LITERATURA: Kniha roku Sardenu 2017 – komentáře

Než zveřejníme celkové výsledky (již zítra!), můžete si je spočítat sami. Všem respondentům děkujeme – a tady jsou jejich odpovědi. Jen připomínáme, že do ankety byly nějakým způsobem zahrnuty ty knihy, které jsou vyznačeny tučným písmem:

ERIKA „ENA“ ADAMCOVÁ (recenzentka – Fantasy Planet, Fandom.sk)

1. Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub / Zelený kocúr)
Veľmi dobre napísaná kniha, napínavý príbeh, ktorý prinúti čitateľa zamyslieť sa aj nad sebou samým a tým, čo všetko dokážeme, ak sme k tomu prinútení.

2. Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon)
Mám rada túto sériu space opery, sledujem ju od začiatku. Pútavo napísaný príbeh, postavy, až ma mrzí, že ešte nezískala Cenu Akadémie...

3. Elan Mastai: Dnešek není naposled (Knižní klub / Ikar)
Tak pri tejto knihe som sa smiala a zároveň premýšľala, ako dokáže náhoda, nepatrný skutok či slovo ovplyvniť celú našu budúcnosť. 

Škoda, že môžem navrhnúť len tri knihy. Favoritov mám viac. Mimo anketu: Veronica Roth: Zárezy smrti (vynikajúca YA, ktorú môže bez problémov čítať aj dospelý, prípadne ešte dospelejčí čitateľ. Teším sa na pokračovanie…) a Jiří Pavlovský: Poslední stadium (Kladivo na čaroděje 12; je to moja obľúbená séria a Jirka Pavlovský ju Posledním stadiem skvele zakončil. Smutno, no skvele!).

MARTIN BEČVÁŘ (recenzent – Fantasy Planet, Fantasya, Pevnost)

1. Miroslav Žamboch: Na ostřích čepelí (Triton; původně 2001)

2. David Eddings: Elénium (Triton; souborné vydání, jednotlivé díly vyšly od 90. let několikrát)
Ano, jsem staromilec a miluju, když se skvělé věci vrací. Netuším, jak zejména Elénium osloví mladší generace odkojené současnou „krvavou“ fantastikou, ale oceňuji odvahu a snahu dostat mezi lid tyhle polozapomenuté klenoty.

3. Brian Staveley: Kronika netesaného trůnu 3 – Poslední smrtelné pouto (Fantom Print)
Kromě staromilce jsem i milovníkem dobré fantasy – i když volba mezi novými Prachmistry a touto trilogií byla sakra těžká. Každopádně – tahle kniha je skvělou ukázkou právě nové „vlny“ fantastiky, má nápad a čte se jedním dechem. Navíc se jedná o poslední díl trilogie.

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Čeho si na HEXu cením nejvíc, je nápad. Ač autor pracuje s tradičním motivem prokleté čarodějnice, jež dává zabrat obci na konci světa, šikovně přetavil obehrané téma do podoby, které bez problémů dokáže zadělat na nejedno doživotní trauma. Dokonalé na tom je, že zpočátku vyprávění působí jako bohapustá komedie v originálním aranžmá. Ta se ale polehoučku proměňuje ve strašidelnou noční můru, která graduje s každou další stránkou, aby vyvrcholila v makabrózním kataklyzmatu hodným nejlepších děl hororu.

John Scalzi: Konec Impéria 1 – Zánik Impéria (Classic)
Spisovatel John Scalzi opustil svět Koloniálních válek a vrhl se do zcela nového cyklu s vervou grizzlyho na kokainu, přičemž tentokrát je hodně znát, že si dopředu i promyslel, jak vývoj událostí vést a k čemu směřovat. Děj je tak osekaný na nezbytné minimum a příjemně bezprostřední postavy dělají z jinak tradiční hry o trůn rozpadajícího se impéria velmi zábavnou podívanou. Skvělým prvkem je přitom hrozba katastrofy apokalyptických rozměrů, která je stejnou měrou neodvratná, jako neuchopitelná.

Ken Liu: Dynastie Pampelišek 1 – Ctnosti králů (Host)
Komorní epická fantasy zasazená do čínských kulis, které se sice jmenují jinak, ale ta parafráze je zřejmá. Je to hrdinské i tragické, nekompromisní k jedincům a fatální k davům, ostatně jak už u téhle kultury bývá zvykem. Autor navíc s chirurgickou zručností obnažuje stinné stránky panování, kdy jen minimum stačí k tomu, aby dnešní miláček byl zítra veřejným nepřítelem. Tady prostě není nikdo bez poskvrny. Jenže za trochu špinavosti teď můžete platit lety blahobytu později, projde-li vám to u historie.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

David Mitchell: Hodiny z kostí (Mladá fronta)
David Mitchell navazuje na svou oblíbenou techniku vícehlasého vyprávění, předkládání neucelených záběrů a kousků příběhů, které se až po zavření knihy proměňují v celistvý obraz, tentokrát ale zůstává u jedné ústřední postavy, ke které se vrací vždy po několika letech (či desetiletích) jejího života. Vysvětlování fantastické zápletky mi tu přišlo trochu zbytné, ale pořád je to ohromně působivé dílo.

Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon)
Třetí část cyklu Algor. Vlastně se mi z celého cyklu líbí nejméně, zdá se mi, že by původně úžasně neakční, promyšlená a s lehkostí i humorem napsaná space opera začala podléhat „nutnosti“ zahustit děj akčními scénami, ale i tak…

Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host)
Druhý díl Božských měst, pořád mě nepřestává fascinovat ten svět, jak se bozi, krajina a lidé navzájem ovlivňují, jak hluboko se táhnou kořeny současných pohnutek. K tomu podmanivá atmosféra, nápaditost a umění vyprávět.

Skoro bych sem zařadila i Hex (Thomas Olde Heuvelt), kdybych četla jen první asi polovinu knihy. Začátek je výborný, líbí se mi samotný nápad a neotřelý způsob, jak se vypořádat se životem v místě, které už nikdy nemůžete opustit a kterým prochází mrtvá čarodějnice.  Jako pravá strašidla přitom působí spíš sami obyvatelé dotyčného městečka. Jenže… zhruba v polovině se něco zvrtne a nastupuje akční, velkoformátová a vnitřně vyprázdněná apokalypsa. Závěr je přitom odlišný pro anglické vydání (a český překlad), původně byla kniha zasazena do Nizozemska a uzavřela se jinak, skoro mám chuť naučit se nizozemsky…

MONIKA „SLÍVA“ DVOŘÁKOVÁ (zástupkyně šéfredaktora – Sarden)

Nik Perumov: Letopisy zlomu (Triton)
Tenhle špalek, kterým by v případě potřeby šel možná zabrzdit i vlak, by určitě neměl ujít pozornosti všech pravověrných epično milujících fantastů. Je to krása nesmírná a přitom v ní (krom jména autora) nic ruského nenajdete. Odvěký boj dobra se zlem, zajímavé tradiční i netradiční rasy, neotřelé zápletky i hrdinové… je to klasická fantasy v nejlepším slova smyslu. Recenze zde.

Stephanie Oakesová: Posvátné lži Minow Blyové (Host)
Není to tak úplně fantasy ani sci-fi, protože všechno, co se odehrává v knize, by se klidně mohlo stát. A díky tomu je příběh sedmnáctileté Minow tak mrazivý a sugestivní. Přišla nejen o ruce, ale i o celý svůj dosavadní život a hlavně o veškeré iluze. Zbývá už jen víra v lepší zítra. Tahle nenápadná kniha by si určitě zasloužila víc pozornosti, než kolik se jí dostalo.

Ann Leckieová: Impérium Rádč 2 – Ve službách Meče (Plus)
Můžu citovat z vlastní recenze? :-D
„Ve službách meče není čtení pro každého a není to čtení do vlaku. Přesto trvám na tom, že trilogie Rádčská říše rozhodně stojí za přečtení nebo minimálně za pokus. Nabízí totiž velmi neotřelý pohled na mimozemskou civilizaci se zcela odlišnými principy společenské i biologické hierarchie než je ta naše pozemská. Nedá to sice úplně zadarmo, ale odměnou je detailně promyšlený a fungující vesmír v cizí galaxii. A co víc by si měl skalní fanda sci-fi přát?“

FILIP GOTFRID (knihkupec, publicista)

Ian Tregillis: Milkweed 3 – Nutné zlo (Argo)
Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!)
Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)

ZUZANA „DALETTH“ HARTMANOVÁ (spisovatelka, šéfredaktorka webzinu Dagon)

Když se ohlédnu za loňským rokem, byl pro mě čtenářsky trochu slabší. Nejen že jsem nečetla tolik, jak bych si přála, ale i s ohledem na vydané knihy. O to víc mě mrzí, že jsem se ke konci roku nedostala k titulům, u kterých jsem tajně doufala, že by se do mého výběru TOP mohly dostat (namátkou třeba Hodiny z kostí, Ve stínu Rudé věže nebo Ctnosti králů). Pak se musím přiznat, že jsem z celé řady knih byla vyloženě zklamaná. Měla jsem co dělat, abych vůbec dočetla A zrodí se píseň, o Šesti vranách nemluvě – nepříliš povedený překlad a spousta chyb v textu knihu z výběru toho nejlepšího spolehlivě vyškrtly… Na druhou stranu vyšla i řada knih, které rozhodně stojí za přečtení, ačkoliv se do mého nejužšího výběru tří titulů nedostaly – například Kniha dohadů nebo Letopisy zlomu.

Mariam Petrosjanová: Dům, ve kterém… 3 – Prázdná hnízda (Fragment)
O celé sérii Dům, ve kterém… nebylo řečeno mnoho, ačkoliv by mělo. Je to neotřelé, těžce interpretovatelné dílo, které stírá hranici mezi žánry. Obrací se na čtenáře netradičním způsobem a vyžaduje po nich značnou míru účasti a anticipace – bez toho se totiž může zdát, že knihám něco chybí. Když ale na tuto hru přistoupíte, dostane neuvěřitelný čtenářský zážitek. Jistě, trochu vyšinutý, ale přesto skvělý. Nejinak je tomu i v posledním svazku série, kde nechybí již dobře známá symbolika, přídech neskutečna, smysluplné nelogičnosti a těžko uchopitelná, depresivní atmosféra.

Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host)
Město mečů představuje zdařilou kombinaci detektivní a válečné knihy v netradičních a originálních kulisách s velice lidskými hrdiny. Jednotlivým charakterům se autor věnoval s veškerou péčí, kterou by si jistě postavy občas rády odpustily, vzhledem k tomu, jaké překážky jim jejich tvůrce staví do cesty. Ačkoliv je to celkem nezvyklé, Město mečů jako druhý díl svou kvalitou místy překonává staršího knižního sourozence. Laťka pro další pokračování je tak nastavena velice vysoko.

Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo)
Peter S. Beagle dokáže kouzlit se slovy. Opřede vás pavučinou lyrického vyprávění, v němž se snoubí symbolika s všedností každodenního života. Ačkoliv se jeho příběhy mohou zdát jednoduché a nekomplikované, skrývá se v nich hloubka. Pod zdánlivě triviálním povrchem se ukrývá silný příběh o strachu ze změny, odvaze tento strach překonat, o odhodlání, lásce a důvěře, o nalézání zázraků v běžných věcech. Autor znovu dokázal, že je výtečným vypravěčem, který vás dokáže dojmout i rozesmát (leckdy oboje zároveň), i když u nás mu zrovna moc knih nevychází.

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka Dětí noci)

Petra Stehlíková: Faja (Host)
Faja je napínavé pokračování románu Naslouchač, příběh z postapokalyptické budoucnosti, v němž se mísí magie a vyspělé technologie ve velice čtivém souladu a v němž autorka rozehrála fantastické dobrodružství plné nástrah se sympatickými hrdiny. 

Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub)
Temná hmota je sci-fi o cestování mezi dimenzemi. Autor skvěle a čtivě zpracoval představu o tom, jak i to nejnepatrnější rozhodnutí člověka ovlivní nejen jeho budoucnost, ale i jeho charakter. 

PETR HETEŠA (spisovatel)

Chuck Wendig: Nuly (Knižní klub)
Téma mi docela blízké – pár hackerů vymění vězení za roční spolupráci na vládním projektu. Problém, který vyhrotí situaci je o tom, jak velkou volnost dát umělé inteligenci, případně komu svěřit ovládací klávesnici. AI je schopna vstřebat a řídit tolik dat, že pokud se jí znelíbíte, tak je schopna vás velice elegantně zničit. Samotný nápad je lepší, než jeho zpracování, ale i tak je to čtení dobré.
 
Vladimír Sorokin: Manaraga (Pistorius & Olšanská)
Nádherně ulítlý postapokalyptický příběh. Příprava grilovaných pokrmů, kdy jako zdroj ohně slouží vzácné knihy světových klasiků (většinou ukradené ze zbytků knihoven)  a podle jejich světovosti se pak odvíjí chuť i cena připraveného jídla – to prostě může napadnout jedině Sorokina. Výborné.
 
Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub)
Zajímavé a docela poutavé zpracování alternativních světů a jejich souběžné koexistence. Trochu mi dělalo problém zachování paměti hlavního hrdiny při přestupu do alternativního života, ale jinak dobrý.

JOSEF HORKÝ (recenzent – Fantasy Planet)

Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr (Argo)
Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo)
Francois Boucq: Dobrodružství Jeronýma Moucherota (Crew)

JANA JŮZLOVÁ (spisovatelka, redaktorka)

Nepochybně mi nějaké skvělé knihy unikly nebo jsem je nestihla přečíst, ale z těch, které jsem přečetla, to bude Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon). Na autorské dvojici obdivuji schopnost strhujícím způsobem vyprávět příběhy svých hrdinů – ne nějakými květnatými nabubřelými stylistickými prostředky, ale prostě vyprávět o lidech, kteří sice stojí v situacích, v jakých nejspíš nikdo z nás nikdy stát nebude, ale kteří navzdory tomu čtenáře beze zbytku zajímají, protože se chovají srozumitelně a lidsky (s veškerou škálou od toho nejhoršího k tomu nejlepšímu, co „lidské“ chování může znamenat). 
Schopnost vyprávět velké příběhy je něco, co mi v současné literatuře (nejen žánrové) hodně chybí, a proto obrovské díky za Algor.  

JAKUB D. KOČÍ (spisovatel, výtvarník)

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů (Mytago)
Krátké vysvětlení (pro ty, kdo gamebooky možná neznají, neb jsou u nás trochu a neprávem opomíjené): Gamebooky miluju už od dětství. Je to většinou sf&f podžánr, ve kterém si čtenář užije dobrodružství skutečně na vlastní kůži. Knihu prochází a rozhoduje, co má hlavní protagonista udělat – stává se tak sám hlavním hrdinou. I mě, dyslektika, kdysi ku četbě přivedly z velké míry právě gamebooky, protože dokázaly udržet moji pozornost a já nad knížkou přestal usínat. Jde tedy mimo jiné o zajímavou doplňkovou učební pomůcku pro lidi, kteří mají podobné obtíže. Vřele vám gamebooky doporučuji.
Krátké hodnocení titulu: Vybral jsem Alenčinu noční můru, i když nejde o žádnou průkopnickou či „hodnotnou“ literaturu, hned z několika důvodů. Je to dobře napsaná kniha. Je to kniha postavená na známém literárním příběhu, ve kterém čtenář může vyzkoušet, kam by se populární hrdinka dostala, kdyby se v určitých situacích rozhodla jinak. Ve společnosti je docela zájem o různé alternativní výklady historie. Takové to „co by kdyby?“. A v neposlední řadě je to kniha od jediného českého nakladatelství, které se vydávání gamebooků (na kterých si vylámali zuby jiní a daleko větší) již několik let systematicky věnuje, za což mu jistě patří dík a pozornost!

VENDULA KREPLOVÁ (recenzentka – Dagon)

Pavel Bareš: Projekt Kronos 1 – Projekt Kronos (Host)
Výborný debut, který se na pohled tváří jako pouhý akční superhrdinský příběh (což rozhodně není málo), ale jakmile knihu začnete číst, brzy odhalíte, že v sobě skrývá ještě mnohem víc. Nejde o lehké čtivo, autor hodně skáče mezi různými místy a postavami, ovšem kniha vám to díky zajímavým hrdinům a vizi nepříliš zářné budoucnosti víc než vynahradí. Už se těším na pokračování.

Victoria Schwabová: NeObyčejní (Argo)
Superhrdiny prostě můžu a knihu jsem zhltla jedním dechem. Jde o zase trochu jiný náhled na tuto tematiku, hrdinové jsou zajímaví (byť ne nutně sympatičtí) a v knize není nouze o zabíjení ani brutalitu, takže já jsem spokojená. Tohle se rozhodně povedlo.

Peter McLean: Spálený muž 1 – Drake (Host)
Příběh ze staré školy, při jehož čtení jsem si vzpomněla na drsné a fascinující detektivky/gangsterky ze 30./40. let. Kniha celou dobu udržuje svižné tempo a hlavní hrdina je sympatický loser / nájemný vrah v jedné osobě. Jo, a navíc jsou tam démoni. Chci pokračování a chci ho hned!

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden)

Když jsem si pročítal, co jsem v uplynulém roce přečetl, zarazilo mě, že tam není ani jeden titul, který by mě skutečně uhranul. Na knihu, která na mě zapůsobí v síle loňských titulů jako Přibáňův opus Všechno je jenom dvakrát, Robinsonovy Roky rýže a soli nebo výjimečné Vyprávění nedávno zesnulé Ursuly K. Le Guinové (mimochodem, dvě z těchto tří knih jsem loni přečetl až po Knize roku Sardenu; na Ceny ASFFH jsem to naštěstí stihl), zatím čekám. Nejzásadnějším titulem loňského roku byl pro mě dlouho odkládaný rest, Plechový bubínek Güntera Grasse – a to sem samozřejmě nepatří. A pak jsou tu mraky knih, které jsem zatím nečetl, ač je mám doma. Namátkou třeba Andersová: Všichni ptáci na nebi, Hlávka&Vybíralová: Algor 3, Willisová: Slyším tě všude, Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká, Cch'-sin: Problém tří těles…

Teď to vypadá, že jsem z fantastiky za loňský rok nic nepřečetl. Taky mám ten pocit. Z toho, co jsem četl, vybírám následující:

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Nemám rád horory. Bojím se u nich – a zfilmovaný HEX bych určitě vidět nechtěl. Přestože třeba úvodní scéna je kouzelná a vtipná (!!!). Román ale především ukazuje to, co každý vynikající horor. Že ta největší monstra jsou lidé.

Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr (Argo)
Zvláštní kniha, obtížně uchopitelná, čtenář nesmí pátrat po logice, na kterou jsme zvyklí. Usouvztažnění věcí, událostí, dějů je nejednoznačné, vše je v mlze. Ishiguro provádí čtenáře základními otázkami života: kdo jsme? čím jsme tvořeni? jak moc nás utváří naše minulost a naše vzpomínky? A je to brilantně, nádherně napsáno.

Leonard Medek: Dobrodruh 4 – Ďáblova obrazárna (Straky na vrbě)
Do třetice váhám: Projekt Kronos, čtvrtý Franta Franta, nebo návrat do Jižní Zóny? Každý text je jiný, Projekt Kronos sází na akci a zajímavé prostředí, VanderMeerova Autorita na zvláštní atmosféru a nejasnost toho, co je realita a pravda… ale vyberu si Leonarda Medka. Mám rád to, jak zachází s jazykem, a jak prostě umí napsat dobrý příběh, který je zároveň poctou dobovým textům.

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (literární historik – Univerzita Pardubice)

Leonard Medek: Dobrodruh 4 – Ďáblova obrazárna (Straky na vrbě)
Je to vlastně stále to samé, ale právě v tom tkví autorova síla – na okraji „velkých dějin“ (reálie má Medek jako obvykle dobře prozkoumané) se odehrávají příběhy jak vystřižené z dobrodružných magazínů této epochy, takže velmi zábavný metatext. Příjemně odlišné od obvyklého pojetí historické fantasy jako pseudostředověké rytírny.

Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!)
Nepatřím k těm, kteří tohoto autora takřka adorují, nemohu ale popřít, že jeho povídky jsou opravdu velmi sugestivní (mimochodem spíš než na Lovecrafta podle mne navazuje na Ambrose Bierce). Čtenářský zážitek umocňuje výborný překlad a invenční grafické zpracování knihy.

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Skvělý důkaz toho, že velmi tradiční a mnohokrát zpracovaný motiv lze zpracovat invenčně a se značnou dávkou realistické přesvědčivosti. Hrůza přicházející zevnitř přebíjí veškeré vnější efekty. Bál jsem se opravdu hodně.

MÍLA LINC (spisovatel, knihovník, publicista)

Mohou se nominovat i vlastní knížky? Moje přebujelé ego totiž nenapadá nic lepšího než skandovat „Linc! Linc! Linc!“ (a to tak hlasitě, že to je z Prahy slyšet až do Brna).

Ale zcela objektivně, když nad tím přemýšlím, pokud je Projekt Kronos (Pavel Bareš: Projekt Kronos 1 – Projekt Kronos, Host) z roku 2017, tak hlasuji pro ten. 

VERONIKA MAHDALOVÁ (recenzentka – Sarden)

František Kotleta: Spad 2&3 – Poločas rozpadu; Rázová vlna (obojí Epocha)
V roce 2017 rozhodně nešlo minout návrat bruntalského řezníka na scénu, který vlastně technicky započal už na konci roku 2016 s vydáním knihy Spad. Jeho dvě pokračování, která se na policích knihkupectví objevila v loňském roce dokázaly, že František Kotleta nejenže na to pořád má, ale je schopen napsat konzistentní postapo příběh začínající v naší sice radioaktivitou spálené, ale pořád rodné hroudě, s nemalou dávkou hrdosti a lásky k vlasti, ale hlavně k lidstvu a životu samotnému. 

Nik Perumov: Letopisy zlomu (Triton)
Druhým želízkem do ohně je epický fantasy výpravný epos Letopisy zlomu ruského autora Nika Perumova, ke kterému není, co dodat, protože je třeba si to jednoduše zažít.

PETRA DRAGITA MACHOVÁ (spisovatelka, recenzentka – Dagon)

Sabaa Tahirová: Jiskra v popelu 2 – Plamen v temnotě (Host)
Pokračování Jiskry v popelu mě příjemně překvapilo. Je víc akční, temné a často nepředvídatelné. Četla jsem ho jedním dechem, autorka umí překvapit. Laia a Elias mají co dělat, aby si zachránili holý krk, natož aby ještě osvobodili Laina bratra z vězení. Když se do toho zapojí nadpřirozené bytosti, nemají hrdinové jistou budoucnost.

Zuzana Hartmannová: Noční labuť (Gorgona Books)
Na nekromantku Nix jsem se velmi těšila. Dostala jsem hrdinku od rány, která se s nikým nepáře, je lidská a přirozeně i chybuje. Po kouscích tak můžeme objevovat Nixinu záhadnou minulost, která v mnohém osvětlí její jednání a náhled na svět. Bavilo mě sledovat její dobrodružství a držela jsem jí palce v napjatých chvílích. Když se spojí magie a lehce výbušná povaha, problémy na sebe nenechají čekat. Rozhodně jsem Noční labuť nečetla naposledy a napjatě očekávám pokračování.

Alwin Hamilton: Poušť v plamenech 1 – Poušť v plamenech (Cooboo)
Svěží fantasy western, jízda od začátku do konce. Tak bych popsala Poušť v plamenech. Jedná se o jedno velké dobrodružství, které se až do konce nezastaví. Smála jsem se a napjatě otáčela stránky, jestlipak hrdinové znovu najdou správnou cestu. Celková atmosféra je jednoduše kouzelná, plná džinů a divokých pouštních koní. Oddechová kniha na jedno odpoledne, jak má být.

LEONARD MEDEK (spisovatel)

Vzhledem k tomu, že co jsem z loňské produkce četl, měl jsem - stejně jako loni i předloni – v rukou coby korektor, jsem předem diskvalifikován... Nebýt toho omezení, vypíchl bych Tři bábiny kobyly od Mertlíkové. Nejsou sice ambiciosní opus magnum jako třeba Svobodové Přemyslova krev, ale sedly mi svou pohodovou laskavostí. A laskavé knihy jsou v dnešních časech vzácné.

FRANTIŠEK MEJSTŘÍK (recenzent – Vlčí bouda)

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Hororová kniha HEX se dosahem přibližuje Kingovu znamenitému románu Řbitov zviřátek a bere si za námět obdobný motiv. Když proškrtám určité věci či vyleju omáčku kolem a půjdu až na dřeň, tak mi nakonec zůstane cosi mrazivé. Oním tématem je onemocnění duše dospělého jedince a ne/uzdravení se ze ztráty blízkého. Jistě je přirozené, že nám časem odejdou babička s dědou, rodiče, ale vlastní děti by nás neměly ve frontě na věčnost předběhnout. Je to nepřirozený a naprosto nepopsatelný duševní otřes. Vlastně jenom při té představě tuhne v žilách krev a nejsem si ani jist, zda se dá s podobnou ztrátou vůbec někdy smířit.
HEX nabízí čtenáři kombinaci temného novověku a soudobých nejmodernějších technologií, aplikací, a jiných udělátek, které používají novodobí krotitelé duchů, jako exorcista kříž. Leč marně.  Stačí banální výpadek elektřiny a dřímající duch nás přesvědčí o naší domýšlivosti.
Nizozemský spisovatel Thomas O. Heuvelt také eroduje pevné mantinely mezi zdravým rozumem a absolutním šílenstvím. A ať si už myslíte cokoliv, věřte, že ona hranice je nesmírně křehká. Závěrem, abych to nějak uzavřel, Řbitov zviřátek Stephena Kinga považuji za jeden z nejděsuplnějších hororů všech dob a HEX můžete klidně brát jako volné pokračování s neklesající kvalitou. Hrůza má nové alias, je to HEX!

Liou Cch'-Sin: Vzpomínka na Zemi 1 & 2 – Problém tří těles; Temný les (obojí Host)
Svět se hned několikrát otřásl. Poprvé se citelně zachvěl, když lidstvo učinilo šokující poznání, že není v nekonečném vesmíru samo. Podruhé, když bylo nade vší pochybnost prokázáno, že mimozemská civilizace není člověku přátelsky nakloněna a hodlá naší Zemi obsadit, přičemž tu pro nás nezbude místo. Jsme pro ně pouhý hmyz a další otřesy mají přijít…
Čínský spisovatel Liou Cch'-sin zavádí čtenáře do Říše středu a nechává ho poznat její minulost, přítomnost a v neposlední řadě nastiňuje budoucnost, kdy má Čína a její pokorný lid sehrát zásadní roli. Obsahem obou knih není pouze ústřední ČLR, ale i geopolitický přesah, neboť je nad Slunce jasné, že mimozemské falangy nebudou rozlišovat mezi soudruhy a pány kapitalisty. Jednoduše, nájezdníci nás hodí do stejného pytle a tak bude třeba sjednocujícího úsilí napříč celým světem a vystoupení jako jednotné rasy, jinak je s námi ámen.
Liou Cch'-sin rozezvučil na listech svých knih nadpozemsky božský chór, který rezonuje zvukem jeho inteligence, enormní znalostí, východní filozofií, širokým rozhledem, analytickým smýšlením a vtipem, jako jeden hlas. To vše šmrncnuto originální invencí se špetkou nutné akce, dává dohromady jedinečný literární zážitek. Evropský čtenář rozpozná v textu analogie a odkazy směřující k naší kultuře, myslitelům a potěší ho spisovatelův neskrývaný obdiv ke kolébce současného vědění. Stejně tak autor vzhlíží k západním vědcům či literátům, kteří definovali žánr sci-fi (Asimov, Clarke a jiní). Nepochybuji ani na chvilku o tom, že sága ukrývá jinotaje, jež spíše pochopí rodilý obyvatel dálného východu, než kovaný středoevropan. Ápropos, druhý díl trilogie (Temný les) předčil i náramnou první část s názvem Problém tří těles, což je úkaz ojedinělý a vzácný asi tak, jako dvakrát v životě spatřit Halleyovu kometu. Bude platit do třetice všeho dobrého?

 

KATEŘINA „CZISTOSLAVA“ NETUŠILOVÁ (recenzentka – Děti noci)

Mariam Petrosjanová: Dům, ve kterém… 3 – Prázdná hnízda  (Fragment)
Patrick Ness: Volání Netvora (Slovart; v jiném překladu vyšlo r. 2012)
Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host)

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, editorka, recenzentka)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host)
Možná se nejedná o nejlepší kus loňského roku, ale úvodní svazek trilogie Vzpomínka na Zemi čínského autora Liou Cch'-sina rozhodně patří mezi ty nejzajímavější. Více v mé recenzi pro web XB-1. Loni stihl vyjít i druhý díl, Temný les.

Karolina Francová: Purpurová noc 1 – Ve stínu Rudé věže (Brokilon)
Nový román známé Karoliny Francové rozhodně stojí za pozornost, jen se obávám, že vzhledem k vydání těsně před Vánoci se zatím nestihl dostat k mnoha čtenářům a členům ankety. Fantasy se odehrává ve světě blízké budoucnosti poté, co český mág přivedl zpět na svět mocnou magii, a bravurně kombinuje mýtické bytosti, technologický svět, dilemata a problémy vzniklé příchodem magie, velkolepou akci i komorní dramata. Těším se na pokračování. 

Jeff VanderMeer: Jižní Zóna 2 – Autorita (Argo)
Loni vyšly druhá i třetí část pozoruhodné trilogie Jižní zóna od Jeffa VanderMeera, Autorita a Adaptace. Každý svazek je úplně odlišný – a každý skvělý. Recenze zde.

Ještě bych ráda „mimosoutěžně“ zmínila pár dalších knih, které podle mého určitě stojí za pozornost. Série Algor od Jana Hlávky a Jany Vybíralové se dočkala třetího svazku, Pomníků zimy, a zajímavě se rozvíjí. Vyšla druhá část vynikající rádčské trilogie Ann Leckieové, Ve službách meče. Ctnosti králů od Kena Liu jsou vynikající fantasy plná úžasných vynálezů, přelétavých bohů a krutých válek. Také jsem slyšela dost chvály na novinky od Becky Chambersové (Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu) a Lairda Barrona (Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká). Na rozdíl od předchozích zmíněných knih jsem se k těmto dvěma ale ještě nedostala, a tak jde zatím čistě o doporučení „z druhé ruky“. Za pozornost stojí i nová sbírka Františka Novotného, Hvězdné hry. A pokračovat by se mnoha českými i zahraničními autory dalo ještě dál...

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, nakladatel)

1. Neal Stephenson: Barokní cyklus 2 – Zmatení (Talpress)
I když... je to vlastně fanastika? Je to spíš historický román okořeněný něčím, co se patrně nestalo... ale kdo ví? Rozhodně respekt před Stephensonem a jeho znalostmi... a Talpressem, že dvojku vydal.

2. Brian Staveley: Kronika netesaného trůnu 2 – Prozřetelnost ohně (Fantom Print)
První díl byl čtivý, ale v podstatě klasika. Tohle jde výš. Tři sourozenci, každý cvičený v jiném oboru, se snaží pomstít smrt svého otce. Jenže každý jede sólo, a přestože mají všichni v podstatě stejný cíl, jejich cesty se rozchází, každý má trochu jiné informace, prožitky a už pomalu nejsou schopní pochopit motivace těch druhých a akceptovat kompromis. (Škoda, že to třetí díl trochu pohřbil a zahrál do autu…)

ZDENĚK RAMPAS (prezident ČS fandomu, šéfredaktor – Interkom)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host)
Karolina Francová: Purpurová noc 1 – Ve stínu Rudé věže (Brokilon)
Ian Tregillis: Milkweed 3 – Nutné zlo (Argo)

ZUZANA ŘEHÁKOVÁ (redaktorka – Děti noci)

Ilona Andrews: Kate Daniels 9 – Magie spojuje (Fantom Print)
Victoria Schwab: NeObyčejní (Argo)

ALENA TOMÁNKOVÁ (knihovnice, bloggerka)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host)
Siri Pettersenová: Havraní kruhy 2 – Plíseň (Host)
Leigh Bardugo: Šest vran 1 – Šest vran (Fragment)

Ráda bych zmínila celou trilogii Havraní kruhy norské autorky Siri Pettersen, protože mě opravdu velmi zaujala (série i autorka). Nominuji však pouze její prostřední díl, a to nikoli proto, že by ten závěrečný byl horší, ale proto, že právě v Plísni autorka dokázala vykročit z očekávaného rámce vysoké fantastiky, díky čemuž se z druhého dílu nestalo jen překlenutí mezi úvodem a závěrem. Druhý díl mnoho čtenářů zklamal, přitom podle vlastních slov autorky je právě tento její nejoblíbenější.

LUKÁŠ VANÍČEK (recenzent – Dagon)

František Kotleta: Spad 2 – Poločas rozpadu (Epocha)
Poločas rozpadu rozhodně není „jen“ druhým dílem trilogie. Naopak. První výlet bruntálského řeznického spisovatele do postapo světa – Spad – byl takový nemastný, neslaný. Průměrný je slovo, které jej vystihuje. Jaké bylo mé překvapení, když Poločas rozpadu byl od první stránky plnohodnotnou, napínavou a neskutečně zábavnou akční jízdou, od které jsem se nedokázal odtrhnout. Kotletovi se podařilo vytvořit silného a nebezpečného protivníka, že čtenář po celou dobu cítí nervózní mrazení v zádech, jak naléhavá je hrozba, kterou představuje. Díky tomu jsou činy ústřední party hrdinů o to hrdinštější, čtenář jim více drží palce a více se raduje z jejich vítězství.

Daniel Tučka: Pelyněk 1 & 2 (Straky na vrbě)
Romány Daniela Tučky plně splňují označení steampunkové. Jsou v nich vynálezy, varianta na viktoriánskou Anglii, trocha magie i tajemno a hlavně – originální a živý příběh plný jedinečných postav, které nepůsobí jak zkopírované z filmů a jiných knih. Už první díl čtenáře zavede na výpravu za tajemným ostrovem, rozdá karty, kde nepůjde o nic jiného, než samotné přežití lidské rasy, a představí hrdiny i zákeřné nepřátele, kteří se neštítí ničeho. Položí také řadu otázek, na které budete chtít znát odpovědi, a ve stejném duchu pokračuje i druhý díl. Za to patří nakladatelství Straky na vrbě veliký dík, že vydaly dva romány ze tří v jednom roce, a čtenáři si tak mohli užít hned dvojitou porci románu, který nepovažuje steampunk jen za kulisy.

Jindřich Rohlík: Brány Skeldalu 2 – Bílá věž (Straky na vrbě)
Do třetice znovu Straky na vrbě. Ty loni vydaly také pokračování Bran Skeldalu – Bílou věž. Díky tomu mohl Jindřich Rohlík v roli autora konečně popostrčit váhající a na startu stále přešlapující příběh z první knihy kupředu, aby se rozeběhl naplno. Kdo někdy hrál původní počítačovou hru Brány Skeldalu nebo nějaké dobrodružství v Dračím doupěti, při čtení Bílé věže si bude připadat jako doma. V jaké jiné knize se v dnešní době vyskytují jako nepřátelé skřeti? Pokud k tomu připočteme i pratchettovský humor a konečně děj, který se ubírá od bodu A k bodu B (doslova), máme výborné čtivo.

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka, recenzentka, knihovnice)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 2 – Temný les (Host)
Boris Hokr – Leoš Kyša (eds.): Ve stínu Říše (Epocha)
Jana Rečková: Nezdejší (Straky na vrbě)