SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Barbora Vrobelová sáhla do svých filmových srdcovek až do šedesátých let minulého století.

Užívám si filmy se složitými ději a těžkými tématy. Zkrátka takovými, u kterých se musí přemýšlet. A přece si kousek mého srdce pro sebe urvala nenápadná stará verneovka v podání režiséra Karla Zemana.

Ukradená vzducholoď je jednoduché, naivní dobrodružství pěti chlapců (Tomáš – Hanuš Bor, Petr – Jan Malát, Pavel – Josef Stráník, Jakoubek – Míša Pospíšil a Martin – Jan Čížek), kteří se vydají na cestu světem vzducholodí. Ukradnou ji na holešovickém výstavišti, poté co jim podnikatel Findeys, kterého ztvárnil Čestmír Řanda, slíbil let zdarma a své slovo nedodržel. Vydávají se přes Německo, Francii až na samotné moře. Zastihne je ale bouře a ztroskotají na opuštěném ostrově, kde potkávají kapitána Nema a bandity. Do toho všeho jsou jim v patách novináři, armáda a špioni nepřátelské země, která prahne po vzorci Findeysova nehořlavého plynu do vzducholodí.

Toto chlapecké dobrodružství je inspirované knihou Dva roky prázdnin od Julese Verna, ale co dělá tento film opravdu kouzelným, je scénáristický dotek Karla Zemana a Radovana Krátkého v takzvaných pasážích pro dospělé.

Oproti chlapcům všechny dospělé postavy vystupují ve filmu jako groteskní postavičky, které ovšem zachycují pravou povahu lidí. Na pozadí příběhu se tak objevuje spousta humorných pasáží, gagů nebo animovaných metafor. Například kdy šéfredaktor novin Světozoru (Václav Trégl) vysvětluje novináři Markovi (Stanislav Šimek): „Ale pane kolego. Novinář, ten musí mít fantazii,“ přičemž je další záběr na animovanou bílou kačenku, která si to štráduje po výtiscích dnešního vydání.

Jelikož je Karel Zeman považován za zakladatele animovaných filmů u nás, nelze nezmínit jeho práci s filmovými efekty. Všechny kulisy jsou ručně vyráběné nebo malované. Každá maličkost je hra s perspektivou a změna barvy plátna vyjadřuje změnu atmosféry nebo pohledu vyprávění v tu danou chvíli. To vše v estetice Julese Verna. Létající stoje, ponorky, bojové lodě. Pravda, nedá se to srovnávat s filmovými efekty dnešních marvelovek nebo Avatara, jelikož se jedná o film z roku 1966, ale možná právě proto učarují o to více.

Všechny tyto drobnosti dávají vzniknout jedné z mnoha perel v Zemanově truhličce filmografie, které nejvíc vynikají svým, dnes už téměř elegantním, smyslem pro humor, bez jediného sprostého slova.

Pokud vynecháme prohlášení Jakoubkovi babičky „Zavři, přijel satanáš.“

Film, kde se prolíná dětský pohled na svět a touze po dobrodružství a ten dospělý, kde i kapitán Nemo, hrdina spousty dětských dobrodružných knížek, zestárne a stane se z něj nudný děda, který vám přiveze úkoly do školy a má rád pro vás tak otravnou hru na housle.