RECENZE: Alena Adrianet Heinrichová, Slovodějky
Článek od: Alena Madla - 28.01.2025
Píše se rok 1919. Nové pořádky se pomalu, ale jistě dostávají i do města, chráněného proti zpustošenému okolí kouzelnou formulí.
Ženy dostaly volební právo. Mění se móda i délka šatů – o tom ale zatím nikdo neví, protože obchodníci byli ve městě naposledy před rokem. Ale změny jsou za branou a nedají se už odvrátit. V tomto neobyčejném městě, ovládaném a poháněném kouzelnými formulemi, žije a pracuje Amálie.
Amálie je nejvyšší slovodějka. V místní knihovně má za úkol pomocí svých schopností hledat ztracená slova, slabiky a formule. Zaměstnání zdánlivě klidné a nekonfliktní. Až na to, že… že Amáliina otce, z něhož na ni ony speciální schopnosti přešly, ve stejné funkci právě před rokem popravili za velezradu. Jeho dcera to samozřejmě vnímá jako křivdu a nenávidí ty, kdo jejího otce na šibenici přivedli. Jednou z nich je i Anastázie Radová, kariéristka a novopečená starostka. Na její příkaz musí Amálie v kteroukoli denní a noční dobu přiběhnout, objevovat nejrůznější kouzelné formule a kromě toho ji zanedlouho čeká těžká zkouška: bude muset dokázat, že jako nejvyšší slovodějka dokáže naprosto splynout s knihovnou.
Co se knihovny samotné týče, ta má neuvěřitelnou schopnost nejen se přestavovat, ale i žít vlastním životem včetně rychlého potrestání každého, kdo se v ní (a k ní) nechová dostatečně uctivě. I ona skrývá nejednu záhadu a tajemství. O to větší jsou Amáliiny obavy, zda ve zkoušce obstojí.
Kromě toho, že je nejvyšší slovodějka, je Amálie také dcera, sestra, vnučka svérázné babičky – a žena. Jenže právě to poslední jí začne nemálo komplikovat život. Do města totiž přijíždí poněkud tajemný šarmantní klavírista Artur a s ním hudba a touha. Amálie má ovšem spoustu povinností a Arturova přítomnost ji rozptyluje. Pak dojde k nejhoršímu: rada města se rozhodne, že některé knihy budou prohlášeny za zakázané a z knihovny odstraněny. Ale tím už pohár trpělivosti přeteče a do boje proti tomuto nesmyslnému nařízení se zapojí kdekdo: od knihovníka Bedřicha, přes Amálii s Arturem až po kamenného chrliče Huga.
Kniha mě přinejmenším na začátku zaujala, ačkoli tento žánr není můj primární. Místy jsem až záviděla tu „zaopatřenost“ všech aspektů života pomocí kouzel a nápisů zlatou mízou. Nejlepší ze všeho byla ale knihovna, v jejímž popisu nelze nepozorovat vliv Harryho Pottera a zřejmě i mistra Pratchetta. Knihovník Bedřich naštěstí není orangutan, zato knihovna je mnohem živější než v Potterovi: nestačí jí přestavovat schodiště, ona se přestaví i komplet celá, takže vchody a dveře nejsou ráno vždy tam, kde byly včera večer, a budova, která byla včera ještě barokní, může být zítra klasicistní nebo gotická. Moc pěkné bylo vykreslení archivu a celého suterénu knihovny jako strašidelné oblasti, kde přežijí jen nejsilnější.
Celým příběhem prochází otázka rovnoprávného postavení žen, síly slova a ovšem i nezbytné LGBT téma. Romantická linka je tak akorát, předvídatelná, ale pěkná. Co mi překvapivě chybělo, bylo trochu více humoru, o který některé situace přímo žadonily. V tomto ohledu potěšila přítomnost chrliče Huga, který je jednoznačně nejlepší a nejsympatičtější postavou celé knihy.
Druhá výtka patří redakční práci na knize. Chyb a překlepů je tam tolik, že při čtení opravdu ruší. Zato mohu pochválit obálku a koneckonců i název, krásný český výraz „slovodějka“ se mi moc líbil, stejně jako normální a víceméně obyčejná česká jména postav. Z těch „přehlídek samohlásek“, jak souhrnně říkám rádoby fantasy jménům v jiných dílech, se mi už poslední dobou kroutí jazyk i mozek.
Shrnuto: knihu jsem začala číst s velkou chutí a pobavením, ale časem mi začala připadat trochu roztříštěná a nepropracovaná. Za mě lehoučké zklamání. Přesto je to zábavné čtení, které cílovou skupinu jistě neurazí.
Alena Adrianet Heinrichová
Slovodějky
Vydáno: 2023 , CooBoo
1. vydání originálu: 2023
Počet stran: 312
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Lukáš Vašut
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 9788076618176
Cena: 369 Kč
- 165x přečteno
Přidat komentář