ÚVAHA: Robert Silverberg, Hic rhodus, hic salta

Děkujeme našemu čtenáři za překlad Silverbergova textu z www.asimovs.com, kterým reagoval na použití tohoto známého přísloví v Astonově úvodníku na Neviditelném psu.

Hic Rhodus, Hic Salta

Robert Silverberg [1]

Pečliví čtenáři této rubriky budou vědět, že se již v několika číslech zabývám science fiction Murrayho Leinstera, což je pseudonym Willa F. Jenkinse. Pod ruku mi přišla další z jeho prací: jeho nejznámější povídka „První kontakt“ (anglicky „First Contact“, Astounding - May 1945), která se — geniálně — zabývá problémy, kterým budou lidé čelit při svém prvním setkání s mimozemšťany v mezihvězdném prostoru.

První problém přirozeně je přijít na to, jak s mimozemšťany mluvit. Leinster to řeší svým typickým efektivním způsobem: „‚Spíchli jsme takovou mašinku,‘ řekl Tommy, ‚které se dá říkat mechanický překladač.‘“ Po nějakém tom přijatelně znějícím technickém blábolení o frekvenční modulaci a krátkovlnných paprscích, Tommy pokračuje a řekne kapitánovi: „Shodli jsme se na symbolech pro předměty, pane, dali jsme dohromady vztahy, slovesa a tak s diagramy a obrázky. Máme několik tisíc slov, která mají vzájemně odpovídající význam. Nastavili jsme analyzátor, aby třídil jejich krátkovlnné skupiny, které proženeme dekódovacím strojem. Pak si ten kódovací konec stroje vybere nahrávky a poskládá skupiny vln, které jim chceme poslat zpátky. Až se rozhodnete mluvit s kapitánem té druhé lodi, pane, myslím, že budeme připraveni.“

Všechno je velmi hladké a chytře vymyšlené. Zahájí se komunikace mezi oběma loděmi a Leinster může pokračovat ke skutečné zápletce příběhu, tedy k choulostivým otázkám mezihvězdné diplomacie. Pokud to není první zmínka o tomhle chytrém zařízení – elektronickém překladači – v science fiction, je to jistě jedna z prvních a současně nejlepších. Od té doby mezihvězdní cestovatelé putující územím mimozemšťanů na stránkách časopisů jako Astounding a Galaxy rutinně používají své překládací stroje jak potřebují a mohou tak nerušeně plnit své vesmírné úkoly a autoři se mohou věnovat potřebám zápletek svých příběhů.

Pro autory je to všechno velmi pohodlné. Váš hrdina se setká s vetřelcem, vytáhne zařízení menší než iPod (a jak by Murray Leinster, velký fanda chytrých zařízení, miloval iPod!) a mezidruhová komunikace je snadná jako Pí. Ale také si to poněkud ulehčují. Člověk si říká, jak skvěle by tahle zařízení ve skutečnosti fungovala. V článku z roku 2003, který se zabýval ošidnostmi dostupných překládacích programů (pouze pro pozemské jazyky), které jsou k dispozici všude na internetu, jsem napsal tohle:

Autoři science fiction, jak víte, mají zvyk vybavit své hrdiny cestující vesmírem překladači, které rychle a přesně přeloží neznámé mimozemské jazyky do lehce srozumitelné angličtiny. Samozřejmě jsme vždycky měli podezření, že je mnohem snazší o takovém zařízení mluvit, než ho skutečně vyrobit. V povídce Kima Stanleye Robinsona „Překladatel“ z roku 1990 (vyšlo ve sbírce Remaking History), která si dělá legraci z konceptu překládacího stroje, se nešťastný pozemšťan setká hned se dvěma mimozemskými druhy najednou a zatímco jedna skupina mu říká věci jako: „Válečnický brutálně teď následník tlustý povodeň plamen smrt,“ zatímco zpráva druhé rasy vypadne z překladače jako zvuk, který může podle překladače znamenat: „1. rybí trh, 2. rybí žně, 3. sluneční skvrny viděné z hloubky deseti metrů pod hladinou oceánu za klidného dne, 4. tradiční festival, 5. astrologická konfigurace v jádru galaxie.“

Důvodem, který mne přiměl znovu se zmínit o nepravděpodobnosti toho, že bychom porozuměli řeči mimozemšťanů, je, že jsem narazil na příklad nepřesného překladu v latině, tedy v jazyce známém, neprovedený počítačem, ale lidmi, a to velmi inteligentními, překlad, který byl packán znovu a znovu po staletí, takže si už dnes nemůžeme být jisti jeho původním významem.

V úvaze švýcarského myslitele Herberta Luthyho z roku 1953 o spisech filozofa Montaigna jsem narazil na latinskou frázi, která pro mne byla nová a v Luthyho textu zůstala nevysvětlena: Hic Rhodus, hic salta. Stále si pamatuji něco z latiny, kterou jsem se učil před více než padesáti lety, a můj první pokus o překlad mi vyšel: „Tady je Rhodos, tady tancuj,“ což mi nedávalo smysl. Ale pak se mi vybavilo, že v italštině, což je jazyk, který trochu znám, znamená sloveso saltarel „skákat“. Možná, že fráze, kterou citoval Luthy pocházela z pozdní latiny, pomyslel jsem si; pozdní latina byla prakticky italština: „Tady je Rhodos, tady skákej.“ Ale zdálo se mi, že je to stejný nesmysl. A tak jsem šel do svého latinského slovníku. Našel jsem sloveso salire, což znamená „skočit“, které pak dalo vzniknout dalšímu slovesu saltare, které v latině znamenalo „skákat“ a tedy „tancovat“, z čehož vzniklo italské sloveso pro skákání, ačkoliv italština má jiné slovo s významem „tancovat“. (Mimochodem „Salire“ v italštině ztratilo svůj původní latinský význam a teď znamená „šplhat“.) Také jsem našel podstatné jméno saltu znamenající „výskok“ nebo „skok“. Jestli skákat nebo tancovat, ta fráze byla pořád záhadná. Takže moje další zastávka byl Google.

Odkaz z Googlu pro Hic Rhodus, hic salta mne zavedl na frázi z jedné Ezopovy bajky. Ezop, pokud vůbec existoval, byl Řek, který žil v šestém století před Kristem, ale nejstarší texty jeho povídek, které se nám dochovaly, jsou latinské verze z prvního a druhého století našeho letopočtu, a v nich je tato fráze použita ve tvaru Hic Rhodus, hic saltus, což v podstatě znamená: „Tady [je] Rhodos, tady [předveď svůj] skok.“ Bajka je o chlapíkovi, který se vrátil po dlouhé nepřítomnosti domů a vytahuje se, jakých atletických výkonů na svých cestách dosáhl. Na Rhodu, říká, jsem se zúčastnil závodů ve skoku do dálky, a skočil jsem tak daleko, že by se se mnou nemohl měřit ani olympionik. Přitom ho jeden skeptický posluchač vezme za slovo a řekne, volně přeloženo: „Fajn, řekněme, že tady je Rhodos. A teď ukaž jak skáčeš!“

To vysvětluje frázi, nikoliv však, proč Herbert Luthy použil rozkazovací způsob slovesa salta, které je nedokonavé a je spojeno s tancem, místo latinského podstatného jména saltus, „skok“, které najdeme v Ezopově textu. Zjistil jsem, že na vině je Karel Marx nebo možná Friedrich Hegel.

Zdá se, že Hegel použil tuto frázi – nejdříve v řečtině a pak v latině s tvarem saltus –  v předmluvě ke své knize Základy filosofie práva (1821). Nevysvětluje ji a ve skutečnosti se zdá, že ani nerozumí jejímu ezopovskému významu, protože se zdá, že si pod skákáním představuje skok přes celý ostrov Rhodos. Pokračuje a uvádí německý překlad: „Hier ist die Rose, hier tanze,“ což znamená „Tady je růže, tady skákej.“ Záměna „Rhodos“ a „růže“ zjevně znamená slovní hříčku v řečtině, kde je slovem rodon („růže“) nahrazeno slovo Rodos („ostrov Rhodos“). Podle mého zdroje je růže, o které Hegel mluví, pravděpodobně symbolem mystického řádu Rosenkruciánů, což je vysvětlení, které jsem nepovažoval za přínosné.

Marx přichází na scénu, protože je odpovědný za zkomolený překlad salta, přičemž jde možná o zpětný překlad Hegerovy hříčky do latiny. V knize publikované v roce 1852 uvádí tuto frázi jako Hic Rhodus, hic salta, která nemá žádný ezopovský význam, protože hovoří o tanci a nikoliv o skoku, stejně jako v Hegelově zábavném nepřesném překladu: „Tady je růže, tady tancuj.“ Zdá se, že Hegel alespoň věděl, že si dělá legraci. Zato je zřejmé, že Marx si myslel, že překládá, ačkoliv slovo Rhodus v tomto kontextu mohlo znamenat jen jméno ostrova u pobřeží Malé Asie a nikoliv latinský název pro růži, který je, a to se vám jistě uleví, „rosa“. Nicméně Marxův smyslu pozbývající nepřesný překlad ezopovské pointy, se bez zbytku bajky pravděpodobně dostal do filozofické řeči jako fráze s původním ezopovským významem, tedy něco jako „tak se ukaž!“[2]

Nyní se v příběhu objeví zajímavý obrat: možnost, že tato v fráze ve své původní formě vůbec neobsahovala odkaz na ostrov Rhodos. Jak jsem uvedl výše, původní řecké texty Ezopových bajek jsou ztracené víc než tisíc let. O samotném Ezopovi se řecká literatura poprvé zmiňuje v pátém století před Kristem, více než sto let po tom, co údajně žil, ale stejně jako v případě Homéra, je legendární postavou, o které nevíme nic, co bychom mohli považovat za důvěryhodné. Pravděpodobně někdo toho jména napsal nějaké bajky, ale další příběhy, které připisujeme Ezopovi, mohou být stejně dobře prací jiných, a životopisné údaje, které máme o Ezopovi, lze přinejlepším považovat za fikci.

Životopis učence Demetria z Faleronu, datované do čtvrtého století před Kristem, říká, že Demetrius sestavil sbírku „Ezopovských bajek“, ale jeho kniha se do dneška nedochovala. Pro znalost bajek připisovaných Ezopovi se musíme obrátit na několik latinských překladů datovaných od prvních dnů říše římské; jeden je od jistého Baria, další od jistého Faedra. A v případě povídky o chvástavém atletovi jeden student bajek přišel s myšlenkou, že nám tito raní překladatelé mohli zprostředkovat nepřesný výklad řeckého originálu.

Už jsem se zmínil o tom, že řecké jméno ostrova Rhodos je Rodos. Ale rodos bez velkého písmene (a ranní Řekové psali velká písmena velmi chaoticky), je řecké slovo pro dlouhou tyč, kterou používají skokani o tyči, aby je odpružila do výšky přes laťku.  Takže původní příběh mohl končit tak, že skeptický divák řekl: „Dobrá: tady je tyč. A teď ukaž, jak skáčeš.“ Tím, že použil nesprávný význam slova rodos, byl latinský překladatel donucen do příběhu doplnit ostrov Rhodos jako místo, kde chvastoun údajně dosáhl svého výsledku,  a později Karel Marx (s určitou pomocí Hegela) doplnil další vrstvu zmatení použitím slova rodon, „růže“ místo slova „Rhodos“ nebo „tyč“ a tvaru salta místo saltus.

Jestli pro vás bylo obtížné sledovat tento zamotaný příběh, mohu vás ujistit, že nejste sami. Provedl jsem vás touto historií jednoduše proto, abych vám ukázal, že překlad z jednoho jazyka do druhého není žádná jednoduchá záležitost. Klasická řečtina byla v době Tiberia Césara, v níž Faedrus vytvářel svůj latinský překlad Ezopa, a stejně je možné, že Faedrus neporozuměl tomu, jak bylo v řeckém textu použito slovo rodos a tak do příběhu přidal ostrov Rhodos. Hegel, který se, jako všichni vzdělaní muži v devatenáctém století, docela dobře orientoval latině i v řečtině, dost dobře nerozuměl latinské verzi přísloví, kde hovoří o Rhodu, a pak – zdá se, že úmyslně – přidal další změnu významu, aby citát zněl: „Tady je růže, tady tancuj,“ který Marx, jistě také vzdělaný v klasických jazycích – převzal a předal dál v dnes přečarované formě, kterou použil Herbert Luthy, aby mne o sto let později zmátl. Jestliže tito skvělí muži nedokázali přeložit jedu Ezopovu bajku správně, jakou má nějaký překládací automat naději při překladu poesie z Betelgeuse[3] XIX?