John Morressy: zapomenutý mistr humorné fantasy

O Pratchettovi slyšel každý. Díky Roaldu Dahlovi všichni hledají zlatý kupón ve Wonkově čokoládě a William Goldman si zajistil nesmrtelnost princeznou, která se měla vdávat. Ale zaslechli jste už někde jméno John Morressy?

Bylo nebylo, kdysi dávno v letech devadesátých u nás začaly vycházet malé měkké knížky s pitoreskně ošklivými obrázky na obálkách. „Ha, dětská literatura s vílami a skřítky!“ pomyslel si nejspíš tehdejší konzument knižního průmyslu a sáhl raděj po Kunderovi. Tak takhle se českému čtenáři poprvé představil Kedrigern. A kupodivu si postupně prokousal cestu do jeho srdce – jak jinak vysvětlit to, že hned čtyři romány cyklu (přeložené z rukopisu) tehdy vyšly o mnoho dříve než anglické originály? Vskutku, když si projdete komentáře pamětníků na různých internetových diskuzích, všichni mají pro Kedrigerna vyhrazené speciální místečko, kde ho dojatě opečovávají. Přesto po něm dneska jinak ani pejsek neštěkne a chce to trochu odvážné investigativní četby, aby na Morressyho jméno běžný čtenář narazil.
John Clute, významný teoretik sci-fi a fantasy, Johna Morressyho v nekrologu z roku 2006 označil za natolik skromného, že snad ani nemohl přetrvat v čtenářském povědomí, doslova: „In the busy subculture of the fantastic in literature, an excessively modest writer like Morressy could easily be forgotten.“* a také: „John Morressy may have been too modest and too funny a human being to capitalise fully on his double career.“** Zdá se, že Clutova předpověď se více než vyplnila. Což je velká škoda, přátelé, protože Kedrigern, Morressyho nejznámější hrdina…

…je čaroděj, který z hloubi duše nenávidí cestování. Člověk se musí odloučit od útulného domova, snášet útrapy cesty, nepohodlně spát, trávit čas v pochybných podnicích a to vše s nejistým výsledkem. Kedrigern, ač stále mladý – však mu není ani dvě stě – raději tráví svůj volný čas s knihou v pohodlném křesle u krbu, nechá se obsluhovat domácím trolem a užívá si společnost své ženy Princezny. No ano, Princezny, kterou v knize Kedrigern a hlas pro Princeznu zachránil z prokletí v žábu. Co by to také jinak bylo za princeznu, kdyby nebyla proměněná v něco nepříjemného, že. A to, že sice nabyla původní podobu, ale stále jen kváká, také není zas takový problém… Princezna na to má ovšem trochu jiný názor, a tak Kedrigernovi nezbude než se zvednout a zase jednou vyrazit ze dveří. Ale nenechte se mýlit! Kedrigern sice je trošku pecivál, ale jeho pověst mocného odborníka na odeklínadla ho předchází. Ostatně všichni čarodějové jsou velmi působivá sebranka…

„‚Nedokážu cestovat příliš rychle, pane. Řekl bych, že dorazíme spíš k přespříští snídani,‘ upozornil ho Rhys.
‚Nemusíš se bát. Vyvolám svého koně.‘
Rhys vzhlédl a vytřeštil oči: ‚Bude to pro mne velký zážitek, vidět, jak opravdový čaroděj vyvolává koně.‘
‚Proč?‘ zeptal se Kedrigern zmateně. ‚Prostě na něj zapískám.‘“

Asi vás nepřekvapí, že ačkoli náš čaroděj ze všeho nejvíc touží užívat si pohody domova, v každé knize se najde závažný důvod pro nějakou velmi vzrušující a nebezpečnou výpravu. Ať už je to záhada Princeznina hlasu, nešťastné čarování na ČaroConu (Kedrigern a hlas pro Princeznu a Kedrigern a spletitá výprava, vyšlo společně jako Kedrigern I v roce 1997), záplava proměněných princezen a princů (Kedrigern a kouzelná hůlka, 1994), párek teenagerů proměňující se ve vlkodlaky (Kedrigern a kouzelný pár, 1994), zamotané dračí záležitosti (Kedrigern a drak Comme il faut, 1994) nebo okolnosti Kedrigernova mládí (cyklus Mladý Kedrigern).

Může trochu trvat, než se adaptujete na Morressyho „jednoduchý“ a svižný styl, který vám bez skrupulí nahází do jedné knížky všemožné magické obludky, mnichy, narážky na skutečné historické události, nepravděpodobná kouzla a cestování do budoucnosti (včetně obligátního setkání s „jezdícími krabičkami“). Možná si, zvlášť u první knihy, budete občas mnout čelo, abyste se dokázali s tou pohádkovou záplavou vyrovnat. A pak narazíte na citace ve stylu: „‚Tady je máte, prostý lid,“ odfrkla si Panstygia. ‚Nemají v hlavě nic jiného než sex a prachy.‘“ a to vás nejspíš donutí číst pozorněji.
Nu ano, Morressy není žádný Kundera a chce hlavně bavit. A čtenář se baví! Baví se především čtenář, který se pročetl různými kouty světové literatury.

„‚Jsem Kedrigern z Hor tichého hromu. Jistě už jsi o mně slyšel. No, nevadí… ocitl ses hezky daleko od domova, že ano?‘
‚Fingard doopravdy z dáli dorazil,
přes mnohé mlžné horské hřebeny,
lesknoucí se ledovci
a bičované bouřemi.‘
‚Ano, hned mi bylo jasné, že jsi drak ze severu. Poznal jsem to podle těch aliterací.‘“

Podobně jako třeba Monty Pythoni se Morressy nebál inspirovat středověkou literaturou, artušovským mýtem, pulpovými dobrodružnými romány nebo „vysokou“ fantasy a všechno to smíchal do parodické polévky, která vás neurazí, ale příjemně rozesměje a zahřeje svou laskavostí.

Vzpomínáte na ty obludky, magii a cestování do budoucnosti? Je pravda, že to na první pohled může působit jako slušná fantasmagorie, ze které se jednomu tak akorát zatočí hlava. Navzdory očekávání však Morressy píše o skutečných lidech se skutečnými vlastnostmi a chybami. Ať už čaroděj, král nebo princezna, ve všech se můžete najednou se zdviženým obočím poznat. Nebo vy jste si snad nikdy neuklízeli knihovnu následujícím stylem?

„Po snídani se oba čarodějové vypravili do Kedrigernovy pracovny, aby se pustili do třídění knih. Byla to zdlouhavá práce, protože ani jeden z nich nedokázal vzít do ruky nějakou knihu, aniž by ji prolistoval, ani ji prolistovat, aniž by se zastavil, aby si přečetl nějakou pasáž, který zaujala jeho oči, a ani si přečíst zajímavou pasáž, aniž by se na chvíli posadil na nejbližší volné místo. A jelikož knih bylo opravdu hodně, bylo takových posezení mnoho. Na konci prvního dne zjistili, že zatřídili celkem jedenáct knih, a usnesli se, že je třeba zvýšit pracovní tempo a omezit prohlížení.“

Morressyho knihy jsou vlastně přes všechnu svou fantazii velice realistické. Nejen v popisu různých charakterů, ve kterých poznáte i svou babičku, často se vám stane, že na chvíli budete muset vzhlédnout od rozečtené stránky a zamyslet se nad tím, co jste právě přečetli a kde už jste něco podobného zažili. Mnohokrát v nějakém popisu poznáte přesný obraz toho, jak funguje společnost a její různé vrstvy. Jedním z takových skvělých okamžiků je Čarocon:

„Ale Čarocon znamenal davy lidí. Jistě, budou mezi nimi i vítané osoby, členové Cechu, které znal podle jejich jmen a činů, jež vykonali, ale s nimiž se nikdy nesetkal, stejně jako staří přátelé, které dlouho neviděl. Ale davy jsou davy. […] Pokud by ho pomyšlení na davy nedokázalo samo o sobě dostatečně odstrašit, stačí, aby si vzpomněl na příšerné ubytování. V tuto pozdní dobu už bylo zhola vyloučeno sehnat slušný pokoj a ceny každé kůlny budou astronomické.“

Fantazák introvert se ve výše citovaném úryvku pozná naprosto spolehlivě (obzvlášť pokud někdy navštívil Festival fantazie).

John Morressy není autor, z jehož knih byste si sedli na zadek a bez dechu četli do poslední stránky. Nesází na efektní výbuchy intelektuálních zápletek a neuvěřitelných zvratů, ani na k slzám dojímající ztrýzněné postavy pronásledované osudem. Morressy je především laskavý, otevřený, nápaditý a nevtíravý. S jeho knihou si v klidu lehnete na prosluněnou zahradu nebo se uvelebíte u krbu a vychutnáte si inteligentní humor, překvapivou hloubku i šířku záběru a harmonické happyendy, které ve vás zanechají hřejivý pocit, že nakonec každý najde svoje místo ve světě, jakkoli neočekávaným způsobem. A to možná současný knižní trh potřebuje víc než dřív, tak jen doufejme, že se na Johna Morressyho a jeho rádoby usedlého čaroděje Kedrigerna ještě úplně nezapomnělo.

*V tak živé subkultuře, která je kolem fantastické literatury, by se mohlo stát, že tak nadměrně skromný autor jako Morressy bude snadno zapomenut.

**John Morressy byl nejspíš příliš skromný a vtipný na to, aby plně vytěžil svou dvojitou kariéru.

Zdroje citací:
Nekrolog (John Clute): https://web.archive.org/web/20121111101058/http://www.independent.co.uk/...
John Morressy:
- Kedrigern I (1997), přel. Petr Caha, Polaris.
- Kedrigern a kouzelná hůlka (1994), přel. Petr Caha, Polaris.

Cyklus o Kedrigernovi (v dějově chronologickém pořadí):
Kedrigern I (1997), Kedrigern a kouzelná hůlka (1994), Kedrigern a kouzelný pár (1994), Kedrigern a drak Comme il faut (1994), Kedrigern doma a na cestách (1994), Pozornost pro Kedrigerna (1995), Kedrigern: čaroděj na roztrhání (2003)

Mladý Kedrigern:
Mladý Kedrigern a první kouzlo (1998), Mladý Kedrigern a pátrání po minulosti (1999), Mladý Kedrigern: Zrození mistra (2001)

Další zdroje:
Luisa Nováková: Spletité výpravy za úsměvem (K poetice humorných fantasy Johna Morressyho), in Tereza Dědinová (ed.): Na rozhraní světů. Fantastická literatura v mezioborovém zkoumání. Brno: Masarykova univerzita, 2016.