NEDĚLNÍK: Františka Vrbenská, Fantastické světy a politika

Elfové, draci, roboti, vesmírné lety – a POLITIKA? Byly časy, že si čtenář odfoukl: „Ale fuj! No, možná, co se týče předpovědí budoucnosti. Nanejvýš tak něco z historické fantasy.“ Je to naopak: prakticky neexistuje fantastika bez politického rozměru. Patří k ní odedávna, z dob „protofantastiky“, mýtů, pověstí, legend, pohádek. Dnes je součástí nejlepších literárních a filmových prací v žánru, dalo by se říci, že se vysloveně dostala do módy.

Chcete sestavit funkční svět, ať už SF či fantasy? Bez politických a společenských aspektů se neobejdete. Stačí si říci: „Napíšu válečný román.“ Můžete ignorovat realitu; nebo se budete snažit o jistou věrohodnost a funkčnost - a jsme v politice až po uši. Válka je pouze jejím pokračováním jinými prostředky.

Proč se pouštějí vůdci do vojenského střetnutí? Nestačí prohlásit, že jsou jednoduše zlí. Co hodlají získat? Jde o preventivní obranu? Osvobozenecké hnutí? Chtějí víc území, důležité zdroje, rozhodli se šířit svoji víru? Jakou mají ideologii a duchovní prostor, čemu věří? Jaká je národní politika zemí zapojených do konfliktu a jejich politické vedení? Války jsou proklatě drahá záležitost: disponují aktéři dostatečně silnou ekonomickou základnou? Bez ní může prohrát ozbrojený konflikt i velmi odhodlaný protivník. Jak bude válka financovaná? Daně, úvěry, rabování?

Kde získají potřebný počet bojovníků? Ve středověku neexistovaly strategické rezervy. Jak velká může být armáda, jaké má složení, vybavení a výcvik? To všechno vyplývá ze sociální struktury země (etnika, kmene, klanu), jejich správy a řízení. Geografické faktory hrají významnou roli a je nezbytné vzít je v potaz, protože mimo jiné souvisí s logistikou a ta zase s vojenskou i společenskou organizací a s vládou. Amatér zdůrazní taktiku, profesionál zásobování. Z praxe (teď hodně aktuální) víme, že je zapotřebí také zvážit, jak se k válce staví národ či daná komunita.

Kdykoli tvoříme, bezděčně vnášíme do díla své názory a postoje včetně politických. Pozorný čtenář postřehne mezi řádky, že autor/ka fandí mužům, či ženám; je levičák, pravicově zaměřený, anarchista, militarista, xenofob, pacifista; vyznává to či ono náboženství nebo ideologii; je technokrat, ekolog(ista), esoterik. Prozradí se jeho vztah k sexu - ostatně i to, že nesnáší byrokracii, disciplínu, šle, kočky nebo reklamy.

Archetypální kořeny fantastiky, ale také akčního/dobrodružného žánru přinášejí vděčná témata osamělého mstitele, odboje (základ Star Wars), vzpoury, svržení zločinného režimu (ať už jednotlivce nebo skupiny), do něhož bývá často zasazen přitažlivý motiv zbojníka. Od podobných příběhů politiku neodpáráme…

Mnozí tvůrci si přesně uvědomují, jaké myšlenky o skutečném světě by chtěli prostřednictvím fikce sdělit. Stačí si vzít sebrané spisy Julese Vernea, Kafku, Wellsův Stroj času s groteskně zbytnělým sociálním darwinismem, téměř celé dílo Karla Čapka, Tolkiena s válečnými zkušenostmi a obavami z industrializace, Star Trek jako poselství napínavých vesmírných výprav a střetů, ale rovněž inkluzívní a snaživě tolerantní budoucnosti. Patří sem čeští spisovatelé posledních dekád, třeba Jan Kotouč, František Novotný, Vilma Kadlečková i další.

Najdou se autoři, co deklarativně a cíleně demonstrují vlastní (nebo taky režimem implantované) politické přesvědčení. Taky už tu bylo, že lidstvo dobývá hvězdný prostor ve znamení ušlechtilého postkomunismu, kulturně etnické syntézy a drastických technologických zásahů do přírody. Vedl se spor kolem Atlasovy vzpoury (1957) od  Ayn Randové - bible kapitalismu a individualismu, oslavy racionálního sobectví a etického egoismu. Literárně supervýkonný L. Ron Hubbard se stal zakladatelem scientologie a dianetiky. Otevřeně a velice politickému Robertu A. Heinleinovi (Hvězdná pěchota, 1959) jeho ideje tolerovali konzervativci stejně jako liberálové.

Fantastika může být politická na velmi temný způsob, viz úspěšný cyklus Expanze Jamese S. A. Coreye o konfliktu Země a mimozemských kolonií nebo cyklus Kultura Iana Bankse. Vrací se ke světovým dějinám: Martinova Píseň ledu a ohně, Sága o Impériu od R. E. Feista a J. Wurtsové, Eriksonova krutě ironická epopej Malazská kniha padlých, do níž se promítá kritika současné globální civilizace. -
Zaměří se na konkrétní politiku či na to, jak politika funguje (Frank Herbert: Duna), staví vyděděnce a outsidery proti státní moci. Varuje před totalitou, manipulací, odlidštěním, ztrátou identity, emocí a samostatného myšlení. Příběhů je tolik! - a tolikrát musely sáhnout k dramatické kamufláži, použít satiru nebo alegorii.

Fantastika spekuluje o současných i minulých událostech v politice a simuluje její budoucnost, vytváří projekce a modely, které ukážou podstatu reality ostřeji a výstižněji než analýzy politologů. Jestliže se SF nezřídka mýlí, co se týče vědeckotechnických prognóz, sociálně politický a psychosociální vývoj odhaduje poměrně přesně.
Realistická beletrie, byť brilantně napsaná, je vždycky omezena charakterem svých vztahů ke světu kolem nás a vlastní střízlivou podstatou. Zato žánrová fikce nastavuje skutečnosti zrcadlo magie či futuristické vědy a odkrývá její kosti i duši. Stačí otevřít stránky nebo pustit si film…

Františka Vrbenská (*1952)
Získala titul PhDr na filozofické fakultě UK (1979) v oboru informatika - knihovnictví. Se svým manželem Milanem žijí v Praze, mají spolu dvě děti - Jiřího (1980) a Annu (1981).
V současné době pracuje jako knihovnice v národním programu ochrany fondů Národní knihovny ČR. V letech 1985-1991 byla vedoucí knihovny Institutu řízení. Mezi její zájmy patří všechno pestré a nesoustavné, výtvarné umění, ochrana zvířata, etologie a ekologie, záhady, historie, přírodověda, sociální antropologie, etnografie. Přes to všechno stíhá psát odborné články i beletrii a navštěvovat snad všechny konané cony, kde přednáší na různá, nejen fantastická témata.