RECENZE: Ian Livingstone, Fantom ulice

Článek od: Kamba - 05.06.2023

Recenze na Fantoma ulice? Tvl, mně unikla tahle reedice? Hned kouknu na stránky Mytaga. Hm, ne, nic tam nevidím. Co to je? Nezbláznil se Kamba?

Nějak takhle si představuji vaše první reakce ve chvíli, kdy čtete tuto recenzi. Přece jen napsat recenzi na dvacet čtyři let starou, ne úplně slavnou knihu není asi úplně obvyklé. Dovolte mi to tedy vysvětlit. Jedná se totiž o zhmotnění efektu trvalých následků po dohrání Kliniky smrti: zahrát si všechny gamebooky s postapokalyptickou tématikou, které má knihovna obsahuje. Jmenovitě Fantom ulice, Nářek mrtvého světa a Junktown. A nyní, s tryskovou rychlostí otce dvou malých dětí (rozuměj, se zpožděním půl roku), vám přináším pár slov o prvním z nich (další budou následovat).

Pravidlově se jedná o klasického zástupce Fighting Fantasy, doplněného o souboje aut, který v podstatě probíhá úplně stejně jako osobní souboj. Auto má pár vychytávek (rakety, hřebíky na propíchnutí pneumatik pronásledovatelů) a při řízení jsem si připadal jako James Bond.

Příběh: 21. června 2022 napadnul lidstvo neznámý virus a než na něj stihlo zareagovat, bylo 85 % lidí po smrti. Civilizace se ze dne na den zhroutila a jediným zákonem, který zůstal v platnosti, je zákon silnějšího. Přeživší šťastlivci se sdružili do opevněných osad a do nebezpečného okolí se snažili nevstupovat. Čtenář přebírá kontrolu nad jedním obyvatelem města New Hope, který má porušit izolaci, odvést ve svém autě zásobu semen zemědělských plodin do San Angles a zde ho směnit za cisternu benzínu.

Hlavní hrdina nasedne do svého vymazleného sporťáku a vyrazí do světa rozvalin obývaných podivnými existencemi. A nebude to úplně vyhlídková jízda, není neobvyklé narazit na agresivní motorkářské gangy, šílené automobilové závodníky či ozbrojené výběrčí mýta u důležitých částí cesty a do toho všeho je ještě potřeba shánět palivo pro nenasytný dopravní prostředek.

Líbilo se mi, že se nejedná o klasický koridorový gamebook s jedinou správnou cestou, nýbrž jsou možnosti hodně rozvětvené, jednotlivé cesty se různě oddělují a slučují. Velmi kladně také hodnotím minimum herních situací, kdy jedno špatné rozhodnutí vede k okamžitému konci výpravy (tak typické pro celou sérii). Na druhou stranu se mi nelíbil příliš velký důraz na hody na štěstí. A co jsem taky nepochopil, byla negativní snowball mechanika v některých soubojích, na které jsem ve hře narazil: pokud jsem soupeře neporazil úplně perfektně, dostal jsem do zbytku dobrodružství postih k bojům. Jinak řečeno, postava se silnými statistikami byla v pohodě, postava se slabšími pak skončila ještě slabší. Přesto je kniha z těch lehčích v sérii, do zdárného konce jsem došel hned na druhý pokus.

Vyznění světa je veselé, optimistické. Ehm, cože? Jako zní to divně, ale opravdu tak na mě působil, žádnou ponurou atmosféru Kliniky zde nečekejte. Všichni lidi ve městech zůstali pořád stejní, jen v divočině se objevili nějací podivíni či banditi navíc.

Samotná příběhová linka dojem taky úplně nezlepšuje. Chápu, že v klasických fantasy gameboocích je vždy hrdina jen jeden. Ale tady to vyloženě popírá logiku: vyslat jednoho řidiče pro cisternu plnou benzinu, náklad, který určitě vzbudí pozornost všech okolních gangů? A kdo asi bude tu cisternu řídit na cestě zpět, cože? Přičemž by se s tím dalo pěkně vyhrát, dokážu si představit, že takové řízení malého konvoje o dvou autech a pěti postavách by bylo naprosto unikátním zážitkem. Kromě nelogičnosti hlavní zápletky mi neseděly ani některé příběhové zvraty, přišly mi hodně strojené a naivní. Nicméně to reflektuje dobu, ve které knihy vycházely, takových byla většina.

Když to shrnu, Fantom Ulice je odpočinkový gamebook s normální hratelností (obtížností) a navíc je to sci-fi (takových moc není). Pokud přivřete oči nad stylem psaní a naivitou zápletky, můžete s ním strávit jedno nebo dvě herní odpoledne.

Fantom ulice
Ian Livingstone

Vydáno: 1996, Perseus
Překlad: Martin Kučera
Počet stran: 180
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Kevin Bulmer
Autor obálky: Jim Burns
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 80-86030-11-3

Komentáře

Taky by to šlo udělat jako v Krvavých mořích kdy musíš udržovat posádku a třeba s moc malým počtem lidí kteří by ti zbyli bys cisternu nezvládl. 

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

No, ono je to tam ještě trochu jinak - posádka udává tuším tvou sílu v soubojích na moři takže nemůže být moc malá. Na druhou stranu to jestli vyhraješ závisí na tom kolik získáš otroků a peněz. Takže ty stojíš vždy před dilematem zda lidi přijmout do posádky nebo je hodit do podpalubí i když vlastně nevím jak moc ta volba jde udělat protože už jsou to roky co jsem to hrál :) 

Jinak Krvavá moře jsou jedním z mých prvních a nejoblíbenějších. Druhý je Raketoplán poutník, tam jsem ale narazil na to že se mi nikdy nepodařil dohrát. Taky proto že jsem nikdy nekreslil mapu ale i tak. Raketoplán poutník je vlastně takový Star Trek: Voyager :)

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Recenze vykopávek občas  není od věci, taky jsem to kdysi na FP dělal. Ti v letech si zavzpomínají, mladší se podiví, co kdysi "frčelo".

Přidat komentář