RECENZE: Veronika Pekárková, 16-03-20

Bylo nebylo, jednoho dne se do světa vydala zbrusu nová kniha s názvem 16-03-20. Titul je sice poněkud nicneříkající, ale na druhou stranu vzbuzuje zájem. Co má asi vyjadřovat? Datum? Kód? Šifru? Nu, nechte se překvapit.

Autorkou je Veronika Pekárková. Pravděpodobně jste o ní zatím neslyšeli, neboť jde o začínající spisovatelku a 16-03-20 je její prvotina. Popravdě řečeno, s knihami začínajících autorů je to vždycky trochu ošemetné. Buď je to naprostá blbina a čtení je dost bolestný zážitek. A psát následně dojem je zážitek ještě bolestnější, protože je nutno subjektivní pravdu velmi diplomaticky zaobalit, aby se autor nezhroutil nebo nespáchal sebevraždu... Anebo v tom lepším, ale bohužel vzácnějším případě, je to dobré a pak máte to štěstí, že stojíte u zrodu vycházející hvězdy. 16-03-20 vyšla ve vydavatelství Pointa, které svým stylem práce tvoří zajímavou alternativu k tradičním nakladatelstvím.

Ale zpět ke knize. Obálka se povedla, je jednoduchá, designově čistá a dobře se z ní dá odhadnout, že vás nečeká žádná středověká bitka, ale spíše sci-fi cesta vesmírnými dálkami. A taky že jo.

Začátek se autorce podařil, příběh zaujme hned od prvních řádků. Hlavní hrdinka, mladá holčina jménem Eddie, tráví se svou matkou poslední den na Zemi. Po nostalgické poslední večeři se totiž chystá na dlouhou a dalekou výpravu na Mars, protože je součástí projektu na záchranu lidstva. Země je už tak zdevastovaná, že nedokáže uživit aktuální populaci, a tak je vybrána část obyvatel, která se v několika etapách přesune na vymakaných vesmírných lodích na sousední planetu a tam zajistí přežití lidské rasy.

Eddie se tak nalodí na příslušnou vesmírnou loď a stane se pevnou součástí nové komunity přeživších šťastlivců. Poté, co se vypořádá s množstvím technických záludností, navazuje přátelství s několika dalšími jedinci podobného věku. Jenže to, co začalo jako příslib nové a lepší budoucnosti a jako relativně poklidná a idylická cesta, se po chvíli mění v nervydrásající boj o přežití.

Kniha se řadí k v dnešní době tolik progresivnímu žánru young adult. Takže asi nebude překvapením, že hrdinové jsou mladšího věku a úměrně tomu se chovají. Je vidět, že Veronika Pekárková k této věkové kategorii nemá daleko, proto dialogy působí hravě a autenticky. Eddie je sympatická, nenechá si jen tak něco líbit a má to v hlavě takříkajíc dobře srovnáno (důkazem budiž dojemné scény s malou holčičkou Pištou). Ovšem další postavy už tolik pozornosti nedostaly a jsou povahově plošší.

První, čím mě Veronika Pekárková zaujala (už když jsem si přečetla ukázku na webu vydavatelství Pointa) byla netradiční přirovnání a slovní obraty. Například obraty jako „rozkrojit černá tělíčka oliv vedví“ nebo „Česká republika je takový myší hovínko uprostřed Evropy“  jen tak běžně nepotkáte. Napsat něco takového chce přece jen notnou dávku talentu a odvahy. Celé vyprávění se takovými originálními komentáři jen hemží. Když se k tomu přidá pár aktuálních popkulturních odkazů a glos, tak je o zábavu postaráno, i kdyby vás děj příliš nenadchl.

Koncept umírající planety a přesun vybraných jedinců je zajímavý. Je vidět, že nad tím autorka hodně přemýšlela a odpovídá přesně na ty otázky, na které bych se jako zvídavý čtenář chtěla zeptat, a podává vysvětlení přesně tam, kde se zdá, že něco neladí. Nakolik jsou podané možnosti reálné a nakolik autorčiny odpovědi uspokojí čtenářský hlad po bližším vyvětlení, to je asi na jinou debatu. Pokud vám nevadí drobné nesrovnalosti a berete to stylem – ok, je to sci-fi, možné je všechno – tak si četbu užijete. Pokud jste ale hloubavějšího ražení, tak vám některé věci nebudou dávat smysl. Například lidé mají nastavený limit pro čerpání vody, aby se drahocennou tekutinou neplýtvalo, ale demonstranti se rozhánějí vodními děly. Na lodi jsou až zázračně vyspělé supertechnologie, ale zároveň se řada věcí dělá zoufale postaru, aniž by k tomu byl zvláštní důvod. Občas zkrátka něco logicky skřípe, ale asi záleží na vás, jak moc se tím necháte rozhodit.

Další věcí, nad kterou je třeba se pozastavit, je zvláštní tempo děje. Všechno začíná poklidně, autorka hezky předestře, co vás čeká, uvede zásadní postavy, které navazují přátelství... potud je to parádní. Všechno pak přechází do mezihry, buduje se zápletka... dobře, občas je tam nudnější pasáž, ale to ničemu nevadí. Ovšem v momentě, kdy je jasné, že na lodi není všechno tak sluníčkové, jak se zdá, tempo najednou nabírá na zběsilosti a příběh dosud se držící v při zemi (řečeno velmi obrazně) najednou míří do oblak šílenství. Zpočátku pečlivě vysvětlované souvislosti jsou najednou opomenuty a zatímco první půlka knihy je teenagerovsky pohodová, druhá část je tak akční a svým způsobem brutální, že by se za to nemusel stydět ani útvar rychlého nasazení.

A je tu konec, poslední stránka a.... cože? COŽE? První, co vás napadne, je, že buď v tomhle vydání pár stránek omylem nevytiskli, anebo je tady nějaká kapsička a v ní schovaný ten skutečný závěr, protože takhle se kniha nekončí. To jako čtenáři neberte, vraťte, žádejte přepsání. Uf, rozhodně si buďte jistí, že vás nečeká žádné tisíckrát ohrané klišé.

16-03-20 je na prvotinu rozhodně povedená. Čte se dobře, jazykově baví. Pokud přimhouříte oči nad některými nesrovnalostmi, tak není důvod si knihu neužít. Samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že je určena spíše mladším čtenářům. Protože jestli přísaháte na dospěláckoou hard sci-fi, tak rozhodně nepatříte mezi cílovku a dá se předpokládat, že vás kniha příliš nenadchne.

10-03-20
Veronika Pekárková
Nakladatelství: Pointa Publishing s.r.o.
Obálka: Jakub Kuthan
Počet stran: 224
Cena: 299 Kč