Byť spisovateľom je náročné. Inšpirácia nepríde na povel, nápady nenájdete automaticky, skvelé dialógy nenapíšete na počkanie. Občas sa stane, že zamrznete, že sa váš príbeh zastaví, postavy prestanú spolupracovať a dej sa nechce pohnúť ďalej. To sa stalo spisovateľovi, ktorý navyše zostal doma sám so synom autistom, a to počas covidového šialenstva.
Antologie tajemných i mrazivých povídek z prostředí venkova a odlehlých samot. Jedenáct českých spisovatelů si dalo záležet, aby o napětí nebyla nouze – ať už vycházeli z folklóru, nebo třeba z policejní praxe. Představa poklidné noci nebo mlýna může budit dojem bezpečí. Ale kdo někdy zůstal za tmy sám v odlehlém stavení, ten možná poznal plíživý strach, který zakoušely generace před ním. A tuší, že stačí pouhá souhra okolností, aby se venkovská idyla proměnila v noční můru.
Město. Domov, zároveň nebezpečí. Tajuplný spletenec nesourodých ulic a útočiště pochybných existencí. Představivost nám dává bezbřehé možnosti vnímat a budovat města dle vlastní fantazie (alespoň na papíře), bylo by proto zvláštní – možná až divné – kdyby toho v mysteriózně-fantastických povídkách nebylo využito.
Na poli populárně naučných knih roste v naší malé české kotlině skoro všechno. V záhoncích regálů knihkupectví najdete vše od encyklopedie savců po sexuálního průvodce životem dospívající ženy, ale doposud zde chyběla kniha, která by čtenáři představila jeden z fenoménů, který je tu s námi už poměrně dlouho, přesto boom u nás zažívá až v posledních letech. A to především díky předsudkům plynoucím z jeho neznalosti. Jsou to audioknihy.
Jak s oblibou říkávám, fantastika je jako volské oko. Má žloutek, kam řadíme texty jako Pán prstenů, Expanze, Zeměplocha a další. A pak tu máme bílek. Na první pohled nezajímavá bílá hmota, která nemá co nabídnout. Opak je ale pravdou. Do věčné honby za tím, co je a co není fantastika, jestli se jedná o sci-fi s prvky hororu, nebo detektivní fantasy, vstupuje Lukáš Vavrečka se svým románem Tesla Noir.