KOMIKS: Poslední Incal

Konečně, konečně to Jodorowsky zvládl skoro bez paleoandrogynních filosoficko-nábožensko-eko-eticko... no prostě napsal skoro normální komiks. Jodorowského komiksy máme rádi. Jsme jimi přitahováni, obdivujeme je, ale občas se zdá, že čeho je moc, toho je příliš a bylo by fajn, kdyby ubral a pustil do nás vcelku obyčejné sci-fi, což se v Posledním Incalu vlastně podařilo.

John Difool zase někam padá. Ten člověk je samej průšvih, neustále mu jde o život, není na něm nic zajímavého až na to, že je sobec a absolutní lůzr, a to dokonce ve více dimenzích, jak se také přesvědčíme, ale krom toho na něm závisí přežití celého vesmíru. Proto ho naštěstí zachrání obří hmyz, který ho odnese skrze bitvu strojů proti biologickým tvorům a zachrání ho tak před smrtícím virem, aby on pro změnu mohl zachránit vesmír skrze odvahu, lásku a sakra velkou porci štěstí. Tak jednoduché to je.

Samozřejmě, nebyl by to Jodorowsky, aby samotný konflikt technoupíra šířícího virus rozkládající živou tkáň proti zbytku vesmíru nebyl pořádně epický, masivní a nekonečně komplikovaný, plný akcí různých frakcí od technokněží přes androidí armádu až po divochy a krysy. I přes množství postav je Poslední Incal ale příjemně přímočarý a přehledný. Jodorowsky sice střídá prostředí a postavy jako na běžícím pásu a uděláte opravdu dobře, když budete mít Jodoversum načteno, ale pro úplně základní kostru příběhu to ani tak moc nepotřebujete. Smrtící virus dělá z biologické tkáně kupky slizu a nevyhne se mu nikdo. Terra 2014 to má spočítané a moci se ujímá mechaprezident (jenž ten virus vypustil a slouží vesmírné bytosti Bentacodonovi), který všem obyvatelům doporučí přesunout se do kovových těl. Past sklapla. Život, jak ho známe, skončil; city, chutě, vše, co dělá život životem kromě prosté existence, zmizelo a osud Terry 2014 má potkat celý vesmír. A pak - pak už je to jen cesta k jeho porážce plná epických bitev, mechakolosů, všemožných techno i bioplanet, šílené módy, znásilněného anděla, jedné nádherné "hlavní" hrdinky a jejího poprsí.

Tím se plynule dostávám k tomu, kdo může za to, že ty mechakolosy a koneckonců i to poprsí vypadá tak dobře. Původně měl komiks kreslit Moebius, ale nakonec neměl čas, a tak se ho ujal Ladrönn, což je dobře, protože Ladrönnova kresba je to, co dělá z Posledního Incalu výborný komiks. Crwáci nám do téhle knihy MDEKu přidali totiž i první kapitolu kreslenou Moebiem a dámy a pánové, to je nebe a dudy. Ladrönn tady Moebia knockautuje někam do rohu už při prvním pohledu. Ano, i Moebius tam má pár stránek, které rozhodně stojí za to, ale Ladrönn, ten si duši příběhu ukradne pro sebe a svojí kresbou plnou malinkých detailů vás dostane do kolen, protože z jeho tužky stojí za pokoukání a podrobné prozkoumání skoro každý panel. Šachtoměsto, robopoldové, krysy, hmyz, biosféry i vesmírné lodě jsou maximálně detailní. Navíc celá atmosféra je v podání Ladrönna temnější, což se k tomuhle příběhu o zkáze vesmíru prostě hodí víc. Moebius občas vypadá, jako by kreslil komedii a kolorista, který dostal do pracek tu Moebiovu část, tomu taky dvakrát nepomohl. Už jen ta část, kdy Difoola zachraňuje obří hmyz, který je v podání Moebia neurčitého tvaru, a tak koloristu napadlo, že by mohl být klidně růžový - takže ta scéna vypadá naprosto směšně. Nikdo zkrátka nechce vidět, jak jeho hrdinu odnáší do bezpečí obří dildo... a takových případů by se dalo najít rozhodně víc. Ještě jednou tedy - díky Paleoježíši za Ladrönna.

Těžko říct, co se ještě z Jodoversa a Incalu dá vytěžit. Zatím mě příběhy z něj baví a fascinují. Občas se pekelně špatně recenzují, ale čtou se pořád skvěle a stále patří k těm, které mám v knihovně na vrchu, abych se k nim občas vrátil a našel zase něco nového a Poslední Incal bude nejspíš také ten případ.  

Poslední Incal  (Final Incal (suivi de Aprés Incal) Les Humanoides Associes)

Autor: Alejandro Jodorowsky,
Překlad: Podaný, Richard
Ilustrace: José Ladronn a Moebius
Edice: MDEK
Stran: 224
Vazba: Pevná i Brož
Rozměry: 19,3 × 25,9 cm
Cena 789 / 589 Kč