Nebezpečné vody české fantastiky, aneb kde to sakra jsem a jak jsem se sem dostal/a

Díl I. – Hledání arbitra kvality

Není tomu tak dávno, kdy článek Zkostnatělá česká fantastika způsobil na Sardenu ostré reakce tvrzením, že česká fantastika rozhodně nevzkvétá, ba co víc – zavání zatuchlinou. Eylonwai předložila hypotézu, že naše tvorba je plná klišé, opakujících se modelů a v porovnání se světovými trendy je zastaralá. Vzápětí se rozvinula diskuze, ve které byly vzneseny relevantní námitky. Avšak ani jedna z připomínek nebyla schopna vysvětlit závěry výzkumu Jana Pavliše v jeho bakalářské práci z roku 2016 zabývající se nákupními preferencemi čtenářů fantastiky.

V ní je celá jedna kapitola věnována otázce, jestli dochází k preferenci českého nebo zahraničního spisovatele. Odpověď byla docela jednoznačná. 2/3 si koupí knihu zahraničního autora. A to platí skoro u všech věkových kategorií (výjimku tvoří skupina starších čtenářů, kde nadpolovičně vítězí česká). Jan Pavliš se ale nespokojil s pouhým konstatováním faktu a respondentů se zeptal proč. Nejčastější argumenty se odvolávají na kvalitu, na styl, špatnou propagaci a větší výběr zahraničních titulů. Tento třídílný seriál se jim bude věnovat a pokusí se zjistit, jestli jsou tyto názory podloženy praxí, nebo jsou to jen zakořeněné předsudky visící ve vzduchoprázdnu.

Není zřejmě překvapením, že se u dotazovaných objevovala odpověď, že zahraniční tvorba je prostě lepší („lepší náměty, lépe píší, vyšší kvalita“ a další variace). Respondenti ve většině případů odkazují na světoznámé autory z anglosaského prostředí a českou tvorbu srovnávají právě s nimi. Je to jistě jeden ze způsobů, jak posoudit kvalitu. Pojďme se ale podívat i na další cesty.

První z nich jsou překlady. Dvojí síto (nejdříve si díla všimne domácí nakladatel a poté i v zahraničí) by mohlo fungovat poměrně dobře. Po bok klasiků (např. Karla Čapka nebo Josefa Nesvadby) se zařadilo hned několik dalších autorů. Do angličtiny byl přeložen Jiří Kulhánek, v angličtině píše Julie Novávková. Povídková tvorba má silné zastoupení v případě Hanuše Seinera – Hexagramaton a Terra Nullius uspěly na serveru Tor.com a časopise Strange Horizons. Je nezbytné zmínit i antologii české fantastiky Dreams from Beyond, kterou uspořádala Julie Nováková. Všechny tyto případy se ale řadí do sci-fi, fantasy stále čeká, i když už některá díla v zahraničí již uspěla – Miroslav Žamboch a Petra Neomillnerová vyšli v polštině. Cílem tohoto zamyšlení rozhodně není zhodnotit možnosti překladu, avšak zájemcům doporučuji článek od Julie Novákové na iLiteratuře.

Jakkoliv může být překladová literatura považována za kvalitní, nejedná se o velký počet děl. Další cestou je sledování recenzí a čtenářských hodnocení na specializovaných knižních webech. Když pomineme Sarden, FantasyMag, XB-1 nebo Legie.info, nabízí se nám dvě nejvýraznější možnosti – Databáze knih a Goodreads. Pro českou fantastiku je vhodnější spíše Databáze. Na Goodreads je o něco méně a většinou jsou vytvořeny stejnými recenzenty. Česká fantastika se pohybuje v intervalu od 50 % do 95 %. Sázkou na jistotu jsou Miroslav Žamboch, Petra Stehlíková, Ilka Pacovská, Jan Hlávka, Jiří Kulhánek, Roman Bureš či Pavel Bareš. Jedním z úskalí této cesty by mohlo být srovnání toho, jakým způsobem jsou hodnocena česká a zahraniční (převážně anglosaská) díla. Stačí se na Databázi podívat na štítek Česká fantasy a srovnat jej se štítky Fantasy a Sci-fi. Laik plný dojmů z velkolepých příběhů a bez zkušenosti s českou fantastikou spadne do prostředí, které bylo označeno za zkostnatělé, přičemž má stejný počet procent, ne-li více. Pro čtenáře, kteří se nachází v objevitelské fázi, by dobrý první dojem mohly ohrozit i e-booky bez papírové podoby. To, že neprochází ani prvním sítem vydavatelů, se podepisuje i na jejich kvalitě a následném hodnocení pohybující se okolo 10 %.

Ten by ale mohli získat v případě děl, která získala nějakou literární cenu. Fantastika má v České repubilice vybudovaný solidní systém cen. Od těch nejstarších, jako jsou stále existující Cena Karla Čapka nebo již neexistující Ludvík, přes Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu, které již druhým rokem stagnují, po aktuálně existující a funkční, jako jsou například Vidoucí, Daidalos nebo nová Literární soutěž Sardenu. Problém s hodnocením literárních soutěží je… hodnocení literárních soutěží. Skvělý příklad jsou Žoldnéři fantazie. V roce 2019 se porota skládala ze 13 členů a ti hodnotili díla podle svého vkusu a nejlepšího svědomí. Na výsledcích je zajímavé to, že i když pátá povídka získala stejný počet prvních míst jako první, o vítězství rozhodl počet druhých až šestých míst. Vyplývá z toho, že i když spisovatel vytvoří zcela neotřelé a originální dílo, je velmi pravděpodobné, že se trefí do vkusu jen části poroty a tím pádem bude mít malou šanci na celkový úspěch. Průměrná povídka, která neurazí ani nenadchne, má šance daleko vyšší. Toto konstatování je možné si ověřit na webu nakladatelství Straky na vrbě, kde jsou kompletní výsledky volně přístupné. Každopádně ne vždy se vkus poroty setká se vkusem čtenářů. Jako příklad je možné uvést sborník Mlok 2011, který získal jen 43 % na Databázi knih. I přes tato škobrtnutí jsou díla ověnčená literární cenou docela bezpečnou cestou, kudy se během hledání kvalitních děl české fantastiky dát.

Posledním adeptem na arbitra kvality je filmová/seriálová adaptace knihy. Boom v žánru sci-fi nastal po uvedení Hvězdných válek v roce 1977, popularitu fantasy žánru odstartoval Pán prstenů, následovaný Harry Potterem a Letopisy Narnie. U českých tvůrců jasně vítězí sci-fi. Ať už komedie (Pane, vy jste vdova!, Zabil jsem Einsteina, pánové ad.), nebo již klasiku Ikarie XB 1. Zapomenout nelze na adaptace Čapkových románů Bílá nemoc nebo Krakatit. Fantasy ale vysloveně trpí nezájmem režisérů. Po filmu České televize Tajemství talismanu a fiasku s Poslední z Aporveru měl nejblíze k fantasy Hastrman, natočený podle stejnojmenné knihy Miloše Urbana. V roce 2019 došlo ke zfilmování české fantasy Drsný spasitel. Zde ale vyvstává otázka, jestli tato adaptace české fantasy spíše neuškodila. Při poslední kontrole (20. 8. 2020) bylo jeho hodnocení na ČSFD jen 42%.

Neexistuje jediná správná cesta, to je snad jasné. Ale pokud zhodnotíme výše řečené, na první pohled se zdá, že úspěšnější je česká sci-fi. Ta současná se více překládá, ta starší si našla uplatnění ve filmové produkci. Filmy a překlady jsou ovšem v českém měřítku záležitost minoritní, soutěže zase bývají konkrétněji zaměřené. Studium recenzí by bylo na samostatnou odbornou práci, zbývá tedy letmý pohled na internetové databáze. Na Databázi knih, na Goodreads i na Legii se najdou česká díla se srovnatelným hodnocením, jako mají díla zahraniční – z hlediska hodnocení se tedy nezdá, že by česká fantastika byla méně kvalitní. Problém by mohl být třeba v propagaci nebo historických souvislostech – a na to se podíváme v dalších dílech tohoto seriálu.