KOMIKS: Jules Verne, Petr Kopl: Tajemný hrad v Karpatech

Petra Kopla asi není třeba představovat, protože chrllí jednu novinku za druhou a pokud zrovna ne, tak je aktivní na různých akcích a minimálně se často projeví i na facebooku. Jedná se o autora, který si své publikum hýčká, motivuje a získává a to ne po jednotlivcích, ale rovnou  celých rodinách.

Dneska bych se s vámi rád podělil o recenzi na jeden ze starších komiksů, které má na svědomí -  Tajemný hrad v Karpatech. Ano, je to součást Victoria Regina a ano, je to podle Verneovky, ale ruku na srdce, s původním Tajemným hradem v Karpatech (1892) má společného pramálo. Vlastně jen jakýsi nástin děje a některé postavy, které ovšem vystupují úplně v jiném poměru a zažívají akční jízdu, o které si mohl původní hrabě Tekele nechat jen zdát. A ano, i Tajemný hrad v Karpatech končí, jak už je to Koplovým zvykem, jinak než originál a než očekáváte.

Nechápejte mě špatně, ono to tam všechno tak nějak je. Petr Kopl má, hlavně v nesherlockovských příbězích zvláštní a dobrý zvyk, rozpitvat je na kousíčky, vzít jen drobné detaily, hlavně ty, kterých si původní autor předlohy, ale i další lidé, kteří ji po svém zpracovávali, nevšímají a ty zvýraznit. Vzniká tak stejný příběh nahlížený z jiného úhlu, mnohdy vyprávěný rychlým, klipovitým stylem, založený na skrytých i otevřeně humorných dialozích a situacích, spoustě odkazů na jiná díla a v neposlední řadě na rozmáchlých gestech a akci.

Občas vídávám v internetových diskusích zkazky o Koplově nevěrnosti originálu, ale v tomhle případě povídám: Bohu dík za ni! Původní Tajemný Hrad v Karpatech je totiž neskutečně nudný. K uzoufání. Je to hlavně jeho stářím a stavbou příběhu odpovídající konci devatenáctého století, kdy byly nároky na horror či sci-fi prostě někde jinde. Ve zkratce popisují téměř čtyři pětiny knihy život podkarpatské vesnice, rozkvět těžebního průmyslu v okolí a zabedněnost vesničanů a ve zbytku se odehrává něco jako příběh. Koplův nový příběh je od originálu vzdálen do té míry, že by asi neuspěl v čtenářském deníku povinné četby, ale o to je zábavnější a všestrannější. Dokonce do té míry, že bych se nebál ho doporučit dětem od šesti, sedmi, osmi až 99 let. Tedy…

Tohle všechno platí pro většinu Koplových příběhů obecně a co je důležité, platí to z 90% i pro Tajemný hrad v Karpatech. Proč jen z devadesáti?  Protože si myslím, že mladší publikum ač nadšené, jak jsem osobně vyzkoušel, nemůže do plné hloubky pochopit příběh ani všechny souvislosti. Za prvé musí čtenář pochopit psychiatrickou diagnózu jedné z postav a za druhé a to hlavně, to chce mít načteno Brama Stokera, H. G. Wellse, Julese Verna a další… Z výše zmíněného vyplývá, že potkáte i staré známé hlavní i vedlejší postavy z jiných komiksů.

Co se týče kresby, je to opět Kopl, takže je zase trochu jiná než u předchozích, i následujících děl a přitom v jádru dobře známá a oblíbená, jak ji máme rádi. Kromě toho, že Petr Kopl experimentuje se stíny a barvami, tudíž dělá postavy démoničtější a vážnější, než by si možná zasloužily, jde prostě o vývojový stupeň někde na půli cesty mezi Psem Baskervilským a Skandálem v Čechách, či posledním Ztraceným Světem. Schválně je zkuste položit vedle sebe, pokud máte tu možnost. Ve Psovi a Ztraceném Světě je jedna společná scéna, ve které se objevuje Profesor Challenger, Malone a Watson. Položte je vedle sebe a žasněte nad tím, jak se během těch několika knih kresba změnila. Kopl přidává mnohem více čar i detailů, vlasy a vousy už nejsou jen barevnými mnohoúhelníky. Někde zase ubírá a postavy či budovy jsou pouze naznačené, lehce načrtnuté. Rozmáchlé, občas přetažené čáry už se objeví kdesi na začátku, ale právě v Tajemném hradu v Karpatech je vidět předěl těchto dvou stylů, který se uplatní v mnoha akčních scénách a umožní autorovi zvýraznit charaktery postav. Bohužel se objevují i klasické mínusy kresby, jako jsou prefabrikované objekty, ale hlavně ten nechutný Photoshopový filtr Komiks, kterým je řešeno zpracování velkých městských zástaveb. Naštěstí od něj autor už upouští. Tfuj. 

Pokud neznáte žádný Koplův komiks, určitě nezačínejte tímhle. Mohli byste získat mylný dojem o celé jeho tvorbě. Samozřejmě i tady se královsky pobavíte, ale vzhledem k mnoha odkazům a hodně pozměněnému ději oproti originálu byste, bez vhodného kontextu, mohli získat dojem, že jde o podivný mišmaš a nepokračovat v objevování dalších autorových počinů, což by byla škoda, protože Kopl je v tomhle takový český Sakai - je u něj dost dobře nemožné sáhnout vedle, jen to chce začít na správném místě.

Tajemný hrad v Karpatech
Verne, Jules - Kopl, Petr
Nakladatel: Zoner Press
Obálka: Petr Kopl
Redakce: Pavel Kristián
Rok vydání: 2012
Počet stran: 192
Rozměr: 150 x 200
Provedení­: paperback
Cena: 239 Kč

Recenzi napsal: Petr Šimčík