RECENZE: D. B. Peck, Sociopat

Rumunsko-česká autorka, která si myslela, že po rozsáhlé čtenářské kariéře nebude nic těžkého napsat knihu. Je. Nemá žádné děti, kterými by se tu chlubila, ani úžasnou kariéru, kterou by oslnila. Vyzkoušela různé práce a snad všechny sporty, jen aby zjistila, že její pravá a zároveň první láska jsou knihy. Užijte si její debutovou knihu a na viděnou u té další.
(zdroj životopisu: https://www.epocha.cz/autor/peck-d-b/)

Sociopat od D. B. Peck slibuje román, v němž si čtenář nebude jist pravdou a lží. Zatažen do zvrácené hry hlavní hrdinky budete pochybovat absolutně o všem. Alespoň dle slibné anotace.

Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo nic necítit? A nejen nic necítit, ale nemít žádné morální zábrany? Nic by nebylo neproveditelné. Žádné hranice by vás nedržely na uzdě. Sociopatka Emma vypráví příběh o tom, jaké životní zkušenosti z ní udělaly někoho, kdo nedokáže cítit žádné emoce. Chodí na terapie, aby se této diagnózy zbavila, stoupá po kariérním žebříčku a obecně se jí daří dobře. Jediný mráček na obloze je Samuel. Detektiv, který si vzal do hlavy, že to právě Emma může za velké množství vražd, které se v jejím okolí odehrávají. Snaží se její vinu dokázat tak neoblomně, až se v očích všech stane doslova posedlým. Jeho manželka ho opustí, nejlepší kamarád taky, a když už si myslí, že to nemůže být horší, Emma ho zažaluje a soudy ho zbaví hodnosti. On ale ví, že má pravdu, že Emma není jen krásná žena, která má v životě velkou smůlu. Je to vrah, kterého musí za každou cenu dostat za mříže. Co vše je pro to ale ochotný udělat?

Podobné knihy hrající si se čtenářem zbožňuji, takže jsem se do titulu pustila opravdu s chutí. Přiznám se, že mě navnadily i velice pozitivní recenze na Databázi knih. A také minimalistická červená obálka s černou šmouhou uprostřed.

Jenže s přehnanými očekáváními často přichází také zklamání. Jednalo se o něm v tomto případě? Čtěte a možná budete také překvapeni.

Kniha je členěna do dvou částí. První část je věnována sociopatce Emmě. A ta druhá je vyprávěna z pohledu jejího stalkera – detektiva Samuela Millera.

První stránky příjemně navnadily, když mi představily Emmu, která už od svých čtyř let věděla, že je s ní něco špatně. Ve školce si stavěla dokonalé domy z lega, její omalovánky byly precizně vykresleny a vystínovány těmi správnými odstíny barev, učitelky se malému děvčátku svěřovaly se svými trápeními. Zapomenuta v nefunkční rodině s fundamentalisticky křesťanskou babičkou, jež v dívence viděla ďábla, snažila se přijít na to, co je s ní vlastně špatně. Vidíme dítě vláčené životem, které zažívá nepopsatelné věci.

Nikdy jsem nechápala, čeho si myslela, že těmi svými výprasky docílí. Že mě párkrát přetáhne a já najednou budu chápat složité intriky života ve společnosti? Nebo že tím ze mě vyžene toho ďábla, o kterém říkala, že ve mně je? Nechápala jsem to ani teď jako dospělá žena. Ale pochopila jsem, že je lepší hrát svou roli ve společnosti. Dokud jste totiž proplouvali životem tak, jak se od vás očekávalo, všichni vás nechali na pokoji. Nikdo si nemyslel, že potřebujete spravit.
(strana 14)

Jenže co je pravda a co lež, když už před samotným vypravováním víme, že vše je klam? Je to přece napsané na první stránce knihy…

Vědomí diagnózy hlavní hrdinky mi bránilo jí věřit cokoliv, a tak jsem ani nebyla překvapena z druhé části, z níž na Emmin příběh nazíráme z pohledu stalkujícího policisty.
Samuel Miller je blbec. Totální a absolutní. Zarputilý chlap, který pro stromy nevidí les. Sám sebe popisuje jako extrémně chytrého, ale jeho chování a povahové rysy tuhle charakteristiku vylučují. Neměla jsem ho ráda od první stránky, ale bylo mi jasné, že jeho zaslepenost má v příběhu svou opodstatněnou roli. Víc už kvůli možným spoilerům neprozradím.

Čím dál tím víc jsem si byl jistý, že jsem její další obětí. Neměl jsem strach, spíš jsem se těšil. Sledoval jsem ji pod takovým drobnohledem, že jsem toužil být v její blízkosti, až se něco takového zase stane.
(strana 217)

Rozehrává se hon mezi kočkou a myší, v němž však může zvítězit jediný. Nebo je to všechno jinak?

Pro mě se bohužel nekonalo žádné překvapení. Žádný šok. Dvě nesympatické postavy na sebe vzájemně kydaly špínu, osočovaly se z nepravostí a mně ani jedné nebylo líto. Snad to bylo nezúčastněnou formou vyprávění, která mi nenabídla žádné emoce (těch přece sociopaté nejsou schopni), ale nešlo mi se vcítit ani do Emmy, ani do Samuela. Nad některými dějovými zvraty či aspekty policejní práce nebo fungování soudního jednání jsem jen nechápavě kroutila hlavou, o motivaci hlavní postavy v závěru ani nemluvě.

Vadilo mi i jakési bezčasí, do něhož byl děj knihy zasazen. Fungování nastaveného světa jako by podléhalo pouze potřebě autorky. Já ale chtěla vědět víc!

I přes to všechno je Sociopat extrémně čtivý. Ač čítá 348 stran, zhltla jsem ho za necelé tři dny. Prostě jsem potřebovala vědět, jak to dopadne, jestli bude mé přesvědčení pravdivé, zda na své otázky naleznu odpovědi.
Jako rychlé letní čtení i přes všechny výtky Sociopata opatrně doporučuji. Třeba zrovna vám sedne a bude vás bavit. Je to přesně ten druh knihy, která se hodí na letní dovolenou, kdy si chce člověk přečíst něco jednoduchého, co ho pobaví. Pokud však máte raději náročnější literaturu, sáhněte třeba po Baladách vrahů a jiných příbězích či po Půlnočním slunci.

U autorčina debutu je totiž stále ještě zřejmá jistá nevypsanost, rušivě působí zejména některé neobratné formulace, opakování stejných slov v rámci jedné věty, nesprávné skloňování (Emy rodiče mi rvalo oči), což jsou drobnosti, které občas narušovaly plynulost samotného čtení.

Z knihy jako takové mám rozporuplné pocity, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. Do odpočinkového módu se hodila dobře.

Co vy, z jaké skvěle hodnocené knihy jste měli podobné pocity? Podělíte se v komentářích?

Sociopat
Autorka: D. B. Peck
Vydáno: 2024
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 352
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
Forma: kniha
ISBN: 978-80-278-0192-3
Cena: 399 Kč