RECENZE: George R. R. Martin, Střet králů

Upozornění: Následující recenze se věnuje druhému dílu série Píseň ledu a ohně a obsahuje zmínky o ději dílu prvního.

Král a jeho pobočník jsou mrtvi, Železný trůn je vratký, podrytý vraždou a krvesmilstvím a říše rychle a jistě propadá záchvatu šílenství. Do války o Západozemí se postupně se svými armádami zapojuje pět různých králů (z nichž každý byl ještě včera přinejlepším lordem), a to nemluvím o Daenerys Targaryen, Matce draků, která se se svým khalasarem vydává přes pustinu do bájných měst, aby shromáždila vlastní armádu a na trůn usedla. Nad světem přelétá rudá kometa a není divu, že si ji každý ze zúčastněných vykládá jako znamení vlastní vyvolenosti v očích bohů. Pouze obyčejní lidé, když už se na ně občas zaměří autorova pozornost, mají dost rozumu na to, aby vám pověděli, že ta kometa rozhodně nevěstí nic dobrého. 

Je vůbec pěkně vidět, jak málo na takovém selském hlasu rozumu záleží, když králové hrají hru o trůny. Nejlépe to pozorujeme na Stannisovi Baratheonovi, který sedí na svém hradu obklopený tak malým vojskem, že ho žádný ze soupeřů nemůže brát vážně, a jednou zřejmě pološílenou čarodějkou, a přitom neustále všem vysvětluje, že je přeci právoplatný král, a proto před ním musí samozřejmě všichni sklonit zbraně a poddaní ho musí zákonitě milovat a upřímně doufat, že usedne na trůn. Otázkou je, co by mu na to řekla Daenerys, jejímuž rodu Stannisův bratr onen trůn násilím vyrval. To jeho druhý bratr, Renly, vykazuje aspoň menší míru pokrytectví, když už nic jiného. Je mladý, pohledný a okouzlující, čímž si omotá kolem prstu polovinu lordstva na kontinentu, a nad tím, že na trůn žádný nárok nemá, mu stačí jen s úsměvem krčit rameny. Údajný syn zesnulého krále Roberta, Joffrey Baratheon, zatím v Králově přístavišti čeká, kdo z nich ho dřív napadne, a jeho strýc Tyrion má plné ruce práce s tím, aby mu obratnými politickými tahy zajistil co největší podporu. Mladý Vlk, Robb Stark, se mezitím snaží upevnit svou pozici na severu, a kdo ví, jaké větry zavanou z hrdých a nezávislých Železných ostrovů…

A do toho tu máme ještě Noční hlídku, jejíž členové mohou na poznámky, že potřebují více mužů a měli by si o ně říct králi, jen krčit rameny a ptát se kterému. Z hlediska, které oni ve vyprávění příběhu zastávají, se lidské hemžení v království zdá být zvláště směšné a malicherné. Starkové totiž mají pravdu. Zima se blíží a s ní přichází zlé, mrazivé věci. A jako jejich předvoj se šikuje obrovská armáda dosud volně žijících divokých pod vedením Krále za zdí (vida, další král!), aby vytáhla na jih. Bratři v černém se rozhodují přestat nečinně přihlížet a vyjet za Zeď v naději, že najdou své ztracené průzkumníky a zjistí něco bližšího o hrozícím nebezpečí. 

Asi nejzjevnější posun od prvního dílu spočívá v tom, že máme čím dál víc co do činění s fantasy. (Pamatujete si, jak jsem psal, že Hra o trůny je mnohem spíš rádoby-středověkým politickým thrillerem?) Je to tak, jakmile se jednou (znovu)zrodili draci, svět už může jen těžko být takový jako dřív. A tak se, zatím zlehka a pouze v tušených náznacích na pozadí propletence příběhů smrtelníků, probouzí starodávné síly a vydávají se vstříc svému rozhodujícímu střetu: na jedné straně Led, na druhé Oheň. Komu jste mysleli, že ta Píseň patří?

Nechci tím rozhodně přičítat Hře o trůny žádné chyby, které nemá, ale můžu říct, že Střet králů plně využívá toho, že předchozí díl zevrubně představil postavy a jejich motivace, a tak se s ničím nezdržuje a je podstatně svižnější, přímější, akčnější a velkolepější, zkrátka ještě o stupínek lepší. Starou partu vypravěčských postav (kterou pro lehkou indispozici opustil Ned Stark) doplňují Theon Greyjoy a rytíř Davos, rádce a přítel krále Stannise, máme tedy stále možnost nahlížet na události ze všech možných úhlů a dělat si vlastní obrázek o tom, co se děje. Na co se ovšem, milí čtenáři, připravte – a říkám vám to předem, abyste pak netvrdili, že jsem vás nevaroval,- že poprava jednoznačně nejoblíbenější postavy prvního dílu nebyla z autorovy strany nějakým náhodným úletem. Naopak, jeho sadistické sklony se s každou uplynulou stránkou jenom zhoršují. Ale tady už se tajemně odmlčím a nechám vás si nervózně okusovat nehty. Jedno je jisté: po přečtení druhého dílu budete potřebovat zvýšit dávku a budete opravdu rádi, až se vám do rukou dostane díl třetí, který by měl ve vázané podobě vyjít na podzim. Pokud tedy, samozřejmě, bude mít ještě o kom vyprávět…

(Bude. Nebojte. Těšte se.)

Střet králů /A Clash of the Kings/
Martin, George, R. R. 
Nakladatel: Talpress 
Překlad: Hana Březáková
Redakce: -
Rok vydání: 2011
Počet stran: 944
Provedení: hardback 
Stav: nové vydání 
Cena: 549 Kč