Likarijská trilogie

Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.

Dvě slova: Krvavé pohraničí. Není v České republice fanouška domácí fantastiky, který by tento, nebojím se říct kultovní, cyklus Vladimíra Šlechty neznal. Od roku 2000, kdy světlo světa spatřil stejnojmenný román, vyšla celá jedna trilogie, několik samostatných knih a pár povídkových sbírek z tohoto světa. Před rokem Vladimír Šlechta načal sborníkem Nejlepší den pro umírání novou (jak říká sám autor) „malou“ Likarijskou trilogii, nyní se k dychtivým čtenářům dostává její druhý díl – Likario.