Modely pro scifisty: Razor Crest 1/72 od Revellu

Díky marodění jsem se dostal ke stavbě Mandalorianova přibližovadla Razor Crest od firmy Revell. Ne zrovna levná (přes 1500,-) stavebnice mi doma zabírala místo od jara. Měřítko je údajně 1/72, krabice samotná má 44 x 11 x 25 cm a je plná součástek z bílého,  dost pružného plastu a jednoho rámečku průhledných dílů. Vana trupu měří 33 cm, rozpětí je cca 23 cm a na výšku při použití podvozku to dělá 11,5 cm. Takže jde o opravdu pořádný kus nábytku. Model má víceméně kompletní interiér v základu, dost věcí řeší obtisky různých přístrojů, ale po slepení z toho nebude skoro nic vidět i v případě, že model bude v parkovací pozici s otevřenými bočními i zadními vraty. Proto většina recenzí na YouTube řeší stabilní umístění v diorámách a instalaci vnitřního LED osvětlení. Co se figurek týká, je zde jen stavebnice Mandaloriana v pozici pilota (nepoužil jsem) a obecně oblíbený Grogu (alias „baby Yoda“) tu vůbec není.

Stavba

Doporučuji začít důkladným prostudováním návodu a hned na začátku se rozhodnout, jestli postavit model na podvozek a nechat otevřené vstupy nebo ho udělat v letové pozici na stojánku. Varianta první je zajímavá, ta druhá podstatně jednodušší a rychlejší na přípravy i na stavbu a o dost odolnější. Samozřejmě jsem si naběhl a zvolil zaparkovanou verzi, takže nastala fáze barvení a obtiskování interiéru a k tomu základního zbarvení toho zbytku. V interiéru doporučuji držet se spíš záběrů ze seriálu než návodu, návod uvádí některé barvy docela pestré, byť na záběrech dominují hlavně různé odstíny šedi a notně opotřebený kov. Pro stavbu v letové pozici stačí zpracovat jen pilotní kabinu a předek interiéru. Ve chvíli, kdy zaschnou barvy, je možné nanést obtisky přístrojů. Jsou tenké, vypadají pěkně, ale lepí mizerně a jsou jako prkno (a také nejspíš těžce ekologické). Aby si sedly, je nutno použít nejsilnější obtiskovou alchymii. Běžně používám sadu od Agamy (adhesol, tensol a hypersol). Na perfektní přilnutí padesát let starých obtisků Airfix USA stačilo po jedné porci prvních dvou jmenovaných vodiček, na současný produkt Revell jsem kromě dvou prvních musel použít i hypersol, což je extra silné svinstvo, schopné změkčit i padesát let starý acetonový lak. Na tyhle obtisky jsem ho musel natřít třikrát, aby si konečně sedly! Tudíž jsem rezignoval na použití zbytku obtisků na vnější části trupu v obavě, že dřív povolí nátěr trupu, než velké plochy obtisků. Ostatně – ty pruhy v reálu moc viditelné nebyly.

Po martýriu s obtisky jsem sestavil podle návodu interiér. Přepážkám kabiny se do příslušných výřezů moc nechtělo, paluby a bočnice interiéru bylo nutno lepit postupně. Zde doporučuji nějaké pomalejší lepidlo než Extra thin od Tamiyi, protože na použitý plast špatně zabírá. Po slepení interiéru následovala kompletace hlavních částí zadní rampy a vsazení všech tří ramp (zadní + dvě boční) do trupové vany. Rampy jsou řešené jako výklopné, dají se pro manipulaci během stavby zacvaknout do trupu. V další fázi je v čepech fixuje interiér. Obě boční mají výřez, umožňující jejich vyklopení, zadní nic takového nemá a následné otevření je opruz spojený s rizikem poškození modelu. Zadní rampa má navíc na dobře viditelných, leč mizerně přístupných místech logo a adresu výrobce, které je zapotřebí (dosti pracně) odstranit, aby nerušily celkový dojem. Po umístění vrat tady do trupové vany zacvakneme interiér. Zatímco schly barvy a obtisky, slepil jsem hlavní podsestavy – motory, palubní zbraně, díly podvozku. Místy bylo nutno spoje tmelit a brousit a po těchto nutných úpravách díly komplet nabarvit – dílem dle návodu, dílem dle fantazie. Ke slovu přijdou různé kovové odstíny, protože všude je množství krytek, mřížek, deklů a dalších prvků, které při použití doporučeného jednotného a notně fádního stříbrného (chrom mi došel a není k mání) nátěru na většině ploch povrch opticky oživí.

Po umístění interiéru můžeme pokračovat se stavbou podle návodu – do stropní části vlepíme spodky nosníků motorů, na příď trupu instalujeme palubní zbraně (to lze až po zastavění interiéru – nosné čepy zbraní jsou dlouhé a bránily by instalaci palub). Strop nalepíme na trup – půjde to mizerně – obě části pruží a přepážky pilotního prostoru je třeba spasovat se stropem. Pak instalujeme sestavené motory. Samostatnou kapitolou je prosklení přídě. Výřezy mají až příliš výrazná osazení, některé díly zasklení jsou ale poněkud menší a tak alespoň nehrozí jejich propadnutí dovnitř. Jednotlivá „skla“ vlepíme podle návodu do příslušných otvorů – doporučuji je ale nejprve odzkoušet nasucho. Následuje instalace předem slepených, vytmelených, přebroušených a natřených podvozkových noh a krytů. Po jejich zaschnutí přichází na řadu celková povrchová úprava (stříbrná) a její vylepšení odlišným zabarvením jednotlivých krytek a panelů. Doporučuji stříkat a na detaily hojně využít maskovací pásku, z vlastní zkušenosti (ostatně je to na výsledku vidět) mohu konstatovat, že větší kovové plochy se dobře nabarvit štětcem nedají. Když barva proschne, dokončíme rampy. Nejprve je zafixujeme vlepením hydrauliky (případně i zalepením čepů) a pak na ně dolepíme doplňkové díly, které byly na předloze buď výklopné, nebo výsuvné. Při lepení dbáme na to, aby korespondovaly s terénem. Podvozek je na tak velký model hodně subtilní a fixované rampy mu pomohou udržet váhu modelu. Osobně jsem vzhledem k předpokládané manipulaci tyto doplňky zatím neinstaloval a vrata mám v zavřené poloze, ale vzhledem k okolnostem je instaluji co nejdříve. Při stavbě modelu v letové pozici by tyhle problémy odpadly stejně, jako odpadla většina prací na interiéru.

Co se týká spasování dílů, pocity jsou smíšené. Stavebnice měla být asi původně secvakávací (klik-klak), ale ukázalo se, že to tímhle způsobem držet nebude. Takže se lepí, ale pro klasické lepení výrobce nepoužil vhodný plast (evidentně jde o plast na klik-klaky). Řada součástek pasuje celkem dobře (interiér), válcové podsestavy (motory, zbraně, hydraulika podvozku) ale mají ve spojích dílů nepřesnosti buď ve formě mírných přesahů nebo spár. Dost problémů způsobuje pružnost plastu, ne moc dobře se brousí a hůř lepí. Specifický opruz jsou obtisky (viz výše). Jsou pro Revell tradičně jako prkno, a aby si pořádně sedly, vyžadují hodně silnou obtiskovou chemii.
Tvarově a vybavením ale model odpovídá předloze a věřím, že by z něj šel udělat i soutěžní speciál. Vyžadovalo by to ale výrobu nové horní části přídě s prosklením, výrazné doplnění interiéru a zhotovení celé řady nových detailů exteriéru, které na modelu sice nechybí, ale jejich provedení a kvalita má k ideálu daleko. Pro ilustraci rozměrů jsem v zadní rampě úspěšně zaparkoval dvaasedmdesátinu prvorepublikového obrněného auta Tatra OA vz.30 od polské firmy First to fight, vešel by se tam i francouzský lehký tank R-35 téhož výrobce.

Celkově tedy mohu konstatovat, že do sbírky je to zajímavý a nepřehlédnutelný kus, ale poměr cena-výkon je hodně špatný, protože většinu ceny bohužel dělá značka a nikoliv kvalita produktu.

Střelec