RECENZE: XB-1 2/2011

Ve svém tradičním úvodníku se Vlado Ríša vrací k porodu prvního, potažmo hned druhého čísla XB-1 . Možná až teď si uvědomil, kolik práce vlastně udělal, a zastavil se, aby si oddechl před dalším sprintem směr uzávěrka čísla (4) 3/2011 (vyjde již 5. března). Přejme mu ten krátký oddech, protože pro čtenáře udělal něco neuvěřitelného. Zařídil, aby nástupnický časopis ze dne na den zrušené Ikarie vyšel téměř v původním termínu. Teď už ale k aktuální  XB-1 (zase jsem málem napsal Ikarii, bude to trvat.)

Zahraniční SF začíná Mercurio D. Rivera s V ostré záři jeho žhavé krásy.
Příběh vypráví o muži, který se vydá do vesmíru, aby hledal svou ženu. Zní to sice poměrně triviálně a ono by to i jednoduché bylo, jenže kdo se vyzná v ženských, navíc když se do toho zamotají mimozemšťani posedlí lidskými city a lidskou krásou. V ostré záři jeho žhavé krásy se tváří jako detektivka staré školy zasazená do vesmíru, do mimozemského habitatu. Je veliká škoda, že mimozemšťané jako takoví tu plní jen jakousi podružnou funkci, i když z povídky vyplývá, že mají lidstvo svým způsobem v područí. To oni umí cestovat vesmírem, oni mají ty skvělé technologie a za všechno si nechají “tvrdě” zaplatit - lidskou přítomností. To je tak vše, co se o nich dozvíme. Ale je to taky moje jediná výtka, která je ovlivněná mou  posedlostí mimozemšťany. Jinak povídka splňuje to, co bychom od dobré povídky očekávali.

Další na řadě je Douglas Smith se Stavem Chaosu.
James Mackaby je úspěšný vědec. Má spoustu peněz, prestiž, ženu a syna. Co víc si přát. Jede navštívit kolegu a tak nějak zjistit, co pro něj může udělat. Profesor Harnish je jeho pravým opakem, kdysi udělal chybu a teď se to s ním veze. Je vysmíván, odkopnut a končí v nejhorší chudinské čtvrti. Jenže Harnish to nehodlá vzdát a vymyslí plán, jak se nejen  objevit na výsluní přízně, ale jako bonus - vyměnit si místo se svým letitým sokem. Stav chaosu je povídka spadající do kategorie šílených vynálezů a také trochu pomsty. Jak už jistě tušíte, z téhle kombinace nemůže ani jeden ze soupeřů vyjít jako čistý vítěz. Pozor! Povídka je sice vynikající, ale nesmírně depresivní.

Za vrchol tohoto čísla XB-1 považuji poslední zahraniční povídku z pera Iana Watsona: Mluvčí dřevěného moře.  Zavede nás totiž na zcela unikátní planetu, která je tvořena výhradně dřevem, listy a červotoči. Její osídlení je i přes sporadické kontakty s vesmírem podobné prvním osadníkům v právě objevené Americe. Lidé na Božím Dřevci udržují svůj vlastní folklór, tance, vztahové zvyky a s vesmírem obchodují s dřevěným nábytkem. Konkrétně s elektricky vodivým dřevěným nábytkem. Na tuto zvláštní planetu se vypravuje Lustig Firefox, aby nasbíral zdejší listí, které se, ač o tom zdejší nemají ani ponětí, dá výborně využít pro přípravu alkoholu, a to ne ledajakého - Absinthu. Lustig Firefox je specialista na vytřískání peněz z čehokoli a právě tenhle jeho koníček ho zavedl za Konsorciem s návrhem zpracování zdejšího listí. Konsorcium souhlasilo, ale aby si to Lustig náhodou nerozmyslel, implantovalo mu do hlavy počítač Lill, velice výkonnou umělou inteligenci. Ze začátku Lill jen pomáhá plnit svůj úkol, ale pak se jako vždycky něco pokazí...
Svět Božího Dřevce je co se týče povídek unikátem. Málokdy se stává, aby se v krátkém útvaru povedlo autorovi svět tak dokonale popsat, ale hlavně  pro něj získat čtenáře. Ten svět působí jako ráj a peklo zároveň, svět, ve kterém byste zaručeně alespoň chvilku chtěli žít (ale hlavně ne moc dlouho), ať si hlavní hrdina kecá co chce.
Díky Lill se můžeme do sytosti seznámit i s Lustigem. Jejich krátké výměny názorů přispívají k tomu, aby se i v povídce mohl čtenář do hrdiny vžít, což s povděkem kvituji jako plus. Mluvčí dřevěného moře mě osobně přímo nadchl pro to, abych si od autora určitě něco dalšího přečetl a tak by to přeci mělo být, ne?

Českou SF načíná Ivan Mls se svými Zachránci kulturního dědictví. Že by mě nějak namlsal do dalšího čtení, to se bohužel říci nedá, osobně bych jeho povídku hodnotil jako slabý článek řetězu. Není nějak výrazně špatná, ale opravdu hodně mi připomíná jednu práci, kterou už jsem v Ikarii četl. Tenkrát se jednalo o splacení ruského dluhu dvěma raketoplány Buran a následným prodejem vesmírného smetí světovým boháčům ve prospěch státního rozpočtu. Nyní se jedná o zápletku podobnou, a to o cestu českých kosmonautů na okraj galaxie, aby tam nachytali před staletími odvysílané seriály a vrátili se s nimi na zem. Skoro bych si tipl, že to předchozí  byla taky Mlsovina, ale s odstupem času nevím a pokud autorovi křivdím, tak se omlouvám.

O úroveň výš vás zavede detektivka Hypnotéka. Pod ní je podepsaný Pavel Obluk a umístila se na druhém místě soutěže XB-1. Svět žije na dluh a asi to tak i zůstane, jenže co když dojdou k zastavení domy a pozemky? Zastavíte svůj mozek, resp. jeho strojový čas ve prospěch počítače? Hlavní hrdina se tomu dlouho bránil, pracoval totiž jako exekutor a věděl kam dluhy vedou, jenže život je pes a peníze utečou jako voda a pak? Pak přijde první upomínka a vy si uvědomíte, že tu něco nehraje...
Povídka Hypnotéka je nejen velice svižně napsanou detektivkou, ve které se nestřílí, ale zároveň obsahuje i poučení o hrozící nadvládě strojů nad lidmi, takže o bod víc.

Proměnlivý svět Ľudovíta Platy je úvahou na téma, jak se ten svět pořád mění, a upozorňuje čtenáře, že mají být rádi, že jsou rádi, protože hlavní hrdina je na tom o dost hůř. Povídka je tak akorát dlouhá, svěže napsaná a umístění ve Finále soutěže XB-1 si s přehledem zaslouží. Kvalitativně a vlastně i pocitově bych ji zařadil k druhé zahraniční povídce.

Povídku Zavaření asi nejvíc ocení ajťáci (i když ponaučení by si měli vzít všichni). Eva Hauserová v ní nahlíží z pohledu umělé inteligence na pomalé a hloupé vědce, se kterými má pracovat a vést je při výzkumu. Po jejím přečtení jsem si slíbil, že budu na svůj počítač hodnější, protože on to se mnou také nemá vůbec lehké, a pokud někdy hodí modrou obrazovku, má k tomu dobrý důvod. Z hlediska námětu bych ji mezi českými povídkami tohoto dílu řadil na vrchol. Možná by to trochu chtělo přidat na srozumitelnosti, hlavně ze začátku, než si člověk uvědomí, že mluví počítač a blbec je tu vlastně čtenář, a to právem :).

Fantastická věda vás v XB-1 / 2 zavede do tří zcela odlišných oborů. I když, jak se to vezme, ve všech případech se jedná o zrození.
Nejdříve si přečtete, jak by bylo možné zplodit dítě za pomoci dvou otců, případně dvou matek a možná i matky v roli otce a otce v roli matky... zkrátka, slovy A. J. Rimmera - Odtud dál to začíná být drobínek nepřehledné.
Druhé zastavení u vědy nás zavede do soustavy planet, která mohla být stvořena dvěma způsoby, ale najednou, což se navzájem vylučuje.  
A nakonec zavítáme na dno Perského zálivu, kde si před příchodem moře zřejmě poměrně dlouho vegetila vyspělá civilizace.

Ale od vážného bádání zpět za zábavou, resp. k publicistice. Ta se zabývá fantasy filmem s datováním PPP (po Pánovi prstenů). Článek  je nesmírně zajímavý a občas dojde i na humor, ale vyznění je pomerně tristní: Pokud nejste fanoušci Harryho Pottera, další kvalitní fantasy po Pánovi prstenů bude až Hobit. Za což ovšem nenese vinu autor článku, ale Hollywood se svým nezdolným přesvědčením, že zavděčit se dá skutečně všem.

Celkově mám pocit, že zánik Ikarie redakci tak trochu prospěl. Zabojovala a XB-1 se stala lepší, a to jak obsahem, tak zpracováním. Takže kdo ji nemáte, hybaj na nákup, ať jim to vydrží!