G. Orwell

Rekapitulaci červnových narozenin opět stíháme vydat v následujícím měsíci jen s odřenýma ušima, ale nakonec, hlavně, že budete mít možnost si to přečíst a možná chytit i nějakou inspiraci. A o to jde především!

Tehdy mi bylo jedenáct a chodila jsem do šesté třídy základní školy. Ač mě nikdo nenutil, a konečné rozhodnutí bylo jen na mně, vstoupila jsem ve druhé třídě do přípravné organizace pro pionýry, která se jmenovala Jiskry. Slib jisker jsem skládala dodatečně, protože jsem si to rozmyslela v době, kdy už všichni ostatní v Jiskrách dávno byli, a slib měli tudíž složený.

Když jsem byl malý, babička měla v koupelně Aladinův létající koberec. No vážně, může vám to přijít podivné a můžete klidně nevěřícně kroutit hlavou, ale je to tak. Já se nad tím nikterak nepodivoval (neb mi bylo vždycky jasné, že to s tím světem není jen tak) a zneužíval přítomnosti koberce k tomu, abych tvrdohlavě odmítal usnout, dokud mi babička nevypověděla nějakou další z Aladinových příhod, kterých schovávala v rukávu podivuhodné množství. Myslím, že tyhle příběhy mě hluboce ovlivnily jak po autorské, tak po čtenářské stránce.

Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového.