RECENZE: František Novotný, Valhala

Frank N. Skipper: Dlouhý den Valhaly. Tohle si čtenáři mohli poprvé přečíst v roce 1994. Bylo to vytištěno žlutým a bílým písmem, na pozadí stála polonahá děva ve vyzývavém brnění (jakkoliv brnění nemůže být vyzývavé – a je-li, není to brnění) propichující ležícího chlapíka. A raději si neprohlížejte jílec moc podrobně. Tak začalo dobrodružství, které skončilo o třináct let později vydáním dvou svazků Konečného dne Valhaly. Teď byla napsána další kapitola. Vyšlo souborné vydání. Má přes tisíc stran. A stále to stojí za to.

Když se u nás v 90. letech začala rozvíjet fantasy, objevilo se několik výrazných jmen, která jsou v českém fantasy ovzduší skloňována až do současnosti. Nejdříve překvapila mladičká Vilma Kadlečková. Na pomezí Eternaalu z r. 1990, kniha na pomezí sci-fi a fantasy, zvítězila v Ceně Karla Čapka a získala Mloka. O rok později vychází v edici Rodokaps Procházkův Ken Wood a meč krále D’Sala. Rok poté přichází první část série Wetemaa od Adama Andrese aka Veroniky Válkové. Všimněte si – Kadlečkové loni vyšly dva díly Mycelia ceněné veřejností i recenzenty, Jiří W. Procházka spoluzaložil audio vydavatelství a od Adama Andrese vyšla u Strak na vrbě zbrusu nová Wetemaa. Zbývalo tedy jediné. Zapojit posledního zbývajícího mohykána, Františka Novotného. A tak vyšla Valhala celá.

Všichni zmínění spisovatelé jsou něčím výjimeční. A nic ze zmíněného není čistokrevná fantasy, snad s výjimkou Adama Andrese (ale tam je znát mohutná znalost historie). Nicméně František Novotný je jediným, který do svého světa zapojuje i náš svět. Nebo naopak. Psal Valhalu déle než Kadlečková Mycelium (i když Valhala postupně vycházela), propracovanost výsledku je fascinující. Je postmodernější než Procházka – lze-li něco takového srovnávat. Pro mě je méně prvoplánový, více pracuje s pozadím knih a událostí než se zjevnými inspiracemi (i když... Kingova Temná věž, to už je možná na hraně...). A je podobně kován v historii jako Veronika Válková, ale využívá ji konkrétněji. Velmi konkrétně. Jen u něj se objevují Hitler a Kennedy vedle Ódina a Lokiho, jen u něj se spojují dějiny našeho 20. století s tím, které možná mohlo nastat – bez ohledu na nordické bohy.

O co ve Valhale vlastně jde? Vše začíná sestřelením pilota I. světové války Arnima von Galwitz. Zvěsti o valkýrách, které byly spatřeny na křídlech letadel, se ukazují být pravdivé a hlavní hrdina prvních dvou knih se tak dostává do Valhaly, aby sloužil Ódinovi (Grímnimu, to jsou jakože ti dobří) v boji proti Súrtovi, jeho drakům, zombiím a jiné havěti (to jsou jakože ti zlí). Začínáme tedy za I. světové války a ve Valhale, kde již proběhl jeden ragnarök. Už v prvním díle se ovšem dostáváme ke II. světové válce a k naprostému obrácení všeho, co kdy Valhala byla. Novotný bravurně pracuje s dějinami 20. století, přenáší události, které se staly v našem světě, do alternativního vesmíru, využívá je, vytváří variace a nové možnosti, které přináší spojení dvou světů, aby oživil velkolepý obraz děsivé budoucnosti/současnosti. Novotnému nejde o postavy, neobjevuje se nikdo podobný Sapkowského Geraltovi, Tolkienovu Frodovi či Bilbovi, případně libovolnému z Kulhánkových hrdinů. Novotnému jde o svět, o vylíčení možnosti, alternativy, kde jednotliví velcí hráči mohou mít roli, ale každý je nahraditelný, nikdo není ušetřen zrady a nikdo neví, co postavy udělají a jak se zachovají. Zůstává tak i typický znak všech Novotného próz – nevypočitatelnost. Autor je mistr zvratů, obratů v ději, překvapivých point.

Valhala není dokonalá. Ale rozsahem, záběrem a propracovaností se právem řadí mezi největší počiny v české fantastice vůbec. Po sci-fi povídkách tak v polovině 90. let najednou přichází román, který zcela určuje budoucí styl a zájmy obsažené v dalších beletristických dílech Františka Novotného: zájem o historii (jak dokazuje i Prsten od vévodkyně), zájem o politiku a zájem o vše militantní (jak dokazuje i Křižník Thor). V tom posledním se s autorem rozcházím, přesto nelze neocenit obrovské znalosti o obou dvou světových válkách, stejně jako vědomosti o letecké technice, typech zbraní, tanků a podobně. A v neposlední řadě i určitý druh nacionalismu – vlastně ve všech Novotného knihách se objevuje české prostředí.

Čtěte, srovnávejte, užívejte. Je co. A je proč. Valhala dosáhla dvacetin, pokud jste nečetli, těch 1096 stran vám neuteče jako voda. Spíš je to jako sklenka dobré whisky, její chuť ulpí na patře ještě dlouhou dobu...

Hodnocení: 85 %

Doporučená četba:

 František Novotný: 15 let s Valhalou (o Valhale od autora samotného)

Jiří Popiolek: Nelítostný, ale podmanivý svět pistolníků z Valhaly (zevrubný rozbor nejrůznějších aspektů Valhaly Jiřím Popiolkem)

Valhala
Novotný František
Nakladatel: Argo, Triton
Obálka: Milan Fibiger
Rok vydání: 2014
Počet stran: 1096
Provedení: hardback
Cena: 798 Kč