládnoucí garnitura se nerozpakuje užít vůči kolaborantům (ať již údajným či skutečným) nejhrubší násilí (zde dostává Baxterův román morální rozměr ohledně kolaborace). Popis: „Prach reality“, „Mayflower II“

5.408 n.l.: Na Kallistó ztroskotává noční stíhač Xeelee (který tam později kolem roku 5.000.000 nalezne zbylá posádka hvězdoletu Velká Severní). Popis: „Prach reality“

5.420 n.l.: Komise pro historickou pravdu chce zlikvidovat pět faraonů žijících na Port Solu v Kuiperově pásu, a neváhá proto zlikvidovat celý tento asteroid. Před jeho zničením je však z Port Solu tajně vypraveno 5 mezihvězdných lodí (každé velí jeden z faraonů) s posádkou zhruba 200 lidí, které směřují k různým vesměs vzdáleným cílům. Loď Mayflower II však směřuje nejdále – k satelitní malé galaxii Canis Maior vzdálené 24.000 světelných let, k níž by měl let trvat bezmála 50.000 let. Popis: „Mayflower II“

ETAPA STŘETNUTÍ SE STŘÍBRNÝMI DUCHY

kolem 5.500:  Lidstvo se poprvé setkává se Stříbrnými duchy – zvláštními inteligentními tvory žijícími na planetě, jejíž Slunce nacházející se v souhvězdí Střelce vychladlo. Aby Duchové přežili, uzavřeli svá těla do koulí, téměř stoprocentně izolujících teplo.

kolem roku 5.600 Z počátku lidé a Duchové spolu do jisté míry spolupracují – to kupříkladu při zkoumání zvláštní časové schránky staré 15 miliard let, kterou po sobě zanechali inteligentní tvorové složení z kvarků žijící v prvé vteřině po Velkém třesku. Popis: „Zpráva z quagmatu“

5.775 n.l.: Na domovskou planetu Quaxů přilétá pozemská vesmírná loď vypravená ze Země v roce 5.275, která na své palubě přináší jeden portál červí díry, jejíž druhý portál zůstal v roce 5.275 u Země. Quaxové, z jejichž područí se lidstvo dostalo již v roce 5.407, se příletu portálu červí díry pokusí využit, aby změnili minulost, a červí dírou odešlou do roku 5.275 svoji bojovou loď. Zmínka: Časupodobné nekonečno

kolem 6.500 n.l.:  Mezi lidmi a Duchy dochází k ničivé válce. Lidstvo je dominantním druhem v našem spirálním ramenu Mléčné dráhy, zatímco Duchové jsou dominantním druhem v sousedním spirálním ramenu. Bojuje se o každou hvězdu, o každou píď vesmíru. Popis: „Na orionské frontě“

kolem 7.500 n.l.:  Ukončení války s Duchy.

kolem 30.000 n.l.: Po uplynutí zhruba 25.000 let od startu mezihvězdné vícegenerační lodi Mayflower II ji pozemštané náhodně objeví zhruba na polovině cesty k hvězdokupě Canis Maior. Většina osádky lodi Mayflower II je po tak dlouhém letu beznadějně zdegenerovaná. Popis: „Mayflower II“

VÁLKA LIDSTVA S XEELEE

kolem roku 100.000 n.l.:  Lidstvo započne rozsáhlou válku s rasou Xeelee trvající 900.000 let, která skončí naprostou porážkou lidstva. Zmínka: „Vakuové diagramy“

nejméně 60.000 let od   Lidstvo po celém jím ovládaném vesmíru rozmístilo velké počátku války s Xeelee:   množství pozorovatelen, jejichž jediným cílem je reagovat na objevení se Xeelee. Tyto pozorovatelny jsou obydleny primitivními lidmi množícími se mezi sebou, kteří si však stále více a více kladou otázky týkající se smyslu své existence. Popis: „V netemnotě“

V průběhu války s Xeelee se lidstvo rozhodne zničit nejvýznamnější stavbu Xeelee – jejich Prstenec v souhvězdí Střelce. K jeho zničení chce lidstvo využít neutronovou hvězdu, jejíž obal osídlí uměle vytvořenou submikroskopickou rasou „lidiček“ velkých 10 mikronů, a pak tuto neutronovou hvězdu odpálí směrem k Prstenci. Jediným cílem osídlení obalu této neutronové hvězdy je, aby submikroskopičtí lidé v závěrečné fázi provedli korekci dráhy neutronové hvězdy tak, aby ta zasáhla Prstenec co nejničivěji.

kolem roku 200.000 n.l.:  Xeelee se samozřejmě příletu neutronové hvězdy k Prstenci brání a  chtějí ji zničit, což ovšem nakonec není třeba, protože submikroskopičtí lidé se vzpříčí svému určení a těsně před kolizí neutronové hvězdy s Prstencem odchýlí dráhu letu neutronové hvězdy tak, aby ta Prstenec nezasáhla. Popis: „Hrdina“

Proud

kolem 1.000.000 n.l.: Válka lidstva s Xeelee končí porážkou lidstva. 

kolem 4.900.000 n.l.: Posledních žijících 2.000 lidí, kteří do Sluneční soustavy přiletěli v lodi Velká Severní kolem roku 5.000.000 n.l., a zpět v čase do roku 4.900.000 n.l. se dostali za pomoci Michaela Poola (viz níže), opouští prostřednictvím funkčního Prstence tento vesmír.

kolem 5.000.000 n.l.: Loď Velká Severní vypravená roku 3.953 n.l.z přístavu Port Sol (viz Prstenec) se navrací po letu trvajícím subjektivně 1.000 let do Sluneční soustavy – z původní posádky tvořené asi 5.000 lidmi na ní zbyly necelé 2.000. Po příletu do Sluneční soustavy zjistí, že celé lidstvo již vymřelo a že jsou posledními žijícími příslušníky druhu. Umělá inteligence Lieserl umístěná lidmi do Slunce v roce 3.951 n.l. (viz „Lieserl“) konečně proniká do středu Slunce, aby zjistila, že v něm temná hmota vytvořila tzv.fotinové ptáky, kteří se živí hmotou Slunce. Lieserl navazuje kontakt s posádkou lodě Velká Severní. Z Jupitera je černá díra - projekt Wignerových přátel z roku 3.828 n.l. (viz Časupodobné nekonečno) se tedy alespoň částečně zdařil. V ledu na Kallistó je nalezena havarovaná loď Xeelee, která tam ztroskotala v roce 5.408 n.l (viz „Prach reality“). Ve vzdálenosti 150 milionů světelných let je v souhvězdí Střelce objeveno cosi záhadného, co vysílá silné gravitační pulsy. Celá posádka Velké Severní za pomoci lodě Xeelee nalezené na Kallistó k tajemnému objektu v souhvězdí Střelce odletí, a tam objeví zbytky obrovského artefaktu - mýtického Bolderova prstence vytvořeného Xeelee. Nedaleko těchto zbytků je pak nalezena neutronová hvězda, o níž lidé usoudí, že mohla být v minulosti osídlena mikroskopickými lidmi (viz Proud).

Nedaleko zbytků Prstence se setkají rovněž se zvláštní entitou, jež se stala z Michaela Poola (viz Časupodobné nekonečno), a s pomocí této entity se přesunou v čase asi 100.000 let do minulosti zhruba do roku 4.900.000 n.l., kdy je obří Prstenec mající průměr 10.000 světelných let ještě nerozbitý a funkční, a tímto Prstencem všech zbylých necelých 2.000 lidí pronikne do jiného vesmíru, kde hodlají založit novou Zemi.

Popis: Prstenec

BIBLIOGRAFIE česky vyšlých děl

R o m á n y  (dle doby vydání):

• Vor (Raft; 1991), Laser-books 2000 – román vznikl rozšířením povídky „Vor“
• Časupodobné nekonečno (Timelike Infinity; 1992), Laser-books 2002
• Proud (Flux; 1993), Laser-books 2001
• Prstenec (Ring; 1994), Laser-books 2005

P o v í d k y  (dle doby vydání):

• „Zpráva z quagmatu“ (The Quagma Datum; ant. Interzone: The 4th Antology 1989), in Ikarie č. 3/1999
• „Vor“ (Raft; mag. Interzone 1989), in Ikarie č. 12/1996 – později rozšířeno na román Vor
• „Vakuové diagramy“ (Vacuum Diagrams; mag. Interzone 1990), in Ikarie č. 5/1994
• „Lieserl“ (Lieserl; mag. Interzone 1993), in ant. Objevitelé, Laser-books 2007
• „Zlatořaska“ (Cilia-of-Gold; mag. Asimov’s 1994), in ant. Nové dobré kusy, Laser-books 2001
• „Hrdina“ (Hero; mag. Asimov’s 1995), in Asimov‘s Science Fiction č. 1/1996
• „Prach reality“ (Reality Dust; sam. vydání 2000), in ant. Budoucnosti, Laser-books 2007
• „Na orionské frontě“ (On the Orion Line; mag. Asimov’s 2000), in Ikarie č. 9/2003
• „V netemnotě“ (In the Un-Black; ant. Redshift 2001), in ant. Rudý posuv, Triton 2005
• „Mayflower II“ (Mayflower II; sam.vydání 2004), in ant. Plameny hvězd, Laser-books 2007
• „Připomenutí“ (Remembrance; ant. The New Space Opera 2007), in ant. New Space Opera, Laser-books 2008