RECENZE: Connie Willisová, Vnitřní záležitosti

Vtipné, neotřelé, zajímavé, napínavé, nekonvenční. Prostě skvělé. Přívlastků vystihujících tvorbu Connie Willisové vymyslím z fleku sto. Horší je psát na její povídky recenzi – stačí si přečíst zadní stranu vázané knihy... a už těch pár náznaků vás připraví o několik point. Doporučení prvé: nečtěte zadní stranu. Ubohý recenzent nemůže prozradit nic z obsahu jednotlivých povídek. Nelze psát ani o tématech – i to prozrazuje příliš. O něčem se ovšem psát dá. Jinak bych se do toho nepouštěl. O metodě. Nebude to mít nic společného s Descartem, jakkoliv bychom při troše hledání nějakou souvislost určitě našli. Povídky Connie Willisové vycházejí z každodenní reality. Když už si čtenář říká, že TOHLE přece nemůže mít s fantasy/sci-fi nic společného, přijde první náznak. A pak začne smršť. Jednotlivé příběhy jsou detektivkami, kde chybí detektiv, vražda i pachatel. Objevujeme, o čem to ta ženská vlastně píše a kam to všechno směřuje. A je to dobrodružství strhující a napínavé, velmi často s překvapivou pointou. Mnohdy banální a jednoduchou, to ano, ale její samozřejmost předčí sofistikované konstrukce autorů hard sci-fi. Zároveň jsou autorčiny texty literárním labyrintem. Než se zorientujete a zjistíte, že tohle jsou flashbacky z minulosti a tamto pohledy úplně jiné postavy, polovina povídky je pryč. Jenomže ono to všechno dává smysl, funguje a šlape jako dobře promazaný stroj. I v těch případech, kdy spojí nespojitelné. Ne „zdánlivě nespojitelné“, ono to opravdu nejde. Až na to, že Connie Willisová to zvládla.

Autorka nikdy nepracuje s jediným tématem. Dobře, narve tam zajímavý nápad o mimozemšťanech, ale kromě toho přidá problematické zaláskování, drobný příběh vedlejších postav, kapku filosofického podtextu nebo humor. Hlavně humor. Ten je skvělý. Žádná povídka není primárně vtipná, a už vůbec ne prvoplánově. Všude jsou umně skryté narážky, vtípky, situační i jazykový humor, který pozorný (a ideálně sečtělý, např. v povídce Duše si vybírá společnost) čtenář postřehne. Vše jen lehce, po špetkách, tak, jak s kořením pracují ti nejlepší kuchaři.

Connie Willisové u nás nebylo věnováno mnoho pozornosti. Její povídky vyšly v různých sbornících a v Ikarii – a pak se do toho pustil Triton. V roce 2003 vyšel těžkotonážní (přes 700 stran) román I když půjdu roklí šeré smrti. Přes nesporné kvality se dílo nijak zvlášť neprosadilo. Jako by čtenáři nevěděli, co s tím. Je to ještě žánrové? Nebo je to mainstream? Na Conana málo akční, na hard sci-fi moc civilní. Navíc jde o knihu náročnější na čtenáře... Inu, dal si tedy Triton pauzu, pořádně se nadechl a loni začal Willisovou ostřelovat čtenářstvo tak, aby si nebylo možné nevšimnout, že s ní přichází opravdu kvalitní (vnitřní) záležitosti. Nejdříve Kniha posledního soudu, hned potom ...o psu nemluvě, humoristický román, který získal Cenu ASFFH a předběhl tak i Stephensonův Anatém nebo nového Miévilla, a v březnu 2013 Vnitřní záležitosti. Výběr povídek, z nichž jedna každá byla ověnčena nějakou cenou (Hugo, Nebula, Locus), provedl Martin Šust, jednu povídku přeložil Stanislav Švachouček, ostatní Jana Rečková (držíme palce v boji s nemocí!) a celé to vydal Staso Juhaňák v Tritonu. Vím, že Šust i Rečková s Tritonem spolupracují už dlouho, ale když se to takhle napíše, vypadá to, jako by Triton, Laser-books a Unie českých spisovatelů fantastiky (kdyby něco takového existovalo) spojily síly, aby vzdaly poctu Velmistryni žánru. Doufejme, že Cena ASFFH za ...o psu nemluvě pomůže, aby se Willisová dostala do širšího povědomí čtenářů. Tím, že z jejího díla nebylo přeloženo mnoho, se nabízí spousta možností – co si dát příští rok její poslední oceněný román, dvousvazkový Blackout/All Clear?

Nevím, co má ta paní společného s Brucem (jo, tím z Dvanácti opic a Smrtonosné pasti). Nevím nic o jejich vnitřních pocitech. Ale její Vnitřní záležitosti jsou jednoduše vynikající. Letos už vyšlo hodně zajímavých a oceněných knih – ať už zvláštní Zoo City Lauren Beukesové, Cardova variace na Šípkovou Růženku Zakletá, knihy „pro mládež“ Bacigalupiho (Prachožrouti) a Miévilla (Kolejmoří) nebo teď aktuálně napjatě a dlouho očekávaný Oceán na konci uličky Neila Gaimana. Nečetl jsem vše zmíněné (i když to mám v plánu), ale za sebe mohu směle prohlásit, že Willisová si velmi důrazně říká o Cenu ASFFH v kategorii Kniha roku. V mém pomyslném žebříčku povídkových sbírek z poslední doby přeskočila i takové pecky jako Příběhy vašeho života Teda Chianga, Magie pro každého Kelly Linkové nebo Čerpadlo 6 Paola Bacigalupiho. A to už je co říct.

Hodnocení: 100%

Vnitřní záležitosti
Willisová, Connie
Nakladatel: Triton
Překladatel: Jana Rečková, Stanislav Švachouček
Obálka: Renata Brtnická
Rok vydání: 2013
Počet stran: 392
Rozměr: 150 x 210
Vazba: vázaná
Cena: 399 Kč