RECENZE: Jiřina Vorlová (ed.), Kočas 2016

Jak se stalo zvykem, společně s Mlokem vychází každoročně i Kočas, výběr povídek, které z různých důvodů nebyly publikovány v Mlocích, ale hlavní organizátorka soutěže je považovala za natolik zajímavé, aby se mohly rovněž objevit na pultech knihkupectví.

Zatímco dříve Kočas míval spíše podobu fanzinu, v posledních letech se z něj stala plnohodnotná kniha, které si díky své periodicitě a osvědčenému vkusu editorky získala své stálé čtenáře.

To, že se povídky nedostaly do Mloka, přitom nemusí znamenat, že jsou špatné. Mohly být jen kontroverzní, sledující nějakou aktuální módní vlnu, kterou jsou porotci zrovna znechucení, nebo natolik výjimečné, že je prostě hodnotitelé nepochopili. Koneckonců není to žádná odborná porota, ale zase jen fanoušci a dobrovolníci.

Navíc zatímco do Mloka se povídky dostanou tak jak jsou, maximálně po korektorské úpravě, Kočas umožňuje poslat autorům nějaké připomínky, které když jsou zapracovány, mohou eliminovat leckteré slabší místo nebo jazykovou neobratnost. To je koneckonců častým předmětem literárních workshopů, které Jiřina „Aquila“ Vorlová pořádá.

Jedno je jasné, po literární stránce si sborník editorka pohlídala, tam problém nehledám. Líbí se mi, že se snaží i vyvážit příspěvky žánrů scifi a fantasy (což nemusí být lehké, fantasy příspěvků většinou do soutěží chodí víc). Problém mám spíš s vědecko-technickou stránkou těch scifi – když někdo napíše, že inertní plyn se výbuchem rozkládá na dusík a helium, asi by se neměl pokoušet psát scifi a měl by se přidržet psaní o magii.

Osobně mě nejvíc zaujala hard SF povídka Jiřího Sivoka Zachraň člena posádky, nic víc – je ilustrací důvodu, proč si práce Jiřiny Vorlové tak moc vážím. Byla by škoda, kdyby tenhle originální nápad zapadl.

Z fantasy mě potěšila Povětrná holka odAnny Šochové – je to urban-magický realismus o puberťačkách, které si zahrávají s prastarými silami lesních bytostí. Přinejmenším psychologie postav je zvládnutá na jedničku.

Některé povídky, třeba Treký Žó a chlápek z Oklaburry autoraMilana Štajera zase vynikají spíše svěžím stylem než nápadem a nebo zápletkou. Což při rozumném rozsahu nevadí, lepší než předvídatelná pointa u dlouhé povídky (kterou bych asi vytkl jinak povedené Les od Ireny Moravcové).

Kočas není jen druhá liga Mloka, je to sborník se zárukou setrvalé kvality. Alespoň dokud bude Jiřině Vorlové zbývat energie a chodit dostatek příspěvků.

Jiřina Vorlová (ed.) – Kočas 2016

Nakladatel: Nová Vlna

Obálka: Miroslav Dvořák

Počet stran: 339

Brožovaná, dop. cena 257 Kč