RECENZE: Anthony Ryan - Píseň krve

Fantasy a především ta pro dospělé, byla dlouhá léta vnímána jako žánr okrajový, v němž čtenáři jen těžko najdou nějakou větší literární hodnotu. Naštěstí přišel Peter Jackson a jeho filmová adaptace Tolkienova Pána Prstenů, která celému světu ukázala, že v tomto žánru nejde jen o brak. Fantasy se tak v posledních letech dostává do všeobecného podvědomí. Otázkou ovšem zůstává, kterým autorům svěřit svoji důvěru.

Zkušení čtenáři mají vcelku jasno a tak se mezi top autory vyskytují skoro pokaždé stejná jména, jako právě Tolkien, popřípadě Erikson, Martin, Herbert nebo Sapkowski. Tyto autory spojuje jedna společná věc a tím jsou jejich propracované světy, v nichž čtenáři s oblibou unikají před každodenními problémy běžného života. A tak se jen s velkými obtížemi mezi tyto stálice prosadí i nějaký nováček, který dokáže zaujmout, ale hlavně také přežít a dostat se mezi legendy tohoto žánru. Samozřejmě se najdou i výjimky, které potvrzují pravidlo, jako Patrik Rothfuss, Joe Abercrombie, či Peter V. Brett.

Jak se ovšem zdá, na scéně se objevuje nová  naděje, jenž by mohla do tohoto žebříčku zasáhnout. Nadšené kritiky po celém světě označily román Píseň krve za jeden z nejlepších debutů roku a jeho autora Anthonyho Ryana za obrovský talent tohoto žánru. Cesta ke slávě ovšem rozhodně nebyla jednoduchá. První díl plánované trilogie Stín krkavce psal více než šest let a rukopis odmítli všichni agenti, které oslovil. Naštěstí to nevzdal a stejně jako například Hugh Howey (autor Sila) se rozhodl knihu vydat sám v elektronické podobě. Netrvalo dlouho a smlouva na kompletní trilogii byla na světě. Amazon navíc zařadil knihu mezi 10 nejlepších knih roku 2013. Stojí ovšem Píseň krve za to, nebo se opět jedná o šikovný marketingový tah, s jakými jsme se mohli setkat již několikrát?

Za prvé je potřeba si ujasnit pár zásadních věcí, díky tomu předejdete možnému zklamání, které by vás mohlo po dočtení čekat. Ač se tedy jedná o fantasy, nečekejte elfy, trpaslíky a jím podobné mýtické národy. Píseň krve je románem hlavně o jednom hlavním hrdinovi. Tím je Vélin Al Sorna, syn proslulého Pána bitev, který se ho ovšem v pouhých deseti letech rozhodl zbavit a svěřil ho do výchovy Šestému řádu. Vélin je tak již od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Jak postupně dospívá přichází na nové skutečnosti o své zemřelé matce, ale také odhaluje důvody, jenž otce vedly k tomu, aby se ho zbavil. V tu chvíli ovšem ještě netuší, kam ho osud a budoucnost zavede. Jelikož má schopnost změnit nejen celé království, ale také celý svět.

Po přečtení anotace, popřípadě předchozího odstavce, může řada čtenářů nabýt dojmu, že se jedná o další lehkou fantasy pro mládež, kterých je na každém kroku….no prostě vcelku dost. Nenechte se ovšem mýlit, ačkoliv sledujeme osudy hlavního hrdiny od útlého dětství, to hlavní se ovšem odehrává mnohem později. Navíc i tento úvod je pro pochopení celého děje a autorova světa vcelku podstatný.

Samotný příběh je Vélinem vyprávěn v zajetí historikovi ve službách nepřítele, jenž jeho příběh zaznamenává pro příští generace. Jak se ovšem do zajetí hlavní hrdina dostal, se čtenáři dozví až mnohem, mnohem později. Kniha jako taková je rozdělena do pěti částí, z nichž každá začíná právě historikovi zápisky, které doplňují do celého příběhu další zajímavé střípky informací.

Na více než šesti stech stranách tak autor rozehrává spletitý příběh, který si čtenáře získá takřka od první strany. Ano v porovnání s Martinem, čiTolkienem, Ryan přeci jen zaostává. Je si ovšem potřeba uvědomit, že jde o autorův románový debut a tak se dá nějaká ta menší nedokonalost odpustit. Ve výsledku ovšem čtenáři dostávají opravdu vyzrálé dílo, jenž si nic nezadá ani s daleko věhlasnějšími jmény.

Možná někoho napadne, kde se skrývá ta fantastika. U Tolkiena je to vcelku jasné, u Martina tento prvek obstarávají draci, popřípadě bílí chodci, ale co Ryan? Zatím zde nebyla zmínka ani o magii, ani o mytických tvorech, jak se tedy tento autor popasoval s tímto zadáním? V Písni krve se čtenáři setkávají s takzvanými temnými silami, které označují skryté schopnosti pár vyvolených. Rovněž Vélin jednou takovou schopností oplývá, jelikož jsou ovšem temné síly v království zapovězené, musí ji skrývat.

Zapojení těchto schopností do příběhu, umožnilo autorovi rozehrát příběh hned v několika rovinách. Čtenáři tak sledují nejen Vélinovu vojenskou kariéru, která je ovšem alespoň prozatím hlavním tahounem příběhu, ale také rozebírá právě tyto jedinečné schopnosti a tajemství s tím spojená. Díky tomu si také nechává otevřená vrátka pro pokračování příběhu, protože hlavně v tomto ohledu zde zůstalo nejvíce nezodpovězených otázek.

Ačkoliv trilogieStín krkavce nikdy nedosáhne věhlasu Pána Prstenů, nebo Písně ledu a ohně, její první díl je více než zajímavým příslibem do budoucna. Pokud navíc přihlédneme k faktu, že se jedná o debut, mají se fanoušci epické fantasy opravdu na co těšit. Píseň krve je bezpochyby jedna z nejlepších prvotin, se kterou jsme se mohli během posledních let setkat, a rozhodně by neměla uniknout žádnému fanouškovi žánru napříč všemi věkovými kategoriemi.

Píseň krve
Ryan, Anthony
Nakladatel: Host
Překlad: Jakub Kalina 
Obálka: Dorothea Bylica
Rok vydání: 2014
Počet stran: 624 
Rozměr: 135x205
Provedení: Hardback
Cena: 389 Kč