RECENZE: Jan Kotouč, Hranice impéria

Dobré military sci-fi není nikdy dost, ale upřímně – není jí ani úplný nedostatek. Poslední roky jsme si mohli přečíst spoustu dobrých i špatných věcí od Johna Scalziho, který zahájil úspěšné tažení do čtenářských srdcí prvními třemi díly Války starého muže a pak už jen hnojil a hnojil. Mohli jsme také číst Johna Ringa, který je mým favoritem a také strašným smolařem, protože jeho série se u nás vždycky jen nakousnou, ale nedovydají. To to nikdo nečte? Neřekl bych, nedávno se tu objevila jeho boční line Lovců monster a vypadá, že je ve formě. Máme tu spoustu dalších knih, momentálně hlavně od Fantom Printu, které se mi kupí na poličce a nemám na ně čas, protože dočítám resty, jako je třeba Harry Turtledove. Konkurence je tedy více než slušná.

A ano, máme tu i Algor, ale upřímně, ten je ve vyšší lize, takže na něj zase rychle zapomeňme. Císař v exilu, respektive celé Centrální impérium je stejně jako výše jmenovaní a mnoho dalších military sci-fi sérií čistá spotřební zábava. Pozor, to rozhodně není nic špatného.

Úkrok stranou – zvláštní, měla by být military sci-fi spotřební zábava? Osobně si myslím, že to tak v pradávnu nebývalo. A proč tomu tak v poslední době je, bůh ví. Někdy víc, někdy míň. V českých poměrech si troufám tvrdit, že víc. No ale zpátky k Hranicím impéria.

Věc se má tak, že od začátku tušíte, co se stane. Stačí pár stran a i kdybyste neznali tituly následujích knih, pokud jste četli něco od zahraniční konkurence, celý příběh se před vámi rozprostře jako širé rodné lány, takže musí přijít to, co na tomhle žánru tak milujeme. Vesmírné bitvy proložené bláznivými plány, spousta odkazů, abychom si uvědomovali, že s hrdiny máme tak nějak společnou historii, nějaké ty rádobydojemné momenty, oběti oblíbených postav, které jsme znali zhruba půl hodiny, nějaké to ano pane, jistě pane a samozřejmě zadostiučinění, že ta strategie vychází, protože hroziví nepřátelé jsou přeci úplně dementní. Ne, to už jsem trochu přehnal. My chceme, aby byli špatní, ale taky chceme, aby hrdina sem tam dostal po čuni. Jinak by to přeci bylo až moc lehké.

Kotouč to ví. Je to jeho třetí série, takže praxi už má, a tak jsou kniha a žánr řemeslně výborně zvládnuté. Ingredience tam jsou, šéfkuchař recept očividně zná zpaměti, takže by byl div, kdyby výsledkem nebylo výborné jídlo. Na konci máme nějaké ty dodatky, abychom pochopili, že to dalo dost práce, i když jsem z nich měl takový dojem, že Kotouč jednoduše vzal svoje poznámky aby nezapomněl, o čem píše a prostě jim přihodil nadpisy. Jediné, co dávalo pokrmu takový ten jemný chemický ocas, byly ony odkazy, a i když je tohle recenze prvního dílu, celou sérií se tenhle nešvar line jako dlouhá červená nit. Všechny odkazy na historii končí devatenáctým stoletím. To se jako fakt od té doby až do vynálezu nadsvětelného pohonu a subprostorových bran nic, na co by šlo odkázat, nestalo? Neobjevila se žádná významná osobnost či dílo? Jediné, co mě napadá jako důvod, že Kotouč prostě zabředl hodně hluboko do své druhé série a tak nějak z přípravy na ni informačně těžil. Ach ovšem, myslím, že muzika poslouchaná v centrálním Impériu končí našimi devadesátkami.

To je ale drobnost. Byl jsem varován, že Kotouč je grafoman a že ho nemám číst. Ale myslím, že to druhé rozhodně neplatí. Ač je z mého pohledu pravda všechno výše, tak jsem se celou dobu výborně bavil a mám za sebou celou sérii během čtyř probdělých nocí, protože i když víte, jak to plus mínus celé dopadne jak v rámci knihy, tak celé série, autor sem tak dokáže i jemně překvapit a vás prostě zajímá, jakou ztřeštěnost jeho hrdinové vymyslí nebo s čím "bondovští" padouši v celovesmírném měřítku přijdou. Pokud máte rádi military sci-fi šmrnclou sem tam humorem a už vám došly ty nejkultovnější kousky, zkuste Centrální Impérium, protože s konkurencí, které u nás je poměrně dost, dokáže držet bez problémů krok. 

Jan Kotouč: Hranice impéria

Autor: Jan Kotouč 
Obálka: Tomasz Maroński
Série: Centrální impérium
Formát: 145x205 mm, brožovaná
Počet stran: 384
Cena: 349,00 Kč