RECENZE: Glen Duncan, Poslední vlkodlak

„Bývalo to tak snadné. Vyjít večer ven na ulici a tiše se věnovat potřebám svého temného alter-ega. V současnosti si musím dávat pozor, abych vůbec mohl venkovní dveře otevřít s vědomím, že na mne za rohem nečeká jeden z členů SOKOJE. Společnost za půl století prošla drastickou proměnou. Je pravda, že já bych mohl o proměně vyprávět celé hodiny. Ovšem kdo by poslouchal starého alkoholika s neukojitelným libidem?“ Odložil pero vedle svého deníku a podíval se z okna na temnou oblohu. Měsíc nastoupil do fáze úplňku. Přišel jeho čas.

Posledního vlkodlaka zahalila aura nesmazatelné kontroverze. Proč tomu tak je? Že by dnešní čtenářská obec nebyla zvyklá na detailně popisované vraždy se sadistickým nádechem či snad nevidí v každém filmu herce oddávající se sexuálním fantaziím? Přesto kniha šokovala přemírou násilí, brutality a explicitně zobrazeným sexem. Není se čemu divit, že se z (na první pohled) žánrového čtení stal bestseller. Ovšem román obsahuje daleko více než jen „běžný“ život posledního z posledních. Můžete k němu přistupovat z mnoha úhlů pohledu a pokaždé v něm naleznete něco nového.

Hlavní postava Jake Marlowe je poslední vlkodlak na světě. To není žádné překvapení. Po celou dobu svého rozpolceného života si vede tajný deník, kam zaznamenává své nejtemnější fantazie, nejniternější myšlenky a především vzpomínky. Román začíná ve chvíli, kdy se Jake dozvídá od svého dlouholetého přítele, že zůstal na světě poslední svého druhu. Za masovým hubením stojí tajná organizace zvaná SOKOJ, jejíž úkol je prostý: Zbavit svět vlkodlaků jednou provždy. To ještě nevědí, že jejich poslední zářez nemá v plánu vzpouzet se, ale elegantně se vydat do spárů hladové smrti.

Z děje bohužel vyzradit více nemohu. Kniha je doslova přeplněná šokujícími zvraty, které nenechají čtenáře ani na vteřinu vydechnout a udrží si jeho pozornost až do samotného velkého finále. Glenu Duncanovi se povedlo to, o co se snažila spousta autorů dávno před ním – inovace ve vlčí/upíří mytologii. Duncan zůstává věrný základům a pouze přidává malá přilepšení, která ve výsledku vytvářejí svižně promazanou mašinu bez jediného zpomaleného kolečka. Z vlkodlaků se stali psanci, zatímco z upírů bestie žíznící po moci a slávě. Doba se posunula. Nikoho už nezajímá upír, který pobíhá po lesích nebo se mění v netopýra. Upíři jsou mezi námi, o tom není sporu. Zamysleli jste se někdy nad tím, zdali někdo z vysoce postavených lidí neskrývá tesáky?

Díky zápiskům (z místy zakrváceného deníku) budete svědky brilantně popsaného spojení dvou duší v jednu a jejich následné konfrontace přerůstající v symbiózu. Díky Jakovu sarkastickému postoji k lidem si projdete zábavnou, leč brutální cestou napříč stoletími přímo do současnosti, kde jej čeká závěr předepsaný od samého počátku.

Shrnuto, podtrženo: Glen Duncan je básník, filosof, prozaik a bůh v jednom. Nejenže dokázal inovovat mytologii, která pomalu zkomírala vyčpělostí, ale dokázal prvoplánové žánrové čtení povznést na novou úroveň. Po obsahové stránce vytvořil dílo natolik mnohovrstevnaté, že vám jedno přečtení nebude stačit a budete chtít další. Na poli čtyř set stran rozehrál hru o lásce a smrti, okořeněnou o základní otázky existencionalismu, filozofie, politiky a etiky. Přes to všechno výčet pozitiv nekončí. V románu nenajdete žádnou postavu, která by nebyla psychologicky vypointovaná. Vrcholem je samozřejmě hlavní antihrdina, který je natolik zničený svým údělem, že nedoufá v nic jiného než ve svůj konec. Ukažte mi autora, který dokázal do jedné kapitoly inteligentně zasadit kulturní odkazy na Kubrickovu Vesmírnou odyseu, Mlčení jehňátek, Lolitu Vladimíra Nabokova či teoretické dílo Susan Sontag. To všechno zahalte do temné noirové atmosféry s příchutí „protřepat-nemíchat“.

Hodnocení: 100%.

Poslední vlkodlak /The Last Werewolf/
Duncan, Glen
Nakladatel: Argo
Překlad: Petr Štádler
Obálka: Emil Křižka
Redakce: Petr Onufer, Saša Švolíková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 372
Rozměr: 145 x 210
Provedení: Hardback
Cena: 378 Kč