Miroslav Žamboch, In Nomine Sanguinis

Článek od: Jan Žlebek - 15.09.2014

Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – s těmito protivníky se musí porvat hrdina nejnovějšího románu Miroslava Žambocha. A veterán britských speciálních jednotek exceluje ve dvou věcech – ve schopnosti proměnit terén ve spojence a nepřátele v mrtvoly. Jenže bude mu to ve střetnutí o život rodiny stačit?

Podobně by se mohl ptát i čtenář. Zpochybnit autorovu řemeslnou zručnost či pevnou ruku při vedení příběhu je asi tak moudré, jako pokusit se zastavit nakrknutého krvesaje střelhbitou recitací otčenáše. Miroslav Žamboch se vrací do stejného prostředí české současnosti obohacené o nadpřirozené živly jako v knize Visio in extremis. Přestože většině publika naservíruje přesně to, čeho si žádá, hlavním dojmem z četby zůstává, že spisovatelský matador Žambochova formátu jednoduše má na víc.

Vyprávění ubíhá podle klasického schématu 1) oťukávání nepřítele, 2) hrdinova nakládačka, 3) sbírání sil, 4) nakládačka záporákům. A dlužno dodat, že v druhé polovině, kde protagonista přestane zevlovat ve valašských zapadákovech, sviští děj po čertech dobře. Autor opět a zase ukazuje, jak dobře má zvládnuté drsné chlápky, kteří si na dno sil sáhnou s krompáčem v ruce, aby se prokopali ještě hlouběji. Výhodou, či nevýhodou, dle úhlu pohledu, zůstává, že do kulhánkovských či kotletovských vampýrských trháků chybí knize In Nomine Sanguinis humor. Pravda – většina lidí, kteří blijí krev, u toho obvykle nežertuje. Ani pokud to není jejich vlastní.

Realističnost obecně patří k autorovým silným stránkám – ať už se jedná o detailně popsané souboje, nevyrovnané šance při střetu s nelidskými protivníky či velmi zajímavé pojetí podstaty upírů. Nemluvě o zasazení do prostředí beskydských lesů, které je očividně Žambochovi blízké. Bez potíží tak uvěříte tomu, že většinu „natáčecích lokací“ si prosvištěl na horském kole nebo pěšmo. Pokud máte vztah k valašskému regionu stejně jako autor recenze, užijete si knihu o to více. Přece jen málokdy si při četbě akčního románu můžete říct „jo, to je někde tam, kde jsem si loni nabil hubu na běžkách.“ A je to hezký pocit – rozpoznávat v knize skutečné prostředí, nikoliv orat stopu vlastním předkusem.

Slušně odvedená standardní akční řežba s pomalejším rozjezdem, chtělo by se zhodnotit In Nomine Sanguinis závěrem. Možná si postesknete po originálních nápadech z Drsného spasitele či Seržanta a dalších knih, s nimiž Miroslav Žamboch sebejistě vystoupal na český spisovatelský Olymp, ale s nejnovějším počinem si autor ostudu neudělá. Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – to jsou věci, které má Žamboch zmáknuté.

 

Miroslav Žamboch: In Nomine Sanguinis

Nakladatel: Triton a EF
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Jiří Popiolek
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264
Cena: 279 Kč

Komentáře

Než knížku otevřete, zkontrolujte si strany č. 234 a 235.  V knize, kterou jsem četl, je na obou stejný text a chybí tak celá strana 235. Trochu hloupá chyba jen pár stránek před vyvrcholením celé knihy. Ale jinak jen samé plusové body.

Přidat komentář