RECENZE: Stan Sakai, Usagi Yojimbo - Ostří trav

Dlouhouchý samuraj Usagi Yojimbo, který neznalým evokuje Pinďu nebo králíčka Azurita, se poměrně nedávno dočkal už dvanáctého českého pokračování. (Již je sice venku i třináctka, ale ve vesmírném měřitku je to stále nedávno.) To by samo o sobě mělo stačit k tomu, aby se i výše jmenovaní neznalí pozastavili a začali zjišťovat, co že je na tom králíkovi zvláštního. My ostatní to ale víme. Usagi je Ronin, samuraj bez pána, charakterní klaďas žijící podle samurajského kodexu cti a víc než to, je to prostě dobrák od kosti.

Jeho dvanáctá kniha je prozatím nejdelším příběhem bílého chundelatého bijce. Dvě stě padesát stran nacpaných až po strop tím, co máme na Usagim rádi a ještě něčím navíc. Na rozdíl od předchozích, dalo by se říct povídkových sbírek, je Ostří trav román a jako takový má spoustu prostoru na rozjezd, propracování děje a zapojení všech postav najednou. Setkáme se tedy se starými známými - Samuraikou Tomoe, Lordem Noriyukim, Lovcem odměn Genem a dostaví se i boží posel, "sympaťák" se záhrobním hlasem, Jei. Samozřejmě, dostaví se i kompars v podobě desítek umřivších protivníků. 

Někteří namítnou: Román tu už byl, Spiknutí Draka. To ano, ale ostří Trav jde dál. Je podrobnější, protknutý historickými fakty, epičtějšími scénami, mýty, sáhodlouhými prology i velkou mírou nadpřirozena, což u Usagiho není zdaleka pravidlem, nepočítáme-li neustálé zmrtvýchvstávání Jeie. Tímhle kusem zkrátka Sakai dokazuje, že Spiknutí Draka nebyla jen náhoda, ale že romány skutečně umí. 

Hlavní děj se točí okolo mýtického meče, Ostří trav. S tím jsme seznámeni prostřednictvím barvitého líčení vzniku japonských ostrovů, přehledu japonských bohů, bůžku a duchů (tady jsem se docela nasmál představě, a ono je to vlastně ve všech východních mytologiích, že takový potulný samuraj se musel docela nahledat, aby přes hordy nadpřirozených bytostí vůbec potkal obyčejného člověka), pověsti o jeho vzniku, o tom jak získal jméno a nakonec masivní bitvy u Dan-No-Ura, při níž je meč ztracen. Bitva je opravdu detailně provedená a se svými sedmnácti stranami je jednou z nejdelších bojových scén, které Stan Sakai stvořil. Je pravda, že ne v každém políčku teče krev, ale o to je to působivější a je možné, že občas zapomenete, že je to jen komiks a postavy generálů i pěšáků jednoduše ožijí.

Tím by příběh Ostří trav mohl skončit, prology zabírají skoro padesát stran, jenže to by se tenhle meč nesměl dostat do rukou právě Usagimu, jedinému tvorovi, který v něm vidí hrozbu pro svou zemi a ne vlastní prospěch. A tak místo aby meč odnesl Císaři, nebo Šogunovi, rozmýšlí co s ním. Bohužel, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán a tak se stane, že poskoci hlavního záporáka jdou nejen po Usagim, ale i Tomoe a Noriyukim. Kdo nejde cíleně po nich, jde alespoň po meči a aby toho nebylo málo, do kraje se zatoulal i Jei a je jasné, že o smrt nebude nouze a dojde i na libůstku, jakou je vždy souboj USAGI vs JEI.

Kresbu Stana Sakaie nemá cenu rozpitvávat, protože o ní bylo řečeno už hodně, povětšinou v kladném slova smyslu, a co platí pro předchozích jedenáct dílů, platí i pro dvanáctý. Stan ji zkrátka piluje k dokonalosti. Co, piluje - brousí, leští a zase brousí, jako mistr mečíř svou životní čepel.

Usagi Yojimbo 12: Ostří trav /Usagi Yojimbo 12: Grasscutter/
Sakai, Stan
Nakladatel: Crew
Překlad: Ľudovít Plata
Obálka: Stan Sakai
Redakce: Filip Gotfrid
Rok vydání: 2010
Počet stran: 256
Rozměr: 145 x 205
Provedení­: paperback
Cena: 269 Kč