RECENZE: Umberto Eco, Dějiny legendárních zemí a míst

Ta kniha je především nádherná. Sám Eco o ní mluví jako o naší antologii (str. 104) – a je to vůbec nejlepší označení knihy. Nejdůležitější část totiž tvoří úryvky původních textů, ke kterým se vážou desítky barevných reprodukcí a fotografií. Před každou „čítankovou“ částí je Ecův esej-komentář, v němž ukazuje, co o daném místě víme a jak mýtus o něm vznikal. Čtení je to zcela fascinující. Možná tušíte, z čeho je odvozeno pojmenování Austrálie, případně že z Ráje vytékají čtyři řeky (mezi něž patří Eufrat a Tigris). Ale kde se vzal nacistický mýtus o Thule? Jak a kdy vznikla legenda o Říši kněze Jana? A kde všude hledali svatý Grál? S Ecem se vydáte na cestu ke kořenům, ke zdrojům, které i hojně cituje a uvádí. Pokud jste někdy měli touhu rekonstruovat mýtus, zde jste u správné knihy.

Eco je povětšinou přísně neutrální, sem tam si ale neodpustí šťouchnutí do některých takybadatelů. Nejvíc to odnáší Madame Blavatská, o které se dozvíme, že je nestoudná (str. 196), případně dochází k drobným rýpnutím (Jeho objevům věřilo po pravdě řečeno jen málo lidí – a vážně by je vzala jako obvykle jen Madame Blavatská, která byla vždy ochotna uvěřit všemu, s. 376). Jinde se dočkáme chvály ironické (Warren, který ještě měl špetku vědecké solidnosti, myšlenku posunutí zemské osy nepřijal, s. 227), či dokonce upřímné (...uvádíme legendu v narativní podobě, v jaké ji najdeme ve strhujícím románu pro děti Malý král Ysu, s. 201). Eco ovšem nezapře svébytný smysl pro humor, když si v odborné publikaci dovolí ironicky hyperbolizovat: Navíc už dříve Plantard prohlásil, že Převorství sionské nejenže má vznešený původ, ale v průběhu staletí byli jeho členy i Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Robert Boyle, Robert Fludd, Isaac Newton, Victor Hugo, Claude Debussy a Jean Cocteau. Chyběl už jen Asterix. (s. 418)

Českému vydání byla nepochybně věnována velká péče. Výzva to byla jednak takřka detektivní (bylo třeba dohledat české překlady použitých textů), jednak překladatelská (kromě původních Ecových textů museli autoři dopřeložit to, co v češtině prostě nemáme). I proto je škoda, když se objevují drobné nesrovnalosti nebo nedostatky v překladu. To, že na straně 310 Eco dvakrát pracuje s informací, že utopie jsou jednotvárné (...), neboť jejich vzor se do určité míry nevědomě odvozuje od nebeského města ve Zjevení sv. Jana, čtyřúhelného a geometricky dokonalého, by se ještě dalo obhájit rozdílným kontextem. Na str. 352 a 353 už to omluvitelné není, při opakování informace o Danteho představě Pekla a Země jde jednoznačně o chybu. Ze zeměpisného hlediska je přinejmenších kontroverzní mluvit o Oceánii jako o světadílu (s. 326). Stejně tak jsou problematické překlady názvu – překladatelé u Eca uvádějí „Katáj“, nicméně pokud se tohoto označení Číny v češtině používá, setkáváme se s výrazem „Kitháj“ (z ruštiny; pro zajímavost lze poznamenat, že čtenáři fantastiky znají tento název z příběhů o barbaru Conanovi). Třešničkou na dortu je pak věta z Abbotových postav ve Flatlandu (str. 338). To samozřejmě není chyba, ale u mnoha titulů nepřeložených do češtiny je český název použit (např. u dříve zmíněného Malého krále Ysu, francouzský originál z r. 1923 nebyl do češtiny nikdy přeložen) – a zrovna u knihy, která rok po Dějinách vyjde v Argu jako Plochozemí, zůstává název nezměněn. Nehledě na to, že Abbotova kniha vyšla už r. 2013 v nakladatelství B4F jako Plochozemě. Pravda, pouze týden před Ecovým tlustospisem, ale přesto. A korektorům by měli knihu omlátit o hlavu kvůli čárkám – ještě jedno čtení by bylo třeba.

Dějiny legendárních zemí a míst jsou knihou přívětivě odbornou. Odbornost je přítomna, dokonce velmi silně, ale není to na úkor čtenářského zážitku (tedy v případě, že neočekáváte krkolomný fantasy román – beletrie to samozřejmě není a nemá být). Navíc jde o knihu, jejíž titul říká vše: skutečně se dozvíme o dějinách míst, která reálně nikdy neexistovala. Není to lidstvo úchvatné?! Ať už pro fakt, že si umí vymyslet takové mnohdy neskutečné či absurdní země, nebo pro skutečnost, že při bedlivém pátrání můžeme dojít až k prvním zmínkám o těchto krajích. Kouzelný je i objev, že lidstvo si vymýšlelo podobná místa napříč staletími. A co víc – že jejich existenci napříč staletími věřilo. Můžeme si říkat, že žijeme v 21. století, že jsme moderní či postmoderní lidé, ale stejně se dříve nebo později vynoří někdo, kdo si něco (ne)uvěřitelného vymyslí. A my na to opět naletíme.

Laskavý čtenář si jistě povšimne, že cílem mého tepání výše jsou převážně drobnosti a nuance. Z toho je, doufám, poznat, jak je ta kniha dobrá. Co dobrá, je skvělá! A pokud ji nemáte, utíkejte do knihkupectví. Třeba teď, před Vánoci. Než ji koupí všichni ostatní. Není levná, ale stojí za to mít ji doma.

Umberto Eco: Dějiny legendárních zemí a míst
Překlad: Jindřich Vacek, Helena Lergetporer, Pavel Štichauer a kolektiv
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2013
Vazba: pevná
Počet stran: 480
Cena: 998 Kč