RECENZE: Letopisy Vukogvazdské družiny II

Duchové skal, vody a větru! Svitk,y čili Rukopisy takřečené Vukogvazdské družiny ráčily dorazit na pulty knihkupců zrovna v čase adventním, kdy pokoj a mír měly by prostoupit naše nitro. Písmáci, veršotepci vukogvazdští, znovu se svou kůži na trh ráčí jít a laskavé čtenářstvo svými příběhy pobavit i poučit, neboť návodové, kterak s lapky, vlky či démony bojovat, ve svitcích těchto obsaženy jsou.

Nuže zpátky na zem a pojďme se podívat na jeden z nejnovějších příspěvků k české fantasy střízlivýma očima. Letopisy Vukogvazdské družiny se před námi otevírají ve svém druhém svazku a nutno říci hned na úvod, že alespoň dle laskavého kritika udělaly znatelný pokrok vpřed.

Autorům pod vedením Jana Kravčíka totiž nepochybně někdo poradil, že zabíjet své hrdiny jak na běžícím páse, jak tomu bylo v prvním svazku, kde jednotlivé postavy skapávaly v rekordním počtu a co hůř, bez zjevného důvodu snad mimo toho, aby přepustily své místo dalším postavám (které zase zemřely o pár stránek dál, aniž by se o nich čtenář něco bližšího dozvěděl nebo nedej bože si k nim stačil vypěstovat nějaký vztah), není úplně nejlepší cestou jak dosáhnout literárního Pantheonu.

Co se naopak nezměnilo, a to je jen dobře, je jazyk, kterým jsou Letopisy psány. Každému, kdo si rád hraje se slovy, musí srdce plesat nad jazykovou rozverností autorského týmu, protože slov jako „biřic, šatlava, holota, frátr, bejlí či utrejch“ se už dnes používá jako šafránu. A to je škoda. Nezměnil se ani zajímavý styl vyprávění, kdy jsou jednotlivé příhody popisovány z pohledu vícera hlavních hrdinů, což na druhé straně může zezačátku čtenáře zvyklého na jednoduché lineární vyprávění trochu zaskočit.

Kapitolou sama pro sebe zůstává příběh, či chcete-li dějová linka knihy. Už při čtení první knihy bylo s podivem, jak syrovým dojmem příběh působí. Hrubě neotesané vyprávění se valilo dopředu jako řeka, bez odboček, zbytečných popisů, až z toho laskavý recenzent získal pocit, že sleduje děj počítačové hry nebo snad příběh z éry kdysi tak populárního Dračího doupěte. A ejhle, nebyl to jen pocit. Autorský kolektiv se totiž nikterak netají svou náklonností k této hře. Zklamán bude ovšem ten, kdo v knize čeká propracovaný svět s do detailů promyšlenými dějinami nebo mystikou.

Kdo ze čtenářů podlehl Dračímu doupěti, jistě si pamatuje, že na žádnou velkou lyriku nebyl prostor a dobrodružství se odehrávala tak, že parta vběhla do jeskyně, hodilo se kostkami a boj byl u konce. Takže nečekejme žádné brilantní popisy šermířských fines, ale spíš zjištění, že lump dostal kamenem do papuly a byla po něm veta. Totální prim prostě hraje příběh, který pospíchá dopředu jako trénovaný maratonec.

Na obálce knihy se čtenář dozví, že špinavá fantasy pokračuje příběhy, v nichž teče krev, kalí se přátelství a valí se soudek slanečků. Tak abychom si to ujasnili, Letopisy nejsou žádnou špinavou fantasy a nic na tom nemění fakt, že její hrdinové jsou otrhaní otrapové, kteří zhusta prdí a krkají. Naopak, v kontextu žánru se jedná o slušňácké vyprávění, kde naprosto absentuje brutální násilí a sex, což jsou přitom klasické atributy špinavé fantasy.

Ale to vůbec nevadí. Letopisy vol. II jsou skvělým příspěvkem do české fantasy knihovničky, svou originalitou vyprávění, neobvyklým jazykem a také výběrem hrdinů, kteří jsou „obyčejnými lidmi“. Proti prvnímu dílu se zde udál viditelný pokrok vpřed a nezbývá než s napětím čekat, zda připravovaný třetí díl opět posune laťku výš. Už teď je totiž dost vysoko nastavená.

Jan Kravčík: Letopisy Vukogvazdské družiny II

Nakladatel: Gorgona Books
Obálka: Piotr Cieśliński
Rok vydání: 2013
Počet stran: 456
Rozměr: 125 x 195
Provedení: paperback
Cena: 320 Kč

Recenzi napsal: Petr Kozelka