RECENZE: Antologie, Lukáš Vavrečka: Osiřelo dítě

Antologie tajemných i mrazivých povídek z prostředí venkova a odlehlých samot. Jedenáct českých spisovatelů si dalo záležet, aby o napětí nebyla nouze – ať už vycházeli z folklóru, nebo třeba z policejní praxe. Představa poklidné noci nebo mlýna může budit dojem bezpečí. Ale kdo někdy zůstal za tmy sám v odlehlém stavení, ten možná poznal plíživý strach, který zakoušely generace před ním. A tuší, že stačí pouhá souhra okolností, aby se venkovská idyla proměnila v noční můru.

Anotace této antologie nabízí mnohé. Strach. Napětí. Mrazení v zádech a chuť rozsvítit si lampičku uprostřed hluboké noci. Horor miluju (a občas do něj trochu fušuji), takže jsem si děsivé povídky zakotvené ve venkovském prostoru nemohla ujít.

A byla jsem velmi příjemně překvapena!

Loňský rok se s hororovými antologiemi doslova roztrhl pytel. Smečka od nakladatelství Golden Dog, V Královských zahradách pod značkou Fobos – a to jsem určitě na mnohé další zapomněla.
Každá ze jmenovaných antologií je však nezaměnitelná a svá. Jedna má za souborné téma psy, druhá poctu nekorunovanému králi hororu, a Osiřelo dítě si vzalo za úkol zmapovat venkovské prostředí.
A editoru Lukáši Vavrečkovi se podařilo seskládat bravurní texty, které možná nesednou každému. Jejich primárním úkolem není čtenáře vyděsit k smrti, prvoplánovou brutalitu byste zde hledali marně, zato nádhernou práci s jazykem, s folklorními motivy, kombinaci hororu a grotesky si užije každý sečtělejší fajnšmekr.

První povídkou je takřka reportážní črta Vítejte v Černém lese od Štěpána Kučery. Novinář, vyslaný napsat článek o neobvyklém volebním chování obyvatel zapadlé vísky Černý les, se zde doslova a do písmene vrací ke kořenům. Lehce mrazivé, lehce úsměvné, výtečně napsané.

V Kletbě Doroty Kaprálové zavede čtenáře Michal Sýkora do místa spjatého s čarodějnickými procesy. V kulisách odehrávajících se v mně tolik známých šumperských a losinských lokacích se odehrává dechberoucí detektivní příběh. Nechybí zde vtipné prvky, odlehčující tísnivou atmosféru. Je zde skvěle a realisticky popsaná policejní práce za komunistického režimu. Bavila jsem se – a moc.

Jizvy a šrámy vám stejnojmenným příběhem přivodí Martin Goffa. Po vlastní ose zde vysloužilý policista pátrá po viníkovi vraždy. Nebo je vše úplně jinak? Jde zde o potrestání vraha, nebo spíš o uvědomění si, jak nás naše vlastní jizvy a šrámy ovlivňují v dalším životě? Autor čtenáře nevodí za ručičku a nutí jej přemýšlet. Skvělá práce!

Kousáček spisovatele a editora této antologie Lukáše Vavrečky má žánrově k hororu asi nejblíže. Komorní vypravování o jednom starém muži, ještě starším mlýně a vnukovi, s nímž není vše v pořádku. Mrazivá atmosféra zde graduje pomalu a působivě a nahání husí kůži. Zuby vám budou cvakat hrůzou, zatímco se plíživý děs roztahuje v místnosti. Jedna z nejlepších povídek.
Sirotek Kateřiny Surmanové je dalším výtečným kouskem této přepestré antologie. Působí zprvu prvoplánově – nevinné dítko, jež trýzní zlá macecha, zatímco slabošský otec pouze přihlíží. Nic však není takové, jak se zdá. Baladický příběh. Tajemství, úchvatná práce s jazykem. Tuhle povídku jen tak nezapomenete.

Následující Zelený Jura Daniely Mičanové mi jako jediný nesedl svou až přepálenou, pitoreskně působící groteskností. Osada, v níž se zastavil čas, se chystá slavit svátky plodnosti. I zde jsou až v parodizující formě užity slovanské folklorní prvky. Osobně mi však nesedlo jak zpracování příběhu, tak schematičnost a jistá papírovost postav. Tuto jedinou povídku jsem dočetla pouze s obtížemi. Možná by jí prospělo výraznější zkrácení. Nebo mi prostě nesedla typově.

Zato u povídky Paskřivec a jeho přátelé od Zuzany Říhové jsem si doslova rochnila blahem. Do půvabné vesničky přijeli komedianti. Nečekejte však Rozmarné léto. Svižná, krátká povídka nahání strach svou realističností a je asi nejbrutálnějším kouskem celého díla. Paskřivec mi skvěle sedl do noty.

Pan řídící Ireny Moravcové je příjemně plynoucí duchařskou historkou o… panu řídícím. Tato povídka mi tematicky velice připomněla tvorbu Veroniky Fiedlerové a není tedy divu, že jsem z ní byla nadšená.
Šest neděl Kateřiny Šardické je plných pověr, starobylých zvyků a nešťastného vztahu mezi snachou a tchyní. Autorka mě nadchla svou drobnokresbou charakterů dětí i dospělých a hlubokou znalostí lidí a jejich jednání. Ač je pointa předpokládatelná, stejně mi z ní bylo smutno na duši.

Karmen Kláry Smolíkové se na první pohled jeví jako vtipné a odlehčené čtení o jedné ptačí aplikaci, která má zabavit stárnoucí Medu. Dokud moderní technologie identifikuje drozdy, brhlíky a další ptactvo, jde o neškodnou zábavu a čtenář se dobře baví. Brzy však začne přituhovat. Výborný mix hororu a grotesky, který mi uznale zvedl koutky úst nahoru.

Malé zmrtvýchvstání Přemysla Krejčíka v sobě spojuje tajemné lázně, jež se nacházejí v osadě s nevyslovitelným německým názvem. Nelze je ani nalézt na mapě. I přesto je musí hlavní hrdina příběhu najít stůj co stůj. Něco je zde jinak. Něco je divně. Tato povídka si se čtenářem hraje jako kočka s myší a zdařile kombinuje tajemno s kapkou hororu a jisté groteskní zvrácenosti.

Zkrátka a dobře, Lukáš Vavrečka jako editor odvedl zatraceně skvělou práci a já tak mohu antologii Osiřelo dítě jen a jen doporučit všem milovníkům kvalitní literatury.

Osiřelo dítě
Editor: Lukáš Vavrečka
Vydáno: 2024
Nakladatelství: Kalibr
1. vydání originálu: 2024
Počet stran: 400
Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-284-0126-9