RECENZE: China Miéville, Kolejmoří (Railsea)

U autora hýřícího nápady tak jako China Miéville není překvapující, že bude zkoušet svůj talent v různých literárních formách. Weird fiction, městská fantasy, sociálně-politické SF a dokonce i komiks byl živnou půdou pro Miévillův jedinečný styl. A jak dokazuje i jeho poslední román Kolejmoří, výjimkou není ani literatura pro mládež.

Za svůj první román pro mládež s názvem Un Lun Dun získal Miéville v roce 2008 cenu Locus a Kolejmoří je jeho důstojným nástupcem. Rozpustilá dobrodružná kniha pro chlapce doslova přetéká klasickými obrazy z dobrodružných romancí typu Ostrov pokladů nebo Únos s kapkou Odysei navíc. Ale ve svém jádru je Kolejmoří hlavně převyprávěním Bílé velryby. Ovšem narozdíl od rybářské lodi se vše odehrává ve vlaku projíždějícím přes Kolejmoří, podivnou krajinu stvořenou z kolejí táhnoucích se všemi směry kam až oko dohlédne.

Po této změti tras se na palubě vlaku Médés pohybuje mladý lékařský učeň Šam ap Súrap. Vlak pronásleduje gigantického nažloutlého krtka, jenž je „filozofií“ či posedlostí kapitánky Abachat Nafiové, které tato děsivá šelma ukousla ruku.

Během svého studia Šam sní o tom, že se stane zachráncem, který projíždí Kolejmořím a hledá kousky odpadů, věcí od návštěvníků z jiného světa, kteří kdysi během svých cest navštěvovali Zemi. Když Médés narazí na opuštěný vrak, Šam ho začne prohledávat a objeví něco, co ještě nikdy nikdo neviděl. Díky tomu ho čeká neuvěřitelně nebezpečné dobrodružství, které sahá až za hranice Kolejmoří.

Co je na Kolejmoří nejlepší, je Miévillův nespoutaný, hravý jazyk a styl. Evidentně si tohle vyprávění nesmírně užívá a bere jej jako odpočinek od silných a těžkopádných témat, kterými se zabýval ve svých posledních knihách Město & město a Ambasadov, a prostě si libuje ve své vlastní kreativitě.

Ale i tak by to nebyl Miéville, kdyby kniha neobsahovala politické poselství. V tomto případě varovnou satiru o kapitalismu, který zešílel. Ovšem ačkoliv toto poselství tvoří základ příběhu z daleké budoucnosti, Miéville se ho rozhodně nesnaží čtenáři omlátit o hlavu. Je to prostě hotová věc, kterou (vcelku doslovně) představuje samotné Kolejmoří.

Kdybych měl rýpat, řekl bych, že Kolejmoří je trochu nedomyšlené, jelikož stojí na půdě, která je provrtaná obřími stvůrami – kromě krtků jsou tu ještě podivní lvi, sovy, želvy, červi a také krvežízniví králíci. Miéville se ani jednou nezmiňuje o tom, jak je možné, že se metrické tuny železných kolejí rozprostírajících se přes celé kontinenty nepropadnou do země.

Ale ono na tom vlastně nezáleží, protože Kolejmoří nejenže funguje, ale doslova září, a to především díky Miévillovu literárnímu umu, který nebyl tak poutavý od jeho knihy Nádraží Perdido, jak můžete vidět v této ukázce začátku knihy:

"Toto je příběh zakrváceného chlapce. Tamhle stojí, kolébá se stejně prudce jako každý větrem zmítaný mladý stromek. Je úplně, úplně červený. Kéž by to byla jen barva! Kolem obou nohou se mu rozlévá rudá kaluž; oblečení, ať mělo kdysi jakýkoliv odstín, mu nyní houstne karmínem; vlasy má tuhé & promáčené. Vystupují mu jen oči. Na krvavém pozadí mu jakoby žhnou bělma, žárovky v tmavé místnosti. S velkým zanícením zírá do nicoty. Celý výjev není tak hrůzný, jak by se mohlo zdát. Chlapec tu není jediný zakrvácený člověk: obklopují ho jiní, stejně rudí & pocákaní jako on. & ti si zvesela zpívají."

Niterné i alegorické Kolejmoří je podmanivým, zábavným a okouzlujícím příběhem o dospívání, jehož zakrvácenému hrdinovi budou fandit dospělí i náctiletí. Na své cestě totiž najde nejen přátelství, nebezpečí a krapet romantiky, ale nakonec i sám sebe.

Copyright © 2012 by Christopher DeFilippis

Christopher DeFilippis je oceněný spisovatel, novinář a televizní producent. Jeho radiový program s názvem „DeFlip Side“ s humorem zkoumá kulturu Science Fiction a Fantasy. Poslechněte si ho na DeFlipSide.com.

Překlad recenze: Eva "Zireael" Kubáčová