RECENZE: O plameňácích (recenze antologie Plameňák na konci léta)

Předmluva aneb O knize

Ale zajisté! Recenze by měla v prvé řadě pojednat o dané knize. Zakopaný pes štěká ve slově „jak“. Lze napsat, že kniha je dobrá. Že je špatná. Že hlavní hrdina má na nose bradavici. Nebo že na základě fonologického rozboru první strany textu je nejčastěji používanou samohlásku „o“. Recenze by ovšem mohla (měla?) také reflektovat ráz textu, jeho tempo, styl, myšlenky. V následujících odstavcích přinášíme šest krátkých zamyšlení na téma Plameňák na konci léta.

Bitva o malou velkou Ameriku aneb O reáliích

Každý autor je spojen s prostředím, ve kterém vyrůstal a ve kterém žije. Autora utváří společnost, rodina, sociální podmínky a životní zkušenosti. Božena Němcová nemohla psát o kmenových válkách v Ugandě. Už proto, že za jejího života žádná Uganda neexistovala. Všechny autorky v antologii jsou a) autorky (tedy ženy); b) Američanky. Editor považuje za pojítko fakt, že všechny texty napsaly ženy a ve všech vystupují ženy-hrdinky (možná by bylo zajímavé srovnat s nedávno vydanou antologií Nebezpečné ženy, která je, mimochodem, nominována na Ceny ASFFH). Nejvýraznějším rysem je ale ukotvenost v amerických reáliích. Odkazy na válku za nezávislost, na tradiční svátky, na současnou situaci indiánů, na každodenní americkou realitu, která, ať chceme nebo ne, se od té české liší, to vše je pro uchopení každého z textů (snad kromě Jak to bylo doopravdy, neboť zde jde o variaci na pohádku) zásadní. Pokud čtenář nemá alespoň minimální předhled o americké kultuře, bude ochuzen o jeden výrazný aspekt textu.

Velká radost aneb O radosti

Je dobré mít radost z malých věcí. Třeba z toho, že vyjde malá kniha v malém nakladatelství. Že když se vám nelíbí současná žánrová produkce, prostě si založíte Gnóm!, vytvoříte logo, přeložíte pár povídek, dáte si do edičního plánu tak dvě knížky na rok a pak máte velkou radost. A taky velký strach, protože to pravděpodobně nebude spojeno s jistotou výdělku či alespoň návratu vložených finančních prostředků. Ale mohou tu být další malé radosti: představili jste českým čtenářům autorky, které tu téměř nikdo nezná. Na vaši knihu někdo napíše recenzi. Někdo jiný napíše komentář na Legii. A ještě jiní si to prostě koupí a jsou rádi, že mají doma knihu. Taková radost stačí. Někdy stačit musí.

Jak to je doopravdy aneb O nedůvěře v obálky

Většina na obálkách zmíněných autorit píše o tom, jak je ta která kniha skvělá a jedinečná, jak ji přečetli jedním dechem, jak se nemohli odtrhnout... Když to čtete po sto padesáté, už vás to ani nenaláká. U Plameňáka nic takového není, nenechte se zmást. Jde o to, že obálky často zkreslují. A to i v anotacích. Anotace se snaží knihu jednak vystihnout a jednak prodat. Snad se jí může dařit to druhé; to první jen ve skutečně vzácných případech. Plameňák určitě nemůže být „malý průřez americkou fantastickou literaturou“. Něco takového prostě nejde udělat. Americká fantastická literatura je obrovská bytost, godzilla literatury. Můžete udělat průřez malíčkem, ale o celku vám to řekne jen málo. Co se týče ženského úhlu pohledu, mohli bychom reagovat oblíbeným otazníkem, zda něco jako „ženské psaní“ existuje. A pokud uznáme, že ženské psaní existuje, u žádné antologie se nemůže neobjevit otázka výběru. Kde je třeba Connie Willisová, Rachel Swirsky nebo Aliette de Bodardová (no dobře, tu bychom mohli prohlásit za Francouzku...)?! Kromě toho lze s anotací celkem souhlasit: všechny autorky mají „svobodný a suverénní přístup k žánru, skvělé vypravěčské řemeslo, vtip a nadhled... a ženské hlavní hrdinky“. A jestli je to „šest malých klenotů vylovených z moře anglosaského psaní“? Na to ať si odpoví každý čtenář sám.

Paní Sorensenová a seskveč aneb O vzácnosti

Plameňák na konci léta je kniha v několika ohledech vzácná. Za prvé v tom, za jakých podmínek vyšla. Za druhé obálkou: je papírová, nelesklá a, řekněme, nefantastická. Nenajdete na ní meč, lepou polonahou děvu, kosmickou loď ani vytrčené tesáky sličné upírky. Je tam plameňák. Neobvyklá je i typograficky: tři různá písma, přehnaná barevnost, očividný důraz na odlišnost, jinakost, originalitu. Vzácné jsou i povídky: odlišné, jiné, originální. Žádná nemá jen jedno téma. Jestliže jsou v Bitvě o malou velkou vědu tématem dotace na vědu, hned v závěsu se ukrývá osud a tradiční společenské uspořádání amerických indiánů, jejich minulost a jejich současná situace (o Seminolech a jejich impériu v oblasti hazardu se psalo i na iDnes.cz). A do toho jemně přisypané koření v podobě otázek kolem cestování časem, etiky změn historie a životních (společenských?) priorit. Ve Velké radosti nejde primárně o kritiku konzumní společnosti, ale také o s tím související lhostejnost jednotlivců – protože to, co děláme, činíme bez rozmyslu, bez pomýšlení na důsledky a bez empatie k druhým (mimochodem, i zde se dotkneme problematiky původních obyvatel). Jak to bylo doopravdy neukazuje jen osud jedné ženy (vlastně dvou), ale poukazuje i na zvrácenost některých lidí – a nabízí cestu, kudy lze jít. A v neposlední řadě připomíná, že na každé pověsti je něco pravdy a že lidstvo má tendenci pravdu upravovat, zkreslovat a posunovat. A takhle bychom mohli pokračovat i nadále. Nedobývá se vesmír, nepase se po smrtijedech, nezachraňuje se svět a nejsou potřeba mnohasetstránkové ságy – přesto jde o mnohovrstevnatou fantastiku. A ta je dnes vzácná.

Šest měsíců, tři dny aneb O časech a jiných potvorách

Přestože jsou na programu převážně společenská a závažná témata, nechybí ani humor a fantastické motivy. Dvakrát jde o motiv cestování časem. V prvním případě je k dispozici stroj času, nicméně jeho pomocí je do minulosti pouze nahlíženo, v případě druhém se setkají postavy, které vidí do budoucnosti (každá jiným způsobem). Tohle je pro antologii typické: až na jednu povídku jsou reálie plně převzaty z našeho světa. Náš svět je ozvláštněn prvkem, který aktuálně k dispozici nemáme. Zda je to stroj času, seskveč, nová dimenze, kam se dá vyjet na nákupy, nebo schopnost vidět do budoucnosti, to nehraje roli. Důležité je, jak se k danému prvku postaví protagonisté. A z tohoto hlediska je fantastická i poslední, realistická povídka, ve které se do poklidného amerického sousedství přistěhuje cizorodý prvek jménem Joan Egyptová. Vyrovnání se s jinakostí, s něčím novým a nečekaným, to je vlastně i úkol, který čeká na čtenáře.

Hejno zahradních plameňáků aneb O bláznovství

Poslední povídka se jmenuje Hejno zahradních plameňáků. Je bláznivá a výborná. Zároveň je zcela realistická – alespoň pokud považujeme za realistické vystavit si na zahradě obří kamennou minci z ostrova Yap. Na bláznovství se v naší kultuře už dobrých pár set let nepohlíží dobře. Některé druhy bláznovství jsou ovšem tolerovány. Třeba když si Jakub Němeček založí nakladatelství a vyrobí antologii amerických autorek. Držím mu palce. Je bláznovství pustit se do takového projektu. Zaplaťpámbu za blázny.

O autorkách aneb O autorkách

Plameňák na konci léta je antologie šesti povídek pěti amerických autorek. Jsou to tyto:

Pamela Rentzová je autorkou, kterou lze zařadit po bok jmen jako Leslie Marmon Silko nebo Sherman Alexie. Všechno jsou to autoři s indiánskými kořeny – a také píší texty s indiánskou tematikou. Rentzová, původem z kalifornského kmene Karuků, je povídkářka, knižně jí zatím vyšel pouze sborník Red Tape. Bitva o malou velkou vědu je prvním jejím textem, který byl přeložen z angličtiny do jiného jazyka.

Ursula K. Le Guinová je jednou z nejznámějších spisovatelek věnujících se fantastice. Zasáhla do sci-fi (např. Levá ruka tmy) i do fantasy (např. Čaroděj Zeměmoří), napsala množství esejů o tom, co je fantastika, a bývá pravidelně nominována na všechny možné žánrové ceny. V antologii má povídku Velká radost, která pochází z knihy cestopisných črt s názvem Changing Planes (2003).

Pat Murphyová je další „sci-fi aktivistkou“. Kromě psaní založila v roce 1991 Cenu Jamese Tiptreeho, jr. udělovanou za „rozšiřování a zkoumání role genderu“. Mimochodem, založila ji společně s Karen Joy Fowlerovou, které u nás loni vyšel velmi zajímavý román Všichni jsme z toho úplně na větvi. V ČR jí vyšlo několik povídek, zejména cenami Locus a Hugo ověnčená Zamilovaná Ráchel. V antologii je zastoupena dvěma povídkami: Jak to bylo doopravdy a Hejno zahradních plameňáků.

Kelly Barnhillové v češtině nevyšlo nic. Ale když jsme u těch cen, její fantasy román pro mládež Iron Hearted Violet byl v roce 2013 nominován na Cenu Andre Nortona. Třeba po boku Kolejmoří Chiny Miévilla. Povídku Paní Sorensenová a seskveč si můžete v originále přečíst na tor.com, kde původně vyšla.

Charlie Jane Andersová je známá čtenářům XB-1. Povídka Šest měsíců, tři dny totiž vyšla v XB-1 v roce 2013 (v odlišném překladu). Přece jenom získala cenu Hugo a byla nominována na Nebulu a na Cenu Theodora Sturgeona. V lednu tohoto roku jí vyšel román All the Birds in the Sky o vztahu mezi čarodějnicí a šíleným vědcem. Kromě toho organizuje sérii show na pomezí kabaretu a autorského čtení s názvem Writers with Drinks.

Hodnocení: 80 %

Plameňák na konci léta
Pamela Rentz, Ursula K. Le Guin, Pat Murphy, Kelly Barnhill, Charlie Jane Anders
Editor: Jakub Němeček
Překlad: Jakub Němeček
Nakladatel: Gnóm!
Počet stran: 152
Obálka: Jakub Němeček
Rok vydání: 2016
Cena: 180 Kč