TG: Dračí doupě v dnešní době

Nedávno jsem si položil otázku jestli Dračí doupě, tato klasická geekovská hra, má v dnešním světě ještě místo. Kdy jsme ho hráli? V době, kdy:

• ještě nebyly běžně dostupné počítače pro domácnost. Respektive nevešly se pod cenu menšího auta a měly výpočetní výkon, který dnes v pohodě několikanásobně strčí do kapsy chytré hodinky. O internetu se diskutovalo jako o něčem, co k nám možná za padesát let také dorazí, případně jako o síti z kyberpunkových příběhů.
• kdy bylo běžné potkávat přátele a spolužáky osobně, ne jen po internetum na sociálních sítích nebo v minecraftu. Jo je to divné, ale takové doby byly.
• kdy byla pro oslnivou grafiku nutná představivost. Jakýsi vnitřní zrak, jak o něm mluví Dan Roam v Nápadech na ubrousku. (Pravda, tam slouží ryze praktickému účelu. Na druhou stranu my, kteří jsme trénovali představivost celé mládí, máme nezanedbatelnou výhodu.)

A jak je to dnes – Facebook, online hry z grafikou blížící se realitě. Proč by si měly děti ještě něco představovat  samy, když to za ně vykreslí na dvacet jedničku monitor kvadro, mega, giga, hyper grafické karty? Přesto si myslím, že zvlášť u mladších má cenu se o resuscitaci představivosti, resp. její udržení, pokusit.  Asi už nedáte dohromady skupinu spolužáků, kteří budou hrát do noci a tajně kolovat lahváče, ale v rodinném kruhu by se vám, kteří s nostalgií vzpomínáte na činy svého hobitího alchymisty, barbara válečníka, nebo elfího mága, mohla nějaká ta akce podařit.

Dračí doupě

Možnosti závisí vesměs na materiálu. Pokud disponujete více dětmi v rozumném věku, můžete se pustit přímo do Dračího doupěte. Buď někde vyštracháte svá pravidla a staré hrací kostky, desetistěny, dvanácti a více stěny, nebo zainvestujete do  http://www.drd2.cz/ Dračího doupěte II. Samotného by mě to lákalo. Bohužel disponuji jedním potomkem, který by se chytil ale druhý je ještě nesprávného věku, takže bude nutné počkat. Myslím, že ideální věk pro zasvěcení je kolem deseti let, každopádně se pokusím dříve. 

Pokud by vás zajímalo jak si stojí nová pravidla, googlujte, případně čtěte zde jednu amatérskou (z hlediska drd) recenzi https://sarden.cz/2011-10-12-0005/recenze-draci-doupe-ii-fantasy-hra-na-hrdiny-kolektiv-autoru Vězte, že informace, které potřebujete k rozhodnutí jestli starý, nebo nový systém tam jsou.

Další možností jak na dračí doupě je svět Asterion který, jak mi bylo řečeno je dodnes živý.

Krom toho ohlasy čtenářů Táty Geeka dávají tušit, že pokud se něco hraje v českých rodinách a dětských skupinkách, je to právě dračí doupě.

D&D

Dungeons and Dragons hraje sám velký guru Ken Denmead. Aby taky ne, jde o anglickou předlohu dračího doupěte, která je dokonalejší snad ve všech směrech. Na druhou stranu jak u této hry, tak u následující už se trochu obávám, že nastupující rychlá mladá generace prostě nebude s to trávit delší čas studováním pravidel, aby pak seděli kolem stolu a házeli kostkami. Ta pravidla jsou co se týče zpracování opravdové skvosty.

Není bez zajímavosti, že D&D se v zahraničí občas používá i ve firemním prostředí na utužení týmů, simulovanou spolupráci a pod.

Shadowrun

 Kdysi jsem psal, že Shadowrun je nezaslouženě "mrtvá klasika". Pravidla už nejsou skoro nikde k dostání a asi už ani nebudou.  A byl jsem hned sepsnutý jedním čtenářem: 

Rozhodně není mrtvý, už třeba proto, že 2013 byl Year of Shadowrun – vychází 2 počítačové hry díky úspěchu na Kickstarteru a má přijít již 5. edice hry. Aktuální 4. edice se dá běžně sehnat jako PDF na odpovídajících obchodech a ve formátu mrtvých stromů to prodává třeba Černý Rytíř.

Co měl autor asi na mysli, je svým způsobem legendární české vydání 2. edice pravidel. Je to asi jako shánět Dračí doupě 1.2, musíte hodně hledat a nebo zabít někoho, kdo je má. Nebo nabídnout opravdu hodně. Já si svoje cením kolem 4 cifer :)

Dobrá - ono to žije :) Dojem vycházel z toho, že jsem již to druhé vydání kdysi sháněl hooodně obtížně a už tehdy to v mém okolí znala jen hrstka věrných. Každopádně pro osvětlení - Shadowrun je RPG z kyberpunkového prostředí. Měst ovládabných gangy a korporacemi, prolezlých zbraněmi, drogami, kyborgy ale také mágy. Stejně jako v DrD můžete využít i několik typů postav, jako je elf, trpaslík, člověk a tuším ork. Jak říkám, už je to pekelně dlouho, snad patnáct let, kdy jsem ho hrál naposledy.

V pokročilé fázi je Shadowrun asi nejhratelnější.

Bohužel jak D&D tak Shadowrun považuji v dnešní době a u nás za mrtvé, zvláště pro mladé hráče, které povedou ke hře spíše rodiče, než, jako tenkrát, starší spolužáci. D&D je věc pro bohaté s nutností nakoupit kupu anglických pravidel (Ovšem jde o nádherné knihy, to zas ano.) a Shadowrun od legendárního vydání přelomu tisíciletí už česky nevyšel. Ne, že by se samozřejmě nedal sehnat z Amazonu anglicky.

Ti další

Kromě výše zmíněných existují ještě dvě zajímavá česká rpg – Příběhy Impéria a Kouzlem a mečem, což je hra určená právě mladším nebo začínajícím hráčům… Bohužel, k odzkoušení už jsem se nedostal, ale pravidla a principy znějí zajímavě a pokud se vám některý z těchto kousků dostal do ruky, nezapomeňte se pochlubit. 

Gamebooky

Pokud máte stejně jako já pouze jedno bojeschopné dítko, hry pro více hráčů u vás nepřichází v úvahu. Zato mne nedávno napadlo a hodlám vyzkoušet číst na dobrou noc gamebooky. Co že to je byste měli vědět, ale pokud ne, vězte, že jde o takové Dračí doupě pro jednoho. O knihu ve které rozhodujete jak bude příběh pokračovat – něco jako rozpaky kuchaře svatopluka :) Mnozí z vás také možná vzpomenou na textové hry v počátcích internetu.

Gamebook je kniha členěná do krátkých úseků označených čísly s možností výběru, hodem kostkou na náhodu, souboji a pod. Celé to pak dohormady funguje jako herní dobrodružství.

V současné době vychází u nás série LoneWolf, kterou jsem nehrál, ale ve své době vzbudila pozitivní ohlasy a stala se bestsellerem i na americké poměry. Zajímavostí je, že jednotlivé díly navazují a tak vaše postava cestuje všemi knihami a stále se zlepšuje. Kdo by ale do začátku nechtěl hned seriál, může zkusit antikvariáty, nebo Aukro. Tam najdete sérii Fighting Fantasy, která láká tím, že jednotlivé díly oscilují mezi fantasy, horrorem, scifi akcí, space operou, ale dojde třeba i na vynikající piráty.

I pro mě je pak novinkou, kus Ve služnách krále Reginalda nebo Na rozkaz krále, což je prastaroučká gamebookový komiks. Obě vyšly v devadesátých letech a obě jsou českého původu. Povedený je prý i humorný kus O Norikovi, který hodlám otestovat jakmile se mi dostane do rukou.

Výhodou gamebooku  je, že nepotřebujete žádnou zdlouhavou přípravu. Prostě vezmete meč, laserovou pistoli a vzhůru do boje. Je to sice nepovinné a já to skoro nikdy nedělal, ale je fajn si u gamebooku kreslit mapu. Budete si totiž pamatovat kde vás co zabilo. Ač je totiž gamebook jednodušší co se týče pravidel, většinou vás vůbec nešetří a napoprvé skoro ani projít nejde, ať už vás dostanou nepřátelé, nebo čas, který máte autory většinou poměrně chytře a nenásilně vymezen. Zkrátka, pokud se motáte dlouho v kruhu, většinou jdete v tu ránu na špalek. Tahle zkušenost pramení hlavně ze série Fighting Fantasy.

A co budoucnost? 

Jak ukazuje niže uvedený komentář ze starého webu Táty Geeka, někteří rodiče se do toho umí pořádně opřít a co je pozitivní, nejen tatínci. :)

Mám dobrou zkušenost, jak začít s RPG u mladších dětí. Na delších cestách nebo při čekání (u lékaře ap.) jsem jim vyprávěla libovolný příběh tvořený rovnou „za chodu“ stylem gamebooku, bez striktních pravidel typu DrD. Téma podle momentálních zájmů dětí, klidně i pohádkový. Zpočátku tři uzavřené možnosti volby (cca od 6 – 7 let), později neomezeně. Postupně jsme začali zavádět základní principy DrD (boj s potvorou pomocí kostky, systém pastí, systém levelování postavy atd.) bez striktních pravidel, teď (věk 9, 10, 11) jsme tak napůl (víc číselných hodnot, bonusy/postihy ano, ale neřídíme se např. danými kouzly z DrD, zatím nekreslíme mapu do čtvercové sítě ale jen graficky apod.).

Momentálně jsem na prázdniny přepracovala do RPG knihu A. Garnera Čarovný kámen Brisingamenu (obsahuje i překreslitelnou mapku), která měla velký úspěch. Děti opustily své dračácké postavy a hrály „za sebe“ – tj. normální děti bez speciálních schopností – jen si změnily jména.

A co vy? Myslíte, že tenhle druh zábavy pro tatínky ( jejichž spoluhráči už to vzdali) i děti má budoucnost? Máte nějaké zajímavé zážitky z podobných her s dětmi?