SLOUPEK SARDENU: Upírská mánie

Stále tu máme upírskou mánii. Jak dlouho ještě a proč vůbec? Co nás na těch nemrtvých krvežíznivých stvořeních tak láká?

Mne vždy fascinovala fyzická odolnost a nesmrtelnost, tedy vlastnosti, které má i spousta dalších filmových či literárních hrdinů supermanovského typu, ale také temná stránka duše a boj se svým vnitřním běsem, což u ryze kladných postav chybí. Uchvátil mne tak třeba Heathcliff z Bouřlivých výšin či Michael Corleone z Kmotra. Těm ale chyběla ta nesmrtelnost, tak jsem se uchýlila k Highlanderovi a později k upírům.

Matně si vybavuji, že jako první upírský film jsem viděla Drákulu s Frankem Langellou, tedy značně romantickou verzi klasického příběhu. Následovala Copollova verze z roku 1992 a poté Interview s upírem. A byla jsem chycena. Říkáte, že upírská mánie je tu pár let a brzy skončí, že je to jen chvilková záležitost? Mne se drží už víc jak dvacet let.

Ať chceme, či nechceme, tím pravým zlomem celosvětově bylo Stmívání. Romantický příběh od Stephenie Meyerové o první lásce mezi bázlivou lidskou dívkou a sebelítostivým stoletým upírem se prostě trefil do nálady náctiletých dívek, kterým unikl už dnes kultovní seriál o přemožitelce upírů Buffy, a jejím fanouškům připravil upírský comeback. Díky Stmívání se nakladatelé přestali bát, či prostě jen využili momentální situace, a tak nejen na světový, ale i na náš malý český trh vtrhla záplava upírských románů jak pro náctileté, tak pro starší čtenářky a čtenáře. Pro jedny tu máme Školy noci či Upíří deníky, pro druhé Tinu Salo či Anitu Blakeovou.

Nedávno jsem četla rozhovor s Laurell K. Hamiltonovou, ve kterém se zmínila, jak velký problém měla s vydáním Provinilých slastí, prvním dílem své série o nekromantce a upírské popravčí Anitě Blakeové. Nakladatelé ji odmítali, protože nevěděli, co to bylo. Je to fantasy? Je to sci-fi? Je to horor? Žánrový mix se neprodával. Nikdo nevěděl, že upíři jsou „in“. Tvrdili jí, že upírský žánr je mrtvý. Trvalo dva roky a desítky odmítnutí, než Provinilé slasti v roce 1993 vyšly. Dnes se autorka vyhřívá na výslunní a píše už dvacáté pokračování. A jak se nyní říká tomu žánru, co píše? Paranormal romance či temná městská fantasy.

Za pár dní zavládne v kinech Zatmění, už třetí díl upírské ságy Stmívání. Mám ráda tu sladce naivní knižní předlohu, nejsem však zarytá fanynka (už na to nemám ten správný věk) a na stranu filmů nejsem schopna říct nic pozitivního. Mám pocit, že zfilmování téhle sérii spíš ublížilo, i když to přitáhlo další fanynky. Zase půjdu do kina a zase budu dobrovolně trpět, protože když mi někdo rozpohybuje oblíbenou knihu, tak prostě nedokážu odolat. Poslední kniha Rozbřesk bude rozdělena do dvou filmů a ty si už ráda nechám ujít, protože i knižní předlohu jsem četla se sebezapřením a  zkazila jsem si tímhle podivným zakončením jinak vcelku spokojený dojem ze série. Poslední film půjde do kin v roce 2012 a zřejmě předznamená i celkový konec celosvětové upírské mánie. Tak si ji užívejme, dokud to jde.

Na rozdíl od jiných nadšenců jsou pro mne upíři jen tajemné filmové či literární postavy, nestuduji historické materiály, nepátrám po důkazech, nesnažím se přijít na to, zda mohou existovat. A v mém šatníku nepřevládá černá. Jen, nemáte už pocit, že vám tou svou mánií pijeme krev?