RECENZE: China Miéville, Město & Město

Hmm, co jsem ještě nezkoušel? řekl si nejspíš jednoho dne China Miéville. No jistě, new weird sci-fi detektivku! A tak vzniklo Město & Město…

O tom, jak Miéville skáče ze žánru do žánru a nějaké hranice tak maximálně přelétne pohrdavým pohledem, jsme si něco pověděli už v recenzi na Tři okamžiky exploze. A přesvědčili jsme se i o tom, že jakmile tenhle vykutálený chlapík něco vydá, odborná porota i laická veřejnost po tom okamžitě začne metat jednu literární cenu za druhou. Konkrétně za Město & Město na poličce oprašuje sošky cen Hugo, Locus, Světové ceny fantasy, ceny Arthura C. Clarka a ceny Britské asociace science fiction. Uf.

Kdesi v blíže nespecifikované oblasti jihovýchodní Evropy leží dvě města – Besźel a Ul Qoma. Vlastně tak nějak… leží v sobě. Obě města už od pradávna sdílejí stejný prostor, paralelní, chcete-li. Na některých místech se prolínají a besźelský chodec tak může obdivovat ulqomské ulice, jejich barvy, architekturu… tedy, mohl by, kdyby to nebylo trans-g. Trans-g je největší zločin, jakého se kdokoli v obou městech může dopustit a každý je od malička vychováván, aby se mu dokázal vyhnout. Není to totiž žádná sranda – vidíte ulqomské ulice, slyšíte hluk jejich dopravy a cítíte jejich vůně, zároveň je však musíte úzkostlivě nevidět, neslyšet a necítit. Protože jakmile jen o vteřinu déle spočinete pohledem na čemkoli, co není ve vašem městě, objeví se Trans-g, třetí strana, stíny, které vás seberou a už o vás nikdy nikdo neuslyší.

Tyador Borlú je inspektor a pár mrtvých už viděl. S touhle dívkou, kterou našli pobodanou na besźelském sídlišti, to ale nebude tak jednoduché, jak se na první ohledání může zdát. Vzápětí totiž vyjde najevo, že ačkoli tělo bylo pohozeno v Besźelu, vražda se odehrála v Ul Qomě. Nejjednodušší by tedy bylo předat zodpovědnost Trans-g a umýt si nad tím ruce, jenže tenhle případ je mnohem komplikovanější a vede do bludiště slepých uliček a nečekaných zákrut. A někde v tom bludišti se najednou vynoří zkazky o Orciny, tajemném třetím městě, které dosud všichni považovali za bláhovou pohádku…

Sci-fi a detektivka, to k sobě sedne už skoro přirozeně. Sci-fi, které sci-fi tak úplně není a hlásí se spíš k proudu new weird a detektivka, to k sobě sedne ještě líp. Město & Město trochu vypadá, že si ukouslo zatraceně velké sousto z obou žánrů a možná bude mít problémy ho rozkousat, ale obavy jsou zbytečné. Všechno totiž dokonale spojuje město, respektive města. Ta tady hrají hlavní roli, ta vystupují jako ústřední postava. Zdánlivě jednoduchý námět je neuvěřitelně propracovaný a pozvedá již poněkud vyčpělou detektivní zápletku kamsi do „závratných metafyzických a uměleckých výšek“, jak trochu nadneseně deklamuje obálka.

Miéville vám od první stránky nic neusnadní, hodí vás do Besźelu a vy se teď snažte nedopustit se trans-g. Borlú je naštěstí obratný a sympatický průvodce, trochu zamlklý a melancholický detektiv netrpí neduhy svých severských kolegů, pije pouze občas a milenky má jen dvě. Není to sarkastický mizera se sklony k násilí, ale spíš zasmušilý městský chodec. Možná to nebude váš nejlepší kamarád, ale k pomyšlení, že někde v prostoru mezi městy se mu nenávratně mění život, pravděpodobně nebudete chladnokrevní.

Musím přiznat, že typicky detektivní frenetické zakončení, kdy se najednou běhá z místa na místo a všem všechno náhle dojde během lusknutí prstů, mě trochu ztratilo. Ostatně to často bývá nejslabší místo žánru, záhada je fuč a teď musí něco přijít místo ní, aby se udržela čtenářova pozornost, a tak se střílí ze všech stran. Miéville se tomu sice částečně dokázal vyhnout a zakončit svůj městský opus důstojně, přesto mi bylo lépe kdesi uprostřed. To „uprostřed“ (a na začátku) je ovšem fenomenální. Takže ano, mít k dispozici nějakou literární cenu, metám ji po Městě & Městě taky.

China Miéville, Město & Město
Původní vydání: The City & The City, 2009
Rok vydání: 2019 (2. vydání)
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: Laser
Stran: 368
Cena: 379 Kč