RECENZE: Madeleine Rouxová, Asylum: Ústav pro duševně choré

Článek od: Renata Staurovská - 19.09.2014

New Hampshire College – letní škola pro nadané studenty, kteří nechtějí o prázdninách zahálet a raději stráví pět týdnů získáváním dalších znalostí. Jedním z nich je i šestnáctiletý Dan Crawford, který se sem celý rok těšil a  nemůže se dočkat, až si získá nové kamarády. Hned po příjezdu se spřátelí s hnědookou kráskou Abby a homosexuálem Jordanem a společně poprvé vstoupí do Brooklinu – bývalého ústavu pro duševné choré, kde jsou studenti ubytováni z důvodu rekonstrukce kolejí. V zásuvce svého stolu nachází Dan hned po nastěhování starou fotografii neznámého muže, kterému někdo zaškrtal oči. Kdo sem fotografii dal a proč? Kdo je muž na fotce? A proč má zaškrtané oči? Nabízí se spousta otázek, a to je teprve začátek. Tajuplné a výhružné vzkazy, mizející e-maily a sms zprávy, suterén skrývající hrůzostrašná tajemství minulosti a v neposlední řadě vraždy, podezřele připomínající činy jednoho z bývalých pacientů ústavu... To vše a mnohem víc čeká na Dana a jeho kamarády v díle Asylum, a jen oni mohou tajemství bývalého psychiatrického ústavu vyřešit.

Kniha Asylum od Madeleine Rouxové je prezentovaná jako „Napínavá hororová četba pro čtenáře od 16 let“. Jednoduché a přímočaré věty, krátké kapitoly o maximální délce 10 stran a spousta, spousta obrázků – to vše však nasvědčuje tomu, že kniha by mohla být přístupná i pro mladší čtenáře. I samotné postavy hlavních hrdinů jsou vykresleny velice jednoduše a za celou knihu u nich nedochází k téměř žádnému vývoji. Na druhou stranu je ale prostředí bývalého psychiatrického ústavu místy opravdu strašidelné a děsivé, což by zase nasvědčovalo zvolené věkové hranici. Výše jsem zmiňovala, že kniha je prokládána obrázky – jedná se o jakousi imitaci starých fotografií, které zachycují situace, související s právě probíhajícím dějem. Jsou však upraveny tak, aby působila mírně znepokojivým dojmem (hry stínů, nejasné a rozostřené postavy v pozadí a podobně), a i ty knize přidávají na strašidelnosti. Tato nevyváženost – jednoduchost stylu na jedné straně a složitější koncept strachu na straně druhé je tedy podle mě docela na škodu. Některé čtenáře může od četby odradit fakt, že kniha ani zpoloviny nevyužívá svého slibného potenciálu - bývalý blázinec, tajemný suterén s operačním sálem, přibývající mrtvoly – na horor skvělý materiál, ale zachycení atmosféry textově tomu moc neodpovídá. Naopak přiložené fotografie působí místy velice děsivě. A poslední věcí, která může potencionální čtenáře zklamat, je samotný závěr knihy – spousta otázek zůstala nedořešených a nevysvětlených. Třeba se to ale autorce podaří zachránit v plánovaném knižním pokračování, nechce se překvapit.

Za mě tedy 50/50. Plusové body za nápad, docela originální trojici hlavních hrdinů a některé fotografie. Velkým mínusem knihy její ukončení a zejména pak výše rozebíraná nevyváženost, díky které kniha působí jako by byla  určená pro čtenáře od 12 let, zatímto tématicky je řazena do zvolené kategorie 16+.

Asylum
Roux, Madeleine
Nakladatel: Jota
Překlad: Jan Kozák
Obálka: René Senko
Redakce:
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304
Rozměr: 150 x 215
Provedení­: hardback
Cena: 368 Kč

 

Komentáře

Zajímalo mě jak si vede tahle kniha, která se nepokrytě řadí po bok Sirotčince slečny Peregrinové a jsem docela rád, že jsem se nemýlil a nekoupil :) Podle mě je tu ale zajímavý potenciál pro vzkříšení žánru, který u nás částeččně zastával i Ludvík Souček, tedy dokumetární fikce a posunutí na něco jako dkumentární městské fantasy :) 

Všechno je to ale zatím bohužel cíleno na ty děti. Sirotčinec dvojku bych klidně nechal číst svou osmiletou dceru a přitom jednička byla místy až Lovecraftovská. Ovšem přibylo fotek, ubylo hrůzy. 

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Přidat komentář