ROZHOVOR: Petra Stehlíková: Mám v životě i v knihách ráda lidi praštěné, společensky naprosto nedokonalé.

Pomerne nedávno uchvátila českých aj slovenských milovníkov young adult fantasy séria Naslouchač, z pera Petry Stehlíkové. Zatiaľ sme mali možnosť čítať, prípadne si vypočuť vo forme audiokníh, tri romány z tejto ságy, a to Naslouchač, Faja a Nasterea. To, čo mnohí čitatelia nechcú pripustiť, sa stalo skutočnosťou. Táto sága je rovnako dobrá, ak nie lepšia, ako mnohé zahraničné romány tohto žánru. Strhne vás, pohltí a niektorí si na nej vytvoria „závislosť“. Aká je žena, ktorá napísala tieto príbehy? Čo má rada, čo nerada, ako ju napadol námet na tieto romány a mnoho ďalších otázok si položili tisíce fanúšikov. Nuž a kto by na ne mohol odpovedať zodpovednejšie ako samotná autorka? Aby bola ukojená vaša aj moja zvedavosť, pripravila som pre vás s Petrou Stehlíkovou tento krátky rozhovor.

-Kedy to bolo a ako sa to stalo, že si sa chopila pera (sadla si si za klávesnicu) a začala si písať?
Já si prakticky od doby, co jsem dokázala dát větu dohromady, neustále něco vymýšlela. Hlavu jsem měla pořád v oblacích a ve škole dost často nedávala pozor. Pak přišla puberta a s ní čtecí maratón, kdy žádná z knih nebyla dostatečně tlustá. Když opominu Člověka obojživelníka, kterého jsem milovala ve dvanácti letech, tak to byla právě Daphne du Maurier, jejíž knihy mě přiměly pokusit se napsat tu vlastní. 

-Vydala si všetko, čo si kedy napísala, či máš šuflíky plné textov, ktoré zrejme nikdy neuzrú svetlo sveta?
Ty pomyslné šuplíky jsou plné nápadů, ale dodělaných knih je tam jen pár. Vím minimálně o dvou, které bych chtěla přepracovat a vydat. Jestli se mi to ale podaří, je ve hvězdách.

-Venuješ sa žánru young adult fantasy. Prečo píšeš práve knihy určené mladým?
Protože se mi ten žánr jednoduše líbí. Možná je to tím, že v době, kdy jsem byla v pubertě, YA neexistoval. Aspoň ne tady u nás, takže jsem byla odkázaná na knihy pro dospělé. Ale ne všechny moje příběhy spadají do YA. Nemám ráda žánrovou vyhraněnost nebo škatulkování.

-Si stále dušou teenagerka alebo potrebuješ zvláštnu atmosféru, aby si sa vcítila do kože svojich hrdiniek?
To záleží na prostředí. Jinak se mi píše hrdinka ve fiktivním světě, který zavání středověkem a jinak ta, která žije v současnosti.

-Kedy k tebe najčastejšie prichádzajú nápady?
Vždycky, když se mi to nejmíň hodí.Třeba při řízení, kdy nemohu zastavit nebo v práci, kdy přede mnou stojí houf lidí a já nemám možnost si udělat třeba jen poznámku.

-Píšeš postavy podľa skutočných ľudí alebo sú všetky len plodmi tvoje fantázie? Ako hrdinom vytváraš mená?
Jen některé z nich mají něco z těch, kteří mě obklopují, ale většinou si postavy tvořím ve své fantazii. Se jmény je to potíž, protože mám na ně hodně špatnou paměť (komolím je nebo zaměňuji), takže je musím pečlivě volit. U hlavních postav se mi stává, že to pravé jméno objevím až ke konci a v průběhu psaní používám náhradu. 

-Zrejme najznámejšou a najospevovanejšou je tvoja séria Naslouchač. Ako si prišla na nápad, stvoriť postapo svet plný sklenitu?
Tenhle příběh zrál deset let. Na začátku byla malá dívka, která cestuje se skupinou mužů a je pro ně nenahraditelná. Byla to jen taková myšlenka načrtnutá na pár stranách, ke které jsem se v průběhu let vracela a vždy něco připsala. Naslouchač se původně odehrával ve zcela fiktivním světě. Pak přišel Kotičas a mě napadlo, že bych příběh mohla přenést do našeho světa, jen o několik století později. A pak už se to psalo samo.

-Svet je rozdelený na otrokov a ich majiteľov. Myslíš, že ak by došlo k nejakej apokalypse mohlo by sa ľudstvo opäť vrátiť k otrokárstvu?
Já si myslím, že otrokářství z našeho světa nevymizelo, stále tu je, akorát v jiné podobě.

-Ilan, hlavná hrdinka, je istým spôsobom silná osobnosť. Máš rada (v živote aj v literatúre) silné ženy?
Já si nemyslím, že by Ilan byla nějak silná hrdinka. Má strach, je zbrklá, dělá špatná rozhodnutí, která mají dopad na lidi kolem ní, což je samozřejmě z jisté části způsobeno jejím mladým věkem. Mě by ani nebavilo tvořit postavu, která by vždy věděla, co dělat, byla neomylná a všechno by jí bez následků vycházelo. Sama mám ráda lidi praštěné, společensky naprosto nedokonalé.

-Ilan je trošku osamotená v mužskom svete. Obklopujú ju chlapi z dvadsaťpäťky, vojaci, fajovia. Ako sa tebe, ako žene, píšu mužské postavy?
Záleží jak které. Třeba kapitán je taková složitá postava, která je plná rozporů. Naproti tomu Vargas se mi píše snadno. Je to velmi jasná postava, která neuhýbá, ač se to tak vzhledem k jeho minulosti může občas zdát. Ale ze všech těch postav se mi psal nejlépe Amadeo, protože chvílemi jsem ho psala podle sebe.

-Naslouchač je plný technických termínov, technologických postupov pri brúsení, tavení, dolovaní sklenitu, tvorení ochrannej bariéry a mnohých iných. Vymyslela si ich sama, či máš technicky zdatného pomocníka?
Termíny jsou přejaté z rumunštiny a následně počeštělé. Co se týče toho zbytku, tak za to můžu já a moje fantazie. I když bych nějakého pomocníka někdy uvítala.

-Tých odborných výrazov je v románe naozaj dosť a kým sa v nich čitateľ udomácni, tak to chvíľku trvá. Ovládaš ich z pamäti, či máš pri písaní nejaký ťahák, ktorý ti pomáha zorientovať sa v nich? 
Mám celý šanon Jak už jsem zmínila, na některé věci mám špatnou paměť. Samozřejmě si většinu pamatuju, ale jak jsi řekla, je toho tam hodně a někdy dost podrobně popsané, takže si občas i já potřebuji připomenou nějaké detaily.

-Doteraz vyšli tri knihy tejto ságy. Vedela si od začiatku, že to bude takýto dlhý príbeh?
Věděla. Už když jsem to tenkrát posílala do Hostu (dodnes se divím, že to vůbec vydali). Ilan je v prvním díle dvanáct let a i když mi plno lidí podsouvá inspiraci vším možným, tak v tomhle se nejvíc odrazila inspirace Harry Potterem. Vždycky se mi líbilo, jak každý díl popisuje jeden rok jeho života v Bradavicích. 

-V dnešnej dobe prežívame celosvetovú epidémiu corony. Mnohým autorom táto kríza na čas vzala chuť písať. Ty píšeš práve o svete po celosvetovej katastrofe. Je dnešná doba pre teba inšpirujúca, či si tiež vystresovaná napätím, ktoré je v spoločnosti?
Inspirativní tahle doba pro mě rozhodně není, protože jsem toho přesycená. Přestože se v Naslouchači jisté body podobné tomu, co teď všichni zažívají, objevují, nemám potřebu psát něco nového na stejné téma. Spíš naopak. Mám rozpsaného něco, co s covidem vůbec nesouvisí. A píšu si to právě z důvodu, aby mě tohle všechno neudusilo.

-Svet Naslouchače je istým spôsobom rozdelený na mužský a ženský. Ilan by sa nikdy nepresadila ako brusička, keby nevystupovala ako chlapec. Ako vnímaš akési zakorenené delenie na ženské a mužské roly v súčasnom svete?
Ano, jako žena tyhle rozdíly vnímám, i když něco takového promítnout do Naslouchače nebyl záměr. Některé profese jsou dodnes pro ženu nedostupné, ať už se jedná o práci, u které je potřeba fyzická síla nebo o tu, kde jsou ženy zastoupené v menšině. Na druhou stranu jsou profese, které nejsou společensky „vhodné“ pro muže. Většinou jsou špatně placené. Co si pamatuji, tak na střední škole jsme byly holky v drtivé většině. Nevím, jaký poměr je v současnosti, ale zdravotní laborant byla v minulosti dost opomíjená a podhodnocená práce, což se nám vlastně v současné době vymstilo. A takových profesí je víc.

-Tvoja sága vychádza aj vo forme audiokníh, ktoré načítala skvelá Jitka Ježková. Aký je tvoj vzťah k audioknihám?
Přiznám se, že jsem starý dobrý „papírák“, i když paní Ježková se Naslouchače chopila přímo bravurně. Z audioknih jsem celého slyšela akorát Zaklínače.

-Točí sa tvoj svet len okolo písania kníh? Čo je vo svete Petry Stehlíkové najdôležitejšie?
Dcera. Strůjce všech problémů a nedostatku času.

-Máš čas si niečo prečítať? Ak áno, aké knihy ťa oslovujú?
Nemám. A dost tím trpím. Akorát se mi rozrůstá můj TBR list, což je frustrující. Ale jednou se k tomu dostanu a pak to doženu. Když jsem ale ještě měla možnost si knihu vychutnat v rozumné době (nesnáším, když knihu čtu po odstavcích třeba celý měsíc), tak to poslední dobou byla právě YA nebo dobrodružné romány od Jamese Rollinse, Lincolna Childa nebo Douglase Prestona.

-Kedy sa dočkáme pokračovania tvojej série Naslouchač alebo čo všetko chystáš pre čitateľov?
Vzhledem k předchozímu dílu jsem se zařekla, že si žádné datum již dávat nebudu. Až Urlu (čtvrtý díl) pošlu do Hostu, tak to oznámím, ale dřív ne.

Aj Petra Stehlíková nám, čitateľom, ukazuje, že autori sú tiež len ľudia so svojimi radosťami a starosťami. Od nás ich rozlišuje len ich schopnosť vidieť svet inými očami, nájsť v bežných veciach a udalosťiach niečo neobyčajné. Petre prajeme veľa inšpirácie a my, fanúšikovia Naslouchače sa už nevieme dočkať ďalšej dávky skvelého sklenitu. Kiež by pokračovanie tejto série vyšlo čím skôr.

Petra Stehlíková (* 1976)
vystudovala střední zdravotnickou školu — obor zdravotní laborant. Vystřídala několik zaměstnání, naposledy pracovala jako hotelová recepční. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem (např. trilogie Zrozena z popela). V roce 2016 jí v nakladatelství Host vyšel román Naslouchač, který se setkal s velmi pozitivním přijetím. Stejně nadšený ohlas čtenářů si získalo i jeho pokračování Faja (2017). Oba tituly následně vyšly i jako audioknihy a ve svém žánru se okamžitě staly bestsellery. Nasterea je třetím dílem plánované pentalogie.