RECENZE: Garth Nix, Žabí polibek

Máte rádi pohádky? Takové ty, které vás překvapí svými nápady, nenásilně vám nabídnou pár témat k zamyšlení a možná vám umožní změnit názor na něco, co jste dávno měli za zažité a neměnné? Pak jste tu správně, Garth Nix vám právě otvírá vrátka do zahrad své představivosti…

Pryč jsou časy, kdy se slova „pohádka“ užívalo jako pejorativního označení pro fantasy, případně jiné „pokleslé“ žánry – a pokud si vaše známá učitelka literatury pořád nedá říct, bez výčitek ji můžete nazvat fosílií. Tak například Alenka v říši divů dodnes prožívá svoji renesanci a čtenáři v ní jako lovci pokladů neustále nachází další skryté významy, podobně jako třeba v Malém princi. A někteří současní autoři potenciál pohádek vidí také a vůbec je nezatracují, ba naopak. Chápou se jich jako hodné macechy a vychovávají k obrazu svému.

Princezna Anya z Žabího polibku si s Alenkou nebo Princem ruku asi nepodá, do jejich velikosti zatím nedorostla, ale toho vůbec nemusíme litovat. Má totiž spoustu vlastních předností. Je úžasně originální, jak už to tak u moderních adaptací pohádkových topoi bývá. Ve své neotřelosti přitom neztrácí kouzlo, protože i když si s motivy pohrává a staví je do úplně nového světla, pořád je poznáte a budete se cítit jako doma, a to v době, kdy vám bylo míň než deset a všechno ještě bylo fajn. Hlavní hrdinku byste pravděpodobně chtěli za kamarádku, nemluvě o bytostech, se kterými se setkává na své výpravě. Samotný příběh se drží tradiční kostry fantastického putování za důležitým úkolem, ale přiznejme si, že bez toho by to nebylo ono. A navíc ačkoli ona kostra je tradiční, svaly a šlachy dostaly nové kouzlo… no, dost už toho tělesného přirovnávání a pojďme se konečně podívat, o čem že to vlastně je.

Princezna Anya není následnicí trůnu Trallonie. Tou je její starší sestra Morven. Jenže ani ta se královnou pravděpodobně nestane, protože jejich nevlastní otec, vévoda Rikard, si na trůn brousí zuby sám. Možná doslova. Rikard je totiž čaroděj a v tomhle světě jsou čarodějové taková trochu zvláštní sebranka. „Odmlčel se a ušklíbl. Anya věděla, že chtěl říct ‚jestli vůbec‘. Prostě si nemohl pomoct. Za chvíli už si bude mnout ruce a pochechtávat se. To byl další vedlejší účinek příliš mnoha zlých kouzel. Chlad, přílišné žvatlání o plánech a horní špičáky, které byly směšně dlouhé a ostré, byly všechno vedlejší projevy. V posledním stadiu dokonce zlí čarodějové zapomínali dýchat, ovšem i pak si stále mysleli, že jsou naživu, a pokračovali ve svých intrikách.“ (str. 35). Ale Anye to příliš nevadí. Jediné, co chce, je být zalezlá v knihovně, číst si a učit se z kouzelnických knih. Jenže vévoda má zvláštní slabost pro proměňování lidí v něco, co nejsou, a Anya ve vypjaté situaci slíbí své hysterické sestře, že zachrání jejího aktuálně oblíbeného prince, toho času proměněného v žábu. Než se Anya stačí rozkoukat, ocitne se mimo relativní bezpečí a pohodlí královského sídla, na Výpravě, na kterou vůbec nebyla připravená, a s úkolem, který neustále nabývá na důležitosti a obtížnosti. S sebou má jen hrstku přátel a vlastní odvahu a důvtip. Snad to nakonec bude stačit na záchranu prince, sestry, Trallonie a vlastně i všech ostatních království.

Ano, já vím, takhle to trochu zní, jako kdyby Nix jenom přehodil pohlaví a na hrdinskou výpravu poslal místo prince princeznu. A je pravda, že v Žabím polibku potkáte mnohem víc žen než mužů – rytířky, čarodějnice a kuchařky, trpaslice, princezny a jednu obzvlášť povedenou kouzelnici. Ostatně zdá se, že Garth Nix má pro ženy a dívky v rolích literárních hrdinek slabost, což dokazují už jen názvy jako Sabriel, Lirael, Abhorsenka, Clariel… Ale víte, co to taky znamená? Že Nix právě tyhle ženské hrdinky setsakra umí. A vypadá to, že sám tuhle problematiku reflektuje, minimálně symbolicky: „Vousy se však z místa neodlepily. Kouzelnice za ně několikrát zatahala, zaklela hlubokým mužským hlasem, vyplivla bonbon, znovu zanadávala svým normálním hlasem a rozčileně přešla lávku v červených botách, zatímco všude rozstřikovala bahnitou vodu. ‚Nesnáším tyhle vousy!‘ vyštěkla. ‚Vždycky mě nějak obelstí. Zrovna když si myslím, že jsem objevila poslední past, najdu další.‘“ (str. 147). Nebo vám snad kouzelnice, která se před očima veřejnosti převléká do odění kouzelníka-muže a následně má obtíže s odlepením majestátního plnovousu, nepřijde jako úžasně zjevný a zároveň dovedně skrytý komentář k tematice genderu a literárních klišé?

A to je právě ono – v Žabím polibku je takových míst, u kterých se můžete (a nemusíte!) na chvíli zastavit, popřemýšlet nad jejich skrytým významem a se zamyšleným „hmmmm!“ pokyvovat hlavou, o mnoho víc a týkají se i jiných věcí než mužských/ženských rolí. (Tak třeba psů. Psi v Žabím polibku hrají velkou roli. A pokud sami máte psího kamaráda nebo vám zkrátka jejich chování není cizí, při každém psím popisu se budete smát a říkat si, jak moc je to výstižné a přesné.) Ale Nix vám zároveň dá na výběr: taková místa totiž z děje nijak nevyčnívají a nemusí vás nijak vytrhnout z plynulého čtení, pokud nechcete. Protože Žabí polibek se čte skvěle, nad jeho originálními nápady se budete usmívat a nad některými obzvlášť humornými pasážemi, jak věřím, smát i nahlas. Nemusíte se bát ani toho, že byste si cukrem zkazili zuby, ne každého čeká happyend a smrti ani utrpení se kniha nevyhýbá. Zkrátka je všeho tak akorát, všechno výborně sedí, jinými slovy velmi příjemné čtení s přesahem. A tak mojí jedinou výtkou bude až neúnosné nadužívání citoslovce „ach“ v přímé řeči.

Garth Nix, Žabí polibek
Originální název: Frogkisser
Překlad: Daniela Čermáková
Vydání: 2018
Vydavatelství: Baronet
Stran: 352
Cena: 349 Kč
ISBN 978-80-269-0839-5