REPORTÁŽ: Festival fantazie: deset dní mimo realitu

Svítá. Arénou se rozléhá vrkání holubů, kteří hřadují na střešních trámech a tlumené chrápání od vedlejšího stanu. V rychlosti se obleču do tepláků a vyrážím se proběhnout do nedalekého lesa. Když se vracím, pár lidí už se trousí do sprch nebo dokonce míří na výpravu za snídaní. Proplétám se mezi spacáky a stany a mezitím přemýšlím, ke kterému fandomu se tričkem přihlásím dnes. Nakonec se rozhodnu pro zlovlka se slovy Starků a konečně si můžu jít sehnat něco k snídani. Začíná první den na Festivalu fantazie.

A takových dnů nakonec bylo deset, i když teď zpětně to zní neuvěřitelně – v Chotěboři zkrátka musí existovat nějaké svérázné časové zákony, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ačkoli totiž dny na „efefku“ probíhají relativně podobně, nikdy nesklouznou do rutiny a vy se pak doma divíte, jak je možné, že to tak rychle uteklo. Rok dopředu plánujete, co tentokrát opravdu musíte stihnout nebo nevynechat, ale najednou jste zase doma a stejně se to nepovedlo. Mně se letos opět nepoštěstilo zajít na FF Cosplay, který už pravidelně s něčím koliduje, nebo si skočit trochu škodolibě se zasmát na některou z přednášek PoníConu. Lítost přesto není na místě: pokud si zvládnete vytvořit vzpomínky, při kterých se zasmějete nebo aspoň zasněně pousmějete, stálo to za to. A vytvořit si takové vzpomínky na Festivalu fantazie není žádný problém. Letos, při dvaadvacátém ročníku, jste to mohli zkusit například na LARPu z prostředí Hry o trůny, kdy jste se buď jako jeden ze tří nástupců na Železný trůn, nebo jako člen nějakého rodu snažili trochu zamíchat s politickou situací. Ačkoli šlo jen o dvouhodinovou hru, i tak to ve mně zanechalo silné pocity (i když, vzhledem k tomu, že Aegona nakonec všichni zradili, trochu ukřivděné). Pokud máte raději něco kreativnějšího, možná by se vám zalíbil workshop Origami náušnice, kde jste si mohli složit roztomilé drobnosti z rýžového papíru, nebo omalovánky Doctora Who, což se dalo pojmout dosti originálně. I pro divočejší zábavu se našlo místo: téměř každý večer probíhala na některé z linií velkolepá párty, což byla skvělá příležitost pro odhození zbytečných zábran. Boží soudpárty na ThroneConu se tentokrát inspirovala seriálovým výbuchem Baelorova septa, takže po chvíli jste mohli vidět zeleně. To ale ani v nejmenším nezabránilo Jackovi a Brogovi, dvěma z organizátorů linie, aby to zase jednou rozjeli na stole. Ne každý však má rád hlasité večírky, proto raději zajde do kina. Skvělou volbou byl například Rozpolcený, Wonder woman nebo třeba Král Artuš. A pozor, pokud se na Festivalu chystáte na film, počítejte s tím, že budete odcházet s úplně jiným zážitkem, než kdybyste šli do kina „normálního“. Tady se fanoušci totiž nebojí projevit potleskem nebo smíchem.

Přednášky na nejrůznější možná témata jsou jednou z hlavních náplní Festivalu fantazie. Přesto už několikátým rokem pozoruji, že jich navštěvuji stále méně. Výběrem to nejspíš nebude – pokud máte rádi cokoli, co se jakýmkoli způsobem týká (ale mnohdy ani netýká) fantastiky, nehrozí, že by vás nic nezaujalo. Častěji se spíš stává, že si v programu zakroužkujete víc přednášek v ten stejný čas a pak na stáncích sháníte Hermionin obraceč času nebo lezete do TARDIS v marné naději, že tentokrát už opravdu bude uvnitř větší než zvenku. Já jsem se ale letos přistihla, že mnohem víc času trávím v Deskoherně, kde jsme si tentokrát užili nejvíc zábavy u Kočky Karly, nebo jen tak někde na pokecu s kamarády (vzájemně se nevylučuje). I tak jsem pár zajímavých přednášek stihla. Nejvíc času jsem strávila na linii ThroneCon, což je vzhledem k tomu, že patřím k organizátorskému týmu, nejspíš pochopitelné. Letos se u nás nakupily především soutěže a kvízy všeho druhu, ale i „vážný“ program stál za to. Třeba přednáška Historie vs GoT, která se točila hlavně kolem Války růží. Mimo TC linii jsem se dostala na povídání o tvorbě H. P. Lovecrafta a už asi posté sama sobě slíbila, že si ho konečně celého přečtu, na Nejzajímavější zrušené hry, což vás buď donutilo se radovat, nebo litovat, že tyhle hry si nikdy nezahrajete, na Vědu Mass Effectu – přednášku, která byla spíš o vědě než o Mass Effectu, ale neskutečně zajímavá, nebo na hodinku o Objektivizaci superhrdinů v MCU, což bylo dílem zábavné a dílem taky trochu smutné. Zmínit musím i oblíbenou přednášku Čím se baví angličtináři od Solasta, na které jste mohli být (rozesmátými) svědky toho, co za věci jsou schopni vymyslet studenti střední školy. A pokud se náhodou stalo, že mě přestalo bavit sedět na přednáškách, nebylo nic jednoduššího než si skočit na OutCon nebo MoveCon, kde opět exceloval Dům rytířských ctností se svou výukou šermu podle Zaklínače, Kingdom Come nebo třeba Assassina.
Čestná zmínka nakonec musí poputovat GateConu, což je linie, která má svá vlastní pravidla a svůj vlastní svět a jste-li v tomto světě cizincem, pak budete jenom zírat. A úžasně se přitom bavit, zvlášť pokud zavítáte na jejich párty, která se letos (pro mě z nepochopitelných důvodů) nesla ve stylu country a amerického venkova. Balík slámy a „cosplaye“ polonahých farmářů included. Bylo to milé a zábavné.

Už jste někdy slyšeli pojem DepCon a přemítali, co to sakra znamená? Tak já vám to vysvětlím: to takhle přijedete unavení (každodenní párty vás přeci jenom dříve nebo později doženou) a hladoví (protože uznejme, živit se deset dní hranolky s kečupem asi taky není úplně uspokojivé) domů a jediné, na co dokážete myslet, je měkká postel a jídlo o třech chodech s donáškovou službou do postele, pokud možno. Pak se vyspíte a najíte, vybalíte věci z kufru… a najednou si uvědomíte, že jste zpátky v realitě. Tady už na vás lidi budou zírat, když vyjdete do ulic navlečení do poníkovského cosplaye nebo i když si jenom vezmete tričko s marvelovským hrdinou. Začnou vám chybět dlouhé hodiny s přáteli strávené u deskovek a/nebo u piva, začnete s nádechem melancholie vzpomínat na překvapivě dojemnou historku o původu přezdívky, kterou vám někdo vyprávěl, dokonce si budete přát, aby se vrátila ta atmosféra zjitřených pocitů, skoro jak na výletě se střední. Není to snadné, ten návrat do kruté všednosti.

Nedávno jsem si všimla takového protivného a hloupého sloganu, který používá jedna nejmenovaná drogerie. „Tady jsem člověkem.“ Poupravte na „Tady jsem sám/a sebou a nemusím se za to stydět.“ a dostanete Festival fantazie. Příště se tam zase potkáme!