RECENZE: Kevin Hearne, Napálený

„Čí je ten ohař?“
„To není ohař, to je vlkodav, lásko.“
„Čí je ten vlkodav?“
„Atticův.“
„Kdo je Atticus?“
„Atticus je mrtvej, lásko, je mrtvej,“ mohl by říct Bruce Willis ve filmové adaptaci Napáleného. Protože, světě div se, nesmrtelný druid hned v úvodu skape jak poleva ze zmrzliny. Holt pomsta bohů hromu za ukořistění Thórova skalpu (in Praštěný) na sebe nedala dlouho čekat. Jenomže, jak se ve čtvrtém příběhu Attica O'Sullivana několikrát ukáže, nevěřte všemu, co vidíte. Mezcalin je svinstvo a tentokrát budeme tančit na melodii navažského Kojota. Tenhle božský šprýmař miluje drobné ošklivé překvapení typu „Jejda, já vám neřekl o tom nadrženém samci nosorožce?“. S takovými spojenci nepotřebujete nepřátele.

Série Kroniky železného druida Kevina Hearneho zasazená do autorovy rodné Arizony, kterou se prohání démoni, čarodějnice i rozličná božstva, spadá do populárního žánru odlehčené urban fantasy. Neočekávejte miévillovskou originalitu ani vhled do druidských mystérií hlubší než výstřih středoškolské roztleskávačky. Dostanete tak trochu Gaimanovy Americké bohy sepsané Andrzejem Pilipiukem. K Hearneho stylu se blíží Simon R. Green v cyklu Noční strana – jenže tam se přece jen nežertovalo nonstop. Atticus je schopný házet geekovské hlášky i ve chvíli, kdy se mu tisíciletý upír snaží mezi hlavu a krk nacpat půlku Sonory.

Ačkoliv se jednotlivé epizody Atticova života dají číst všelijak napřeskáčku, protože autor vždy nenásilně mezi řečí zmíní podstatné informace z předchozích dílů, začíná se pomalu ukazovat celkový příběh, kterým byste raději neměli skákat jak kripl minovým polem. Hlavní hrdina se bez ohledu na traumata nijak zvlášť nemění - nakonec, když zůstal puberťákem jednadvacet století, tak už ho promění až terapie olovem (ocelí, železem, bronzem... nehodící se škrtněte). Ovšem druidovy vztahy procházejí vývojem a celá série se posouvá. Nepřátelé přicházejí a odcházejí, přátelé umírají a zrazují a děvčata... hmm... inu i na této frontě se situace přiostřuje.

V mnoha ohledech představuje Napálený po vyhrocených událostech třetího dílu spíše klidnější vodu. Severský panteon sice dál řídne jak kštice po čtyřicítce (a ani ne tak stresem, jako spíš kouzelným mečem), ale celkově je zápletka komornější. Návrat z výšin ragnarökové epiky románu svědčí, protože tahle odlehčená série boduje břitkými fóry a popkulturními hláškami – a těm ubrání plynu jen prospívá

Triumf i pád veškeré Hearneho u nás publikované tvorby spočívá v zaměření na teenagery – věkem či alespoň duchem. Atticus působí jako pohodový týpek a jeho řádění napříč rozličnými panteony vypadá jak cool švanda – nesmrtelní bohové se nehonosí přehnanou důstojností ani starozákonní vážností a pro dobrou hlášku autorovy postavy nikdy nejdou daleko. Těžko jim věřit, že mají na hřbetě tři sta křížků, když kolem sebe chrlí popkulturní fórky. Na druhou stranu si Kevin Hearne na nic nehraje a nebere přes míru vážně ani sebe ani svého zrzavého ochránce přírody. Pakliže tedy pojmete sousloví „pubertální humor“ jako doporučení, rozhodně byste neměli Kroniky železného druida minout. Dostane se vám extrakt toho nejlepšího, zabalený do čtivého románu, který ubíhá svižně jak krasobruslařka poháněná raketovým motorem.

Prostě Rolls-Royce odpočinkové četby.

UKÁZKA: Napálený.

Kevin Hearne: Napálený

(Tricked)

Nakladatel: Laser-books
Překlad: Roman Tilcer
Obálka: Gene Molicca
Redakce: Helena Šebestová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 328
Rozměr: 115 x 185
Provedení: paperback
Cena: 295 Kč